Spojené státy včera oznámily rekordní třicetiletou inflaci ve výši 6,2 %. Stejně jako v České republice se prodlužuje očekávaná doba jejího trvání. Míra inflace, která měla být zvýšena dočasně, a to pouze v jednotkách měsíců, bude zvýšena i během příštího roku.

 

Ministryně financí (a minulá guvernérka Fedu) J. Yellen prohlásila, že inflace je sledována a že Fed jistě nedovolí, aby se zvýšila na úroveň ze 70. let minulého století. Znamená to, že další zvýšení by jim sice vadilo, ale aktuální 6% inflace je v pořádku? Zajímavý postoj.

 

To ano, ale na devizových a komoditních trzích došlo k zajímavé kombinaci. Vzrostly ceny zlata a stříbra a zároveň nedošlo k oslabení dolaru.

I po poklesu ve večerních hodinách ceny zlata a stříbra včera po oznámení výše inflace vzrostly (viz graf). Co se týče prodloužení dočasnosti, Česká republika se včera zveřejněnou inflací ve výši 5,9 procenta nijak neliší od USA nebo EU. A jestli se inflace udrží na zvýšené úrovni déle, jedině dobře pro drahé kovy. Vše k tomu směřuje.

 

 

 

Z pohledu ČNB i ministerstva došlo před pár dny v souvislosti se zvýšením úrokových sazeb k oznámení o výrazném zvýšení očekávané míry inflace.

 

Guvernér Jiří Rusnok primárně oznámil dvě věci. První je, že očekává zvýšení a druhou je prodloužení dočasnosti. Je to pár týdnů, když Rusnok oznámil, že očekává zrychlení inflace na koci roku mezi 5-6 procenty a poté její relativně rychlé přiblížení k 2% úrovni. Ve čtvrtek J. Rusnok zmínil 7% úroveň na počátku příštího roku. K tomu dodal, že na konci roku očekává vyšší, než 4% míru inflace. To je dvojnásobek cílové úrovně.

 

Následně ministryně financí A. Schillerová oznámila, že ministerstvo financí zvýšilo očekávanou míru inflace pro příští rok z 3,5 % na 6 %. Tato míra inflace je blízká odhadu ČNB.

 

Důvod posunu trvání zvýšené míry inflace je jednoduchý. Inflace dosáhne vyšší úrovně a navíc později. Výsledkem musí být déle trvající pokles, než bylo původně očekáváno. Součet dvou časových posunů je přibližně 12 měsíců.

 

Co se týče prodloužení dočasnosti, Česká republika se nijak neliší od USA nebo EU. A jestli se inflace udrží na zvýšené úrovni déle, jedině dobře pro drahé kovy. Vše k tomu směřuje.

 

 

Minulý týden jsme se věnovali inflaci v České republice, nejsme však jediní, kde roste. Ve Spojených státech, eurozóně apod. se o ni staraly (logicky) centrální banky. Minulý týden se do všeho zapojil mezinárodní měnový fond. Ten ostře varoval před inflací na globální úrovni.

 

Centrálním bankám důrazně doporučil, aby ji přestaly ignorovat a začaly se jí věnovat. Co se týká opatření proti inflaci ve Spojených státech (větší než 5 %), Fed sice mluvil o možném zvýšení úrokových sazeb, ale ne v horizontu několika málo měsíců. Ještě déle to bude trvat Evropské centrální bance, a to i v situaci, kdy drží úrokové sazby záporné. Přitom zde se jedná o paradox. Až do loňského roku by ECB uvítala zvýšení míry inflace. Letos k němu však došlo rychleji, než by si přála a inflace v eurozóně je nad cílovou úrovní. Zatím raději změnila metodiku jejího vyhodnocování.

 

Evropská centrální banka má jednu komplikaci – nereaguje na inflaci v jedné zemi, musí zohlednit všechny země eurozóny. Guvernér Bundesbanky a člen Rady guvernérů ECB Jens Weidmann očekává, že budoucí inflace bude překonávat stávající očekávání (zatím se nemýlí). Před touto možností varují i další guvernéři. Jens Weidmann dlouhodobě patří mezi členy Rady guvernérů prosazující striktnější měnovou politiku. Navíc se již před lety vyjádřil, že německá centrální banka nemá zájem neustále dotovat jih Evropy, dnes je to podobné. Dlouhodobě mají stejný názor i guvernéři rakouské a nizozemské centrální banky.

 

Malé bezvýznamné plus tak u Mezinárodního měnového fondu může mít Česká národní banka. A po příštím zasedání jistě větší.  ?

 

 

V posledních letech je často slyšet o tom, že dolar jako rezervní měna končí, protože její objem klesá.  Druhá část věty je pravdivá, první zatím nikoliv.  Setrvalý plynulý pokles využití dolaru je pro drahé kovy ideální vývoj.

 

Procento dolaru v devizových rezervách kleslo za 20 let ze 70 % na 59 %. Plynulý pokles je pak poslední 4 roky. Stav na konci června dosahoval 59,2 %, prosincové mnohaleté minimum činí 58,9 %.

 

Pozici dolaru oslabuje rostoucí vliv eura a dalších měn. V této skupině je nejsilnější euro, jehož podíl byl v červnu 20,5%, tedy zpět v dlouhodobém intervalu mezi 19,5 až 20,5 procenty. Zastoupení zbylých přibližně 20 % pro všechny ostatní měny v rezervním měnovém koši je následující:

 

• Japonský jen: 5,5 %
• Britská libra: 4,7 %
• Čínský juan: 2,6 %
• Kanadský dolar: 2,1 %
• Australský dolar: 1,8 %
• Švýcarský frank: 0,2 %

 

Všechny zbývající měny tvoří necelá 3 procenta. Nejrychleji rostoucí podíl má japonský jen a čínský juan. Pomalu rostoucími jsou kanadské a australské dolary. Britská libra a švýcarský frank kolísají kolem svých průměrných hodnot. Devizové rezervy ČNB dlouhodobě přibližně odpovídají výše uvedeným hodnotám, „pouze“ je nezbytné prohodit euro a dolar.

 

Jak je zmíněno výše, z pohledu investic do drahých kovů jde o ideální vývoj. Sledovat a svými investicemi následovat plynulý stabilní pokles je lepší než čekat, že možná někdy jednou v budoucnu dojde ke skokové změně v dnes neodhadnutelné velikosti změny ceny.

 

Jestli investovat do stříbra a zlata plynule nebo se spoléhat, že se v budoucnu trefíte do dna, je na vás. My ale doporučujeme dlouhodobé průměrování cen. Tedy postupný nákup po menších objemech. Většina nákupů totiž paradoxně proběhne vždy okolo maxim. Je to důsledek psychologie a ekonomických cyklů.

 

 

Zítra začíná poslední čtvrtletí letošního roku a včetně něj zbývají poslední tři letošní nákupy na Súčty. Tento bude za výhodné situace.

 

Včerejší korekce cen zlata a stříbra byla z pohledu dlouhodobých investorů velmi zajímavá. Protože dnes je 30. září, trh nabízí velmi zajímavou cenu pro nákupy na Stříbrné účty, oproti stavu na počátku září je unce zlata levnější o 90 dolarů, unce stříbra o 2,7 dolaru. Podívejte se na následující měsíční vývoj ceny zlata a stříbra.

 

Navíc nejnižší zářijové ceny jsou právě ty včerejší.  I když to na první pohled může někomu ještě připadat divné, co lepšího, než nedlouhodobý pokles ceny si pro svoji investici může dlouhodobý investor přát.

 

Celé je to díky tomu, že průměrování nákladů je velmi dobrý nástroj. Jak jsem zmínil na úvod, zbývají pouze tři letošní nákupy a připomínám, že nákup na Súčty bude probíhat za aktuální ceny v e-shopu platné zítra.

 

P.S.

Před týdnem zmíněný rostoucí poměr cen zlata a stříbra dosáhl hranice 80.

 

 

Před pár dny jsme byli svědky skokového propadu ceny zlata. Názorně je to vidět zde:

 

Během pondělí klesla cena zlata o 80 dolarů v řádu vteřin. Celé to bylo způsobeno jením příkazem v hodnotně 4 miliard dolarů. Cena zlata však obratem vrátila téměř na předchozí úroveň.

 

Pokud někdo dělá trading drahých kovů na burze, s velkou pravděpodobností má nastaven stop-loss. To znamneá, ře pokud se cena dostane pod předem stanovenou úroveň, dojde k jeho automatickému prodeji. Takový trader se  mohl dočkat nemalé ztráty.

 

Na rozdíl od investorů do fyzického kovu. Tito investoři se už z principu typu investování nemusejí bát takovýchto krátkodobých pohybů. Žádný stop-loss jim nakoupené stříbro a zlato neohrozí.

 

 

 

Před pár dny začaly letošní Olympijské hry a mě napadla jedna věc – jaká je cena olympijských medailí? Hodnota pro sportovce a samotná cena jsou dvě různé věci. O hodnotě pro sportovce nehodlám nijak diskutovat, to je zcela jiná úroveň. Zajímal mě ale obsah drahých kovů v jednotlivých medailích. V následující kalkulaci je počítáno s pátečními cenami komodit, ze kterých se skládají.

 

 

Zlatá medaile:

Páteční cena unce zlata činila 1802 dolarů, cena unce stříbra pak 25,2 dolarů za unci. Připomínám, že jedna trojská unce představuje 31,1 gramu.

Celková hmotnost medaile činí 556 gramů, z toho je 6 gramů zlata a 550 gramů stříbra. Medaile se tedy skládá z 0,19 unce zlata a 17,69 unce stříbra. Výsledná cena je 793 dolarů

 

 

Stříbrná medaile:

Stříbrná medaile je základ zlaté. Obsahuje 550 gramů stříbra a ve srovnání se zlatou pouze chybí 6 gramů zlata. Výsledná cena je 446 dolarů, což představuje 56 % ceny zlaté medaile.

 

 

Bronzová medaile:

Celková hmotnost činí 450 gramů, skládá se z mědi (podíl 95 %) a zinku (podíl 5 %). Jejich cena je uváděna za 1 libru a jedna libra se rovná 454 gramů.  Medaile tedy obsahuje 428 gramů (94 % libry) mědi a 22 gramů zinku (4,9 % libry).

Páteční cena mědi činila 4,3 dolaru za libru, zinku pak 1,3 dolaru. Výsledná cena tedy činí 4,1 dolaru.

 

 

Cena kovu obsaženého ve zlaté medaili je o 78 % větší nežli cena kovu ve stříbrné medaili. Následně cena kovu obsaženého ve stříbrné medaili je více než stonásobně větší nežli cena kovu v bronzové. Porovnání zlaté a bronzové medaile tedy vychází takřka na dvěstěnásobek.

 

 

 

Nejedná se o měnu krytou zlatem nebo o něco překvapivého, naopak. Tato změna se nejvíce bude líbit investorům do zlata, banky naopak nadšené nejsou.

 

Minulý týden vstoupila v platnost upravená verze mezinárodních pravidel pro řízení bank. Konkrétně se jedná o Basel III vydané Bankou pro mezinárodní vypořádání, někdy nazývanou centrální bankou centrálních bank. Příprava Basel III neproběhla ze dne na den, primárně se totiž jedná o reakci na bankovní krizi let 2008/2009. První verze těchto pravidel byla připravena již v roce 2011, tedy před 10 lety a jejich uvedení v platnost bylo několikrát odloženo. Nyní k tomu již došlo. Změn je zde celá řada. My vám ukážeme tu, která se přímo týká drahých kovů.

 

Nejedná se o návrat ke zlatému standardu, změna se zaměřuje na zabránění runu na banku v případě, že tam mají lidé uložené fyzické drahé kovy. Jelikož je run na banky velmi nepravděpodobný, banky tedy často nedrží ve fyzické podobě všechno takto nakoupené zlato. Dosud tedy režim s nealokovaným zlatem fungoval stejným způsobem, jakým fungují klasické bankovní účty. Banka vydala klientovi potvrzení (defacto výpis), že v jejím sejfu (opravdu jejím sejfu bez možnosti přístupu klienta k němu, bezpečnostní schránky jsou z tohoto pohledu o úroveň výše) jsou uloženy zlaté slitky o celkové hodnotě X uncí zlata, které investor nakoupil. Když si investor přijde své slitky vybrat, dostane slitky v této hodnotě.

 

Nyní bude banka povinna při jakémkoliv nákupu či prodeji na doklad uvést unikátní kód každého slitku, totéž bude součástí i výpisu. Stejná čísla tedy nemohou být na dvou výpisech. Jedná se o takzvané alokované zlato, a pokud si je investor přeje vybrat, banka mu bude povinna vydat slitky s uvedenými čísly. Bude je tedy muset opravdu držet. Díky této změně však bude takovýmto způsobem držené zlato překlasifikováno z rizikové skupiny (Tier 3) do bezrizikové (Tier 1), což bance alespoň trochu pomůže.

 

Lze očekávat, že díky této změně stoupne poptávka po alokovaném zlatě a banky již řeší, co s tím udělat. S velkou pravděpodobností budou nuceny koupit chybějící zlato a vyžádat se jeho fyzické doručení. Velmi zajímavé bude sledovat objemy obchodů se zlatem a objemy fyzických dodávek.

 

 

Sběratelským mincím se často nevěnujeme, avšak tuto informaci říci musíme. V úterý byla v Sotheby’s  vydražena dvacetidolarová mince Double Eagle Gold vyražená v roce 1933 za 19,5 milionů dolarů. Jak je toto možné? Odhady před dražbou byly 10-15 milionů dolarů

 

Mince Double Eagle Gold byly jako poslední zlaté mince té doby vyraženy v roce 1933, do oběhu nebyly uvedeny. Důvod je zde ukončení zlatého standardu a nařízení Američanům „vrátit zpět“ všechny vlastněné zlaté mince:

 

 

Všechny vyražené dvacetidolarové mince Double Eagle Gold byly zničeny, resp. měly být. Kromě dvou darovaných největšímu světovému muzeu Smithsonian Institution. V roce 1937 se jich několik na trhu neočekávaně objevilo. Skončila ve vlastnictví krále Farouka z Egypta, aukce se snahou prodat mu nebyla Ministerstvem financí USA znemožněna. Poté se o ní nevědělo, byla znovu odhalena v roce 1996. V roce 2001 bylo povoleno, aby byla držena soukromými osobami. V roce 2002 ji za 7,6 milionu dolarů koupil Stuart Weitzman, V úterý ji prodal dál. Nový vlastník není známý.

 

 

Vzhledem k vysokým příjmům z prodeje ropy, jejíž cena není stabilní, má Rusko mimo státní rozpočet ještě jeden fond. Rozpočet je postaven na ceně X dolarů. Pokud jsou příjmy z těžby ropy vyšší díky vyšší ceně ropy, příjmem státního rozpočtu je pouze očekávaný objem a kladný rozdíl jde do zmíněného fondu. V případě nízké ceny ropy je tomu naopak – rozpočet je z toto fondu takříkajíc dotován.

 

Likvidní aktiva fondu držená v dolarech budou prodána. Ve fondu o velikosti téměř 120 miliard dolarů představují dolarová likvidní aktiva přibližně 40 miliard. Aktiva v dolarech budou nahrazena aktivy v euru, juanu a zlatem. Podíl eura vzroste na 40 procent, juanu na 30 % a zlata na 20 procent. Po 5 procentech bude podíl libry a jenu. Dvacetiprocentní podíl zlata odpovídá nastavení v devizových rezervách držených ruskou centrální bankou.

 

Dodržování 20% podílu zlata v tomto směru znamená jednu věc – ruská poptávka po zlatě bude záviset na ceně ropy. Růst ceny ropy zvýší poptávku po zlatě. Pokud ceny ropy klesne, sníží se i poptávka po zlatě. A v případě, že cena ropy klesne po státem nastavenou úroveň, dojde k prodeji zlata.

 

Na závěr ukažme dvacetiletý vývoj poměru ceny zlata a ropy. Pokud hledáte důvod loňského enormního výkyvu podílu směrem nahoru, je to výsledek dubnového pádu ceny ropy, kdy skokově klesla pod 20 dolarů za barel.