Archiv autora: Jan Dvořák

Na úvod si dovolím odcitovat z výroční analýzy publikované před rokem.

Rok 2011 bude rokem nemilosrdným, rokem rozjezdu druhé vlny krize, kdy vypuknou měnové a obchodní války. Budeme svědky série šoků, které zboří stávající pilíře globálního ekonomického uspořádání. Půjde o již beztak podminovaný dolar, o poptávku po amerických vládních bondech, o opětovné problémy bank s aktivy a o rostoucí problémy eurozóny, včetně problémů některých členských zemí s financováním. Investoři si naplno uvědomí, že nemohou čekat plné splacení závazků ani USA, ani evropských zemí.

Co do budoucna? Rok 2012 bude rokem, kdy tato rizika nabydou na síle. Bude dále rokem náběhu globálních systémových změn. Někteří prognostici (tím nemyslím Maye a jejich proslulý kalendář) mluví o roku 2012 jako o roku válek. Věřím, že tak katastrofický rok 2012 nebude.

Uvědomme si, že čas mezi krizovými událostmi se zkracuje. Událostí, které by před 5 lety byly vnímány jako mimořádná krizová „událost minimálně desetiletí“, jsme nyní svědky každou chvíli. Právě zvyšující se frekvence těchto událostí spolu s jejich narůstající intenzitou, by měla být tím nejsilnějším varovným signálem. Systémový kolaps není nemožný. Možnosti zvládat tyto události se komplikují, munice byla prakticky vystřílena.

Která konkrétní firma by mohla být kandidátem na eskalaci nového kola krize? Prakticky jakákoliv významnější banka, počínaje např. Bank of America přes UniCredit Bank až po SocGen. Komerční banky si mezi sebou přestávají věřit, podobně se začínají chovat i velké nadnárodní korporace. Výsledkem této nedůvěry je rekordní objem jednodenních vkladů evropských bank u Evropské centrální banky. Podobného vývoje jsme byli svědky ve dnech kolem pádu Lehman Brothers. Ač se to může zdát podivné, mezi kandidáty na problémy ční Evropská centrální banka. Podle ní několikanásobně vzrostla poptávka po krátkodobých (většinou tříměsíčních) půjčkách. ECB se tak dostává do problému s durací aktiv a pasiv. Ta má jen jediného možného zachránce, a to americký Fed. Ale ani ten není všemocný a nemusí na vše stačit.

Konkrétním spouštěčem by mohly být problémy s deriváty. Deriváty totiž v poslední době plnily funkci balíčku poslední pomoci. Bez jejich explozivního růstu v letošním roce by se celý globální bankovní systém již sesypal jako domeček z karet – podle dat Bank for Internationall Settlements jen za 1. pololetí roku 2011 stoupl celosvětový objem derivátů o 107 bil. USD.  Deriváty byly centrálními bankami využívány, aby udržely úrokové sazby při dně.

 

Kam to celé směřuje? K dlouho nevídanému globálnímu boji o moc.

Pokračování článku najdete zde

Na úvod si dovolím odcitovat z výroční analýzy publikované před rokem.

Rok 2011 bude rokem nemilosrdným, rokem rozjezdu druhé vlny krize, kdy vypuknou měnové a obchodní války. Budeme svědky série šoků, které zboří stávající pilíře globálního ekonomického uspořádání. Půjde o již beztak podminovaný dolar, o poptávku po amerických vládních bondech, o opětovné problémy bank s aktivy a o rostoucí problémy eurozóny, včetně problémů některých členských zemí s financováním. Investoři si naplno uvědomí, že nemohou čekat plné splacení závazků ani USA, ani evropských zemí.

Co do budoucna? Rok 2012 bude rokem, kdy tato rizika nabydou na síle. Bude dále rokem náběhu globálních systémových změn. Někteří prognostici (tím nemyslím Maye a jejich proslulý kalendář) mluví o roku 2012 jako o roku válek. Věřím, že tak katastrofický rok 2012 nebude.

Uvědomme si, že čas mezi krizovými událostmi se zkracuje. Událostí, které by před 5 lety byly vnímány jako mimořádná krizová „událost minimálně desetiletí“, jsme nyní svědky každou chvíli. Právě zvyšující se frekvence těchto událostí spolu s jejich narůstající intenzitou, by měla být tím nejsilnějším varovným signálem. Systémový kolaps není nemožný. Možnosti zvládat tyto události se komplikují, munice byla prakticky vystřílena.

Která konkrétní firma by mohla být kandidátem na eskalaci nového kola krize? Prakticky jakákoliv významnější banka, počínaje např. Bank of America přes UniCredit Bank až po SocGen. Komerční banky si mezi sebou přestávají věřit, podobně se začínají chovat i velké nadnárodní korporace. Výsledkem této nedůvěry je rekordní objem jednodenních vkladů evropských bank u Evropské centrální banky. Podobného vývoje jsme byli svědky ve dnech kolem pádu Lehman Brothers. Ač se to může zdát podivné, mezi kandidáty na problémy ční Evropská centrální banka. Podle ní několikanásobně vzrostla poptávka po krátkodobých (většinou tříměsíčních) půjčkách. ECB se tak dostává do problému s durací aktiv a pasiv. Ta má jen jediného možného zachránce, a to americký Fed. Ale ani ten není všemocný a nemusí na vše stačit.

Konkrétním spouštěčem by mohly být problémy s deriváty. Deriváty totiž v poslední době plnily funkci balíčku poslední pomoci. Bez jejich explozivního růstu v letošním roce by se celý globální bankovní systém již sesypal jako domeček z karet – podle dat Bank for Internationall Settlements jen za 1. pololetí roku 2011 stoupl celosvětový objem derivátů o 107 bil. USD.  Deriváty byly centrálními bankami využívány, aby udržely úrokové sazby při dně.

 

Kam to celé směřuje? K dlouho nevídanému globálnímu boji o moc.

Pokračování článku najdete zde

Situace v Evropě není vůbec růžová – potkávají se ze dvě krize současně. Podle Geralda Celenteho z Global Trends Research Institute se Evropané dopouští stejné chyby, jakou udělaly Spojené státy – příliš dluhu a míří k depresi.

O co že v dnešní době jde?

1. Krize předlužených zemí
2. Systémová krize bankovního sektoru
3. Jak se může zachovat Německo?

Krize předlužených zemí:
Nemohu se zbavit dojmu, že dojednaný odpis pohledávek (navíc pouze bankami) nebo navýšení záchranného fondu je jen kosmetická úprava pro uklidnění veřejnosti. Obávám se, že problémy jsou řádově větší než nabízené záchranné balíčky či odpisy bank. Navíc se vůbec neřeší podstata problémů.

Systémová krize bankovního sektoru:
Nejde jenom o jednu nebo druhou konkrétní banku v problémech. Zde je třeba řešit systémovou krizi bankovnictví (nejen evropského, které je první na ráně, ale i bankovnictví v USA, Velké Británii a dalších zemích) jako celku. Tyto problémy bank se nedají vyřešit nalitím peněz do stávajícího systému. Pumpování peněz do finančního systému je pouze valení koule před sebou, nic víc. Tento typ krize se musí řešit změnou celého systému

Co na to Německo?
Zatím se evropské země snaží vystupovat jednotně, kdyby to nedělali, pošlou euro i akcie ke dnu. Nevěřím však, že tento postup je dlouhodobě udržitelný (např. kancléřka Merkelová horko těžko získává souhlas Bundestagu s další pomocí ve prospěch zemí v problémech). Proto zapomeňme na nějaké spojenectví. Každá země bojuje na své triko. To platí i o zemích eurozóny, i když mají stejnou měnu. A přesně tak své zájmy hájí i Německo.

Celá analýza s mnohem větším množství informací je k dispozici zde.

Situace v Evropě není vůbec růžová – potkávají se ze dvě krize současně. Podle Geralda Celenteho z Global Trends Research Institute se Evropané dopouští stejné chyby, jakou udělaly Spojené státy – příliš dluhu a míří k depresi.

O co že v dnešní době jde?

1. Krize předlužených zemí
2. Systémová krize bankovního sektoru
3. Jak se může zachovat Německo?

Krize předlužených zemí:
Nemohu se zbavit dojmu, že dojednaný odpis pohledávek (navíc pouze bankami) nebo navýšení záchranného fondu je jen kosmetická úprava pro uklidnění veřejnosti. Obávám se, že problémy jsou řádově větší než nabízené záchranné balíčky či odpisy bank. Navíc se vůbec neřeší podstata problémů.

Systémová krize bankovního sektoru:
Nejde jenom o jednu nebo druhou konkrétní banku v problémech. Zde je třeba řešit systémovou krizi bankovnictví (nejen evropského, které je první na ráně, ale i bankovnictví v USA, Velké Británii a dalších zemích) jako celku. Tyto problémy bank se nedají vyřešit nalitím peněz do stávajícího systému. Pumpování peněz do finančního systému je pouze valení koule před sebou, nic víc. Tento typ krize se musí řešit změnou celého systému

Co na to Německo?
Zatím se evropské země snaží vystupovat jednotně, kdyby to nedělali, pošlou euro i akcie ke dnu. Nevěřím však, že tento postup je dlouhodobě udržitelný (např. kancléřka Merkelová horko těžko získává souhlas Bundestagu s další pomocí ve prospěch zemí v problémech). Proto zapomeňme na nějaké spojenectví. Každá země bojuje na své triko. To platí i o zemích eurozóny, i když mají stejnou měnu. A přesně tak své zájmy hájí i Německo.

Celá analýza s mnohem větším množství informací je k dispozici zde.

Na čtvrtek 6. října jsou do Berlína svolány měnové rozhovory ministrů financí Německa, Francie, dále předsedů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské centrální banky a OECD. Něco velkého je asi ve vzduchu. Nemohou to být změny v eurozóně? Mohou.

V následujících řádcích se zaměřím na skutečnosti, nasvědčující tomu, že by Německo mohlo opustit eurozónu. Možná ne tento týden, ale v horizontu měsíců.

Prvotním impulsem bude krach Řecka, který je jen otázkou času, třeba se to stihne do čtvrtka, nebo to tam bude oznámeno. Pokud Řecko opravdu zkrachuje, následovat budou problémy dalších zemí. Krize roku 2008 pak bude vypadat jako předkrm. Ekonomicky nejvhodnějším řešením by bylo vystoupení problémových zemí z eurozóny a zavedení nové drachmy, nové pesety apod. a jejich následná devalvace. To je však politicky neprůchodné.

Jaké jsou tedy signály úvah Německa? Máme je brát vázmě nebo se nad nimi jenom pousmát?

Dočte te se na http://proinvestory.cz/euro-marka

Na čtvrtek 6. října jsou do Berlína svolány měnové rozhovory ministrů financí Německa, Francie, dále předsedů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské centrální banky a OECD. Něco velkého je asi ve vzduchu. Nemohou to být změny v eurozóně? Mohou.

V následujících řádcích se zaměřím na skutečnosti, nasvědčující tomu, že by Německo mohlo opustit eurozónu. Možná ne tento týden, ale v horizontu měsíců.

Prvotním impulsem bude krach Řecka, který je jen otázkou času, třeba se to stihne do čtvrtka, nebo to tam bude oznámeno. Pokud Řecko opravdu zkrachuje, následovat budou problémy dalších zemí. Krize roku 2008 pak bude vypadat jako předkrm. Ekonomicky nejvhodnějším řešením by bylo vystoupení problémových zemí z eurozóny a zavedení nové drachmy, nové pesety apod. a jejich následná devalvace. To je však politicky neprůchodné.

Jaké jsou tedy signály úvah Německa? Máme je brát vázmě nebo se nad nimi jenom pousmát?

Dočte te se na http://proinvestory.cz/euro-marka

Jedna ze třech nejvýznamnějších světových ratingových agentur – agrentura S&P snížila rating USA z AAA (udělený v r. 1941) o jeden stupeń na AA+ s negativním výhledem. Snížení ratingu povede ke zvýšení požadovaného výnosu amerických vládních dluhopisů ze strany investorů do těchto papírů z důvodu zvýšení tzv. rizikové prémie a následně dalších investic, jako např. hypoték, atd., jejichž sazby se podle sazeb vládních cenných papírů odvozují.

Dojde i ke zvýšení rizika i prakticky u všech největších firem USA, včetně bank.
Pondělní vývoj na trzích drahých kovů bude velmi zajímavý a napoví mnohé o dalším směřování.
Vláda proti snížení ratingu protestuje, že prý agentura špatně spočítal vládní dluh.

Jedna ze třech nejvýznamnějších světových ratingových agentur – agrentura S&P snížila rating USA z AAA (udělený v r. 1941) o jeden stupeń na AA+ s negativním výhledem. Snížení ratingu povede ke zvýšení požadovaného výnosu amerických vládních dluhopisů ze strany investorů do těchto papírů z důvodu zvýšení tzv. rizikové prémie a následně dalších investic, jako např. hypoték, atd., jejichž sazby se podle sazeb vládních cenných papírů odvozují.

Dojde i ke zvýšení rizika i prakticky u všech největších firem USA, včetně bank.
Pondělní vývoj na trzích drahých kovů bude velmi zajímavý a napoví mnohé o dalším směřování.
Vláda proti snížení ratingu protestuje, že prý agentura špatně spočítal vládní dluh.

Akcioví medvědi se vzdávají. Jeden z největších dlouhodobých medvědů mezi akciovými analytiky – David Rosenberg – to vzdal. Mimochodem, Richard Russel, další z velkých medvědů kapituloval již koncem letošního ledna.

V reportu publikovaném před týdnem prohlásil, že podle něj budou akciové trhy pokračovat v cestě vzhůru. Podle jeho názoru budou akciové trhy pokračovat na cestě vzhůru i přes stávající nedobrou makroekonomickou situaci. Z technického pohledu podle něj dosáhly trhy „Holy Grail“, kdy dosáhly nových maxim za podpory rostoucích objemů  a pokoření 50-ti denního klouzavého průměru na NSADAQu.

Na první pohled se může zdát, že medvědi ztrácí sílu a trhům tak nebrání nic cestě vzhůru. Na druhou stranu, kapitulace největších medvědů velmi často přichází těsně před vrcholem… 

Proto se může naplnit známé pořekadlo – „Sell in May and Go Away“.

Akcioví medvědi se vzdávají. Jeden z největších dlouhodobých medvědů mezi akciovými analytiky – David Rosenberg – to vzdal. Mimochodem, Richard Russel, další z velkých medvědů kapituloval již koncem letošního ledna.

V reportu publikovaném před týdnem prohlásil, že podle něj budou akciové trhy pokračovat v cestě vzhůru. Podle jeho názoru budou akciové trhy pokračovat na cestě vzhůru i přes stávající nedobrou makroekonomickou situaci. Z technického pohledu podle něj dosáhly trhy „Holy Grail“, kdy dosáhly nových maxim za podpory rostoucích objemů  a pokoření 50-ti denního klouzavého průměru na NSADAQu.

Na první pohled se může zdát, že medvědi ztrácí sílu a trhům tak nebrání nic cestě vzhůru. Na druhou stranu, kapitulace největších medvědů velmi často přichází těsně před vrcholem… 

Proto se může naplnit známé pořekadlo – „Sell in May and Go Away“.