Autor: Jan Hájek

Eurostat zveřejnil 2. června předběžný odhad květnové inflace v eurozóně. Meziroční činí 3,2 % a pátý měsíc po sobě nad cílem ECB, pátý měsíc po sobě výše než předchozí:

Hlavní viník zrychlení je jasný: energie, meziročně plus 10,9 %. Bez této složky by agregátní inflace eurozóny zůstala na 2,4 %. Služby zdražily o 3,5 %, potraviny, alkohol a tabák o 2,0 %, průmyslové zboží bez energií o 0,9 %.

 

Jádrová inflace (bez energií a potravin) se drží na 2,5 %. ECB tento ukazatel sleduje pečlivě, protože energie dokáže čísla zkreslit oběma směry. Jádrová přitom na pokles zatím neukazuje.

 

Dvě Evropy

 

Průměr 3,2 % zakrývá rozdíly, které jsou na mapě eurozóny patrné na první pohled. Nejvýše se pohybují Bulharsko (6,3 %), Litva (5,1 %) a Řecko (5,0 %). Společný jmenovatel: vysoká závislost na dovozu energií a spotřební koš, kde energie a potraviny váží víc než na Západě.

 

Nejníže jsou Malta (2,1 %), Německo (2,7 %) a Francie (2,8 %). Slovensko hlásí 4,0 %, Chorvatsko 4,9 %, Estonsko 4,0 %. Střední a východní Evropa stále dohání cenovou hladinu západní části eurozóny — to samo o sobě inflaci strukturálně nadnáší.

 

Přitom ani jedna členská země eurozóny se v květnu nepohybovala na cílovém dvouprocentním pásmu ECB nebo pod ním. Malta se přiblížila nejvíc — a přesto chybělo ještě 0,1 procentního bodu.

ECB zasedá příští čtvrtek

 

Evropská centrální banka na začátku února ponechala své klíčové sazby beze změny a zopakovala, že se nebude předem zavazovat k žádné konkrétní trajektorii. Depozitní sazba tak zůstala na 2,00 %, hlavní refinanční sazba na 2,15 % a mezní zápůjční sazba na 2,40 %. Nejbližší zasedání proběhne 11. června a trhy před červnovým zasedáním přikládají 97% pravděpodobnost zvýšení depozitní sazby z 2,00 % na 2,25 %. Květnová inflační data jim k tomu dávají další argument — a výhledy na další zasedání jsou ještě výmluvnější: v září trhy počítají s nejvyšší pravděpodobností sazby na 2,50 %, v říjnu část trhu spekuluje již na 2,75 %.

https://ecb-watch.eu/

 

Zlato na prostředí přetrvávající inflace reaguje historicky konzistentně: čím déle ceny rostou nad cíl centrální banky, tím déle zůstává relevantní jako uchovatel hodnoty. Reálné výnosy na spořicích účtech a dluhopisech zůstávají pod tlakem. Kdo spoří v eurech bez zajištění, ztrácí kupní sílu rychleji, než ukazují nominální úroky.

 

Dubnová PCE inflace ve Spojených státech dosáhla meziročně 3,8 %, nejvýše od května 2023. Jádrový index bez potravin a energií byl na 3,3 %, nejvýše od listopadu 2023. Meziměsíčně celkový PCE vzrostl o 0,4 %, jádrový o 0,2 %. Samotné měsíční jádrové číslo nevypadá dramaticky, celkový obraz je ale pro Fed nepříjemný.

Problém není v jednom dubnovém reportu. Celkový PCE se od dvouprocentního cíle začal vzdalovat už v roce 2025, tedy ještě před posledním energetickým šokem. Jádrový PCE se v tomto cyklu ke dvěma procentům vůbec nedostal. V dubnu 2025 byl nejníže na 2,6 %, od té doby se posouvá výše. Fed proto neřeší jen další špatný měsíc, ale návrat inflační setrvačnosti.

 

Ropa nestačí jako vysvětlení

 

Energie v dubnu hrály viditelnou roli. Válka kolem Íránu a napětí v Hormuzském průlivu zvedly ceny pohonných hmot meziměsíčně o 5,5 %, energetická složka PCE vzrostla o 3,9 % po březnovém skoku o 11,6 %. Takový šok se do dopravy, logistiky a služeb nepřenese jedním měsícem.

 

Ale ceny služeb rostly o 0,3 % měsíc od měsíce třetí měsíc po sobě. Bydlení a utility přidaly 0,6 %, dopravní služby 0,4 %. Hlavní služby se drží meziročně na 3,5 % zhruba rok bez pohybu a jejich setrvačnost ukazuje na domácí cenový tlak, který se měnovou politikou tlumí pomaleji.

Do obrazu vstupuje také technologie. Fed v květnové analýze upozornil, že kategorie počítačového softwaru a příslušenství měla od listopadu 2025 neobvykle vysoký příspěvek k jádrové PCE inflaci. Zároveň dodal, že část pohybu může souviset s měřením cen, rozdílnou vahou této položky v CPI a PCE a se změnou kvality produktů po zapojení AI do předplatných. AI může v budoucnu zvyšovat produktivitu, ale v dnešních inflačních datech zatím nepůsobí jako jednoduchá protiinflační síla — spíše přidává další nejistotu.

 

Domácnosti s tenčím polštářem

 

Pro domácnosti byl duben slabý i mimo samotnou inflaci — nominální příjmy stagnovaly, disponibilní příjem klesl o 0,1 %, reálný disponibilní příjem o 0,5 %. Spotřeba přesto nominálně vzrostla o 0,5 %, reálně jen o 0,1 %. Reálně si Američané téměř nepolepšili, rozdíl pohltily ceny.

 

Míra úspor klesla na 2,6 %, nejníže od června 2022. Ekonomiku i nadále drží spotřeba, ale s tenčím polštářem. Domácnost s nižší rezervou bude na další cenový šok, dražší úvěry nebo slabší trh práce reagovat jinak než před dvěma lety.

 

Fed: debata se přesunula

 

Fed zatím drží sazby v pásmu 3,50 až 3,75 %, dubnové hlasování však ukázalo, že shoda uvnitř FOMC slábne. Stephen Miran chtěl snížení o čtvrt bodu. Beth Hammack, Neel Kashkari a Lorie Logan sice hlasovali pro ponechání sazeb beze změny, odmítli však formulaci ponechávající v prohlášení nádech budoucího uvolnění. Debata se posunula — nejde už jen o to kdy snížit, ale zda trh vůbec má automaticky čekat, že dalším krokem bude snížení.

 

Lisa Cook je připravena hlasovat pro zvýšení sazeb, pokud se očekávaný pokles inflace nedostaví včas. Zároveň upozornila, že AI investice mohou k cenovým tlakům přidat další vrstvu, protože firmy oznámily rozsáhlé plány na datová centra a ceny čipů, high-tech vybavení i softwaru už výrazně vzrostly. Alberto Musalem varoval před spoléháním na protiinflační efekt AI bez jasných dat. Austan Goolsbee upozornil na druhou stranu: pokud trh uvěří produktivním ziskům z AI příliš brzy, může to živit investiční přehřátí ještě předtím, než se skutečná produktivita projeví.

 

Dluhopisy a zlato

 

Výnos třicetiletého amerického dluhopisu se v květnu dostal k 5,2 %, nejvýše od roku 2007. Delší konec křivky v sobě nese obavy z vyšší inflace, geopolitiky, fiskálních deficitů i z toho, že Fed nebude moci rychle přejít zpět k levnějším penězům. Vyšší reálné výnosy a silnější dolar jsou brzda.

 

Dlouhodobý obraz je ale jiný. Roční ukazatele PCE i CPI jsou nad dvouprocentním cílem více než pět let. Inflace se tím přestává chovat jako jednorázový šok a stále více se stává prostředím, ve kterém domácnosti, firmy i investoři mění uvažování o mzdách, maržích, úsporách a skladbě majetku.

 

Pro zlato a stříbro z toho neplyne jednoduchý krátkodobý závěr — v takové situaci nejsou sázkou na jedno zasedání Fedu. Drží hodnotu v prostředí, kde centrální banka nemá volné ruce, domácnostem slábne reálná kupní síla a dluhopisový trh znovu připomíná, že inflace má svou cenu. Dubnový PCE report nepřinesl nový problém. Potvrdil, že ten stávající je odolnější, než trh chtěl ještě nedávno věřit.

 

 

 

Dubnová inflace v Česku zrychlila z březnových 1,9 % na 2,5 % a vrátila se nad dvouprocentní cíl České národní banky. Samo o sobě to není návrat inflační krize, ale pro měnovou politiku jde o důležitou změnu. ČNB může sice dál říkat, že inflace zůstává v tolerančním pásmu, zároveň však už nemůže přehlížet, že se cenové tlaky znovu posouvají směrem nahoru.

Právě proto květnové zasedání nepřineslo snížení úrokových sazeb. Bankovní rada měla na svém jednání k dispozici odhad dubnové inflace, která se zatím vždy shodovala se skutečnou. Na základě těchto informací bankovní rada ČNB jednomyslně ponechala dvoutýdenní repo sazbu na 3,50 %, diskontní sazbu na 2,50 % a lombardní sazbu na 4,50 %.

Na těchto úrovních jsou sazby od května 2025 a poslední rozhodnutí ukazuje, že ČNB zatím nevidí prostor k uvolnění měnové politiky. Dubnová inflace jí k tomu nedala důvod, spíše naopak.

 

Meziměsíčně spotřebitelské ceny vzrostly o 0,5 % a meziroční jádrová inflace zůstala na 2,9 %. Zboží meziročně zdražilo o 1,1 %, zatímco služby o 4,8 %, což je pro ČNB nepříjemná kombinace. Levnější potraviny a energie sice dál část inflace tlumí, ale domácí cenové tlaky ve službách zůstávají silné. A právě služby, mzdy a jádrová inflace rozhodují o tom, zda si centrální banka může dovolit sazby snižovat.

 

Ceny potravin a nealkoholických nápojů meziročně klesly o 1,3 %, výrazně levnější byly například brambory, trvanlivé mléko nebo máslo. Také elektřina zůstává meziročně levnější o 11,6 % a zemní plyn o 5,6 %. Tyto položky drží celkovou inflaci níže, než by odpovídalo domácím tlakům ve službách a bydlení. Pro ČNB je to ale slabá útěcha, protože část protiinflačního efektu vychází z položek, které se mohou rychle vyčerpat.

 

Nejviditelnější změnou byly pohonné hmoty. Březnový meziroční pokles se v dubnu překlopil do růstu o 13,1 %. Právě tímto kanálem se do české inflace znovu vrací geopolitika a nejistota na ropných trzích. Vyšší ceny pohonných hmot nejsou jen položkou u čerpací stanice — přes dopravu a logistiku se propisují do nákladů firem, cen služeb i inflačních očekávání.

 

Květnová prognóza ČNB vyzněla opatrněji než únorová. ČNB zvýšila odhad inflace pro rok 2026 z 1,6 % na 2,2 % a pro rok 2027 z 2,1 % na 2,4 %. Současně snížila výhled růstu HDP pro rok 2026 z 2,9 % na 2,6 %, pro rok 2027 z 2,9 % na 2,7 %. Česká ekonomika má tedy podle nové prognózy růst pomaleji, zatímco inflace má být vyšší, než centrální banka čekala ještě na začátku roku. To je prostředí, ve kterém se sazby nesnižují snadno.

 

Kdyby dubnové zrychlení inflace stálo jen na jedné položce, centrální banka by ho mohla označit za dočasné a dívat se skrz něj. Jenže vedle dražších pohonných hmot zůstává zvýšená jádrová inflace, rychle rostou služby a mzdový růst je stále výrazný. ČNB proto nemůže spoléhat na to, že se inflace sama vrátí ke dvěma procentům. Musí hlídat, aby domácnosti, firmy i banky nezačaly počítat s vyšší inflací jako s novým normálem.

 

To má přímý dopad i na finanční trh. Pokud ČNB hodnotí rizika jako proinflační, trh nemůže automaticky počítat s poklesem sazeb. Vyšší nebo déle zvýšené sazby pak ovlivňují úvěry, ocenění aktiv i kurz koruny. Měnová politika se tak znovu dostává do režimu vyčkávání. Ne proto, že by ekonomika byla přehřátá jako v letech vysoké inflace, ale proto, že kombinace služeb, mezd a energií nedává centrální bance dostatečnou jistotu.

 

Fyzický kov v portfoliu není sázka na konkrétní scénář

 

Zlato a stříbro nereagují na jednu zprávu. Reagují na prostředí. Prostředí, které popisují dubnová data a květnové zasedání ČNB, má tři charakteristiky: inflace, která neklesá tak rychle, jak se čekalo; centrální banky, které nemohou uvolnit; a geopolitický zdroj nejistoty, jenž zůstává otevřený.

 

Fyzický kov chrání před scénářem, ve kterém se inflace sice nevrátí na dvouciferné hodnoty, ale zůstane dostatečně nepříjemná na to, aby centrální banky nemohly rychle uvolnit. Ropa dál určuje inflační výhled. Inflační výhled dál svazuje centrální banky. Centrální banky dál drží reálné výnosy nízko. Nízké reálné výnosy dál podporují zlato. Dubnová čísla ukazují, že tato kombinace není hypotetická.

Únor 2026 vypadal jako potvrzení, že inflační kapitola je za námi. Energie zlevňovala o 3,1 % ročně, celková inflace eurozóny seděla na 1,9 % – pohodlně pod cílem ECB. Pak přišla válka v Íránu a během čtyř týdnů se všechno otočilo.

 

Březnový rychlý odhad Eurostatu ukazuje meziroční inflaci 2,5 %. Na první pohled nic dramatického, avšak měsíční pohyb o 1,2 % je nejsilnější od října 2022, což stojí za pozornost.

Inflaci v březnu zvýšily ceny energií

 

Ceny energií vyskočily z únorového meziročního poklesu 3,1 % na růst 4,9 % v březnu, tedy o 8 procentních bodů. Ostatní složky se prakticky nezměnily: služby zpomalily z 3,4 % na 3,2 %, potraviny drží 2,4 %, průmyslové zboží zůstává na 0,5 %. Jádrová inflace bez energie a potravin je stabilní kolem 2,3 %.

 

To je důležité rozlišení. Březnový rychlý odhad Eurostat ukazuje meziroční inflaci 2,5 %. Na první pohled nic dramatického, ale meziměsíční růst o 1,2 % patří k nejsilnějším pohybům posledních let, což stojí za pozornost.

 

Eurozóna není jeden celek

 

Geografické rozdíly ukazují, že „průměrná inflace eurozóny“ je číslo, za nímž se skrývají velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Průměr 2,5 % skrývá velké rozdíly: Chorvatsko je na 4,7 %, Litva na 4,5 %, Irsko na 3,6 %, Španělsko a Řecko shodně na 3,3 %, Německo na 2,8 %. Na druhém konci Itálie a Kypr na 1,5 %, Francie na 1,9 %.

 

Stejná měna, ale v Chorvatsku se kupní síla eur znehodnocuje třikrát rychleji než v Itálii. Goldman Sachs to mapoval modelem přenosu energetického šoku do spotřebitelských cen – přenos je nejsilnější v Itálii, nejrychlejší ve Španělsku, postupnější v Německu a nejslabší ve Francii. To může znamenat, že země s nejnižší aktuální inflací nejsou automaticky v bezpečí.

 

ECB: drží, ale bez záruky

 

Na březnovém zasedání ECB ponechala sazby na 2,15 % a zveřejnila nové projekce: průměrná inflace 2,6 % v roce 2026, návrat na 2 % v roce 2027. V nepříznivém scénáři – tedy pokud konflikt eskaluje – varuje před inflací kolem 4 % letos, v nejhorším případě přes 6 % na začátku příštího roku.

 

Guvernérka Ch. Lagarde to nazvala „reálným šokem“ a připomněla, že evropské firmy i odbory stále živě pamatují rok 2022. To není bezvýznamná poznámka: behaviorální paměť způsobuje, že firmy zdražují rychleji a odbory vyjednávají agresivněji, než by odpovídalo samotným číslům.

 

Trhy jsou skeptičtější než centrální bankéři. Pravděpodobnost alespoň jednoho zvýšení sazeb v roce 2026 se pohybuje kolem 84 %.

 

Kde se analytici rozcházejí – a je to zásadní rozdíl

Bank of America označuje dubnové zvýšení sazeb za možné a reálnějším scénářem vidí dvě zvýšení v létě – červen a červenec – pokud energetický šok přetrvá. Argument: čerstvá paměť domácností na rok 2022 zrychluje přenos nákladů do cen víc, než historické modely předpokládají.

 

Nomura naopak očekává, že sazby zůstanou beze změny až do čtvrtého čtvrtletí 2027. Argument: jádrová inflace je stabilní, obnovitelné zdroje a jaderná energetika tlumí přenos ropného šoku do velkoobchodních cen elektřiny.

 

Obě analýzy jsou racionální a obě mohou mít pravdu – záleží na jediné proměnné, kterou nikdo nezná: jak dlouho vydrží blokáda Hormuzského průlivu. Dubnová inflační čísla a mzdová data za první čtvrtletí ukážou, která z těchto interpretací je blíž realitě.

 

Co z toho plyne pro investora do drahých kovů

 

Jedno číslo z března 2026 nevypovídá příliš. Vypovídá ale mechanismus, který za ním stojí: energie dokáže během čtyř týdnů otočit směr inflace o celý procentní bod. Kdo drží úspory výhradně v eurech, nemá před tímto rizikem žádnou automatickou ochranu.

 

ECB stojí před dilematem bez jednoduchého řešení. Zvýší-li sazby agresivně, oslabí ekonomiku v době, kdy ji válka v Íránu již zatěžuje. Nechá-li inflaci běžet, riskuje zakotvení inflačních očekávání výš, než je ochotna přiznat. Fyzické zlato a stříbro na toto rozhodnutí nečekají – a to je přesně ten důvod, proč v portfoliu dávají smysl bez ohledu na to.

Únorová inflace v České republice přinesla na první pohled velmi příznivé číslo. Spotřebitelské ceny vzrostly meziročně už jen o 1,4 %, oproti lednovým 1,6 %, a meziměsíčně dokonce o 0,1 % klesly. Pro domácnosti je to bezesporu dobrá zpráva. Pro investora do drahých kovů by ale bylo chybou vykládat tento vývoj příliš jednoduše jako definitivní konec inflačního příběhu.

Klíčové totiž není jen samotné headline číslo, ale také jeho struktura. K poklesu inflace výrazně přispěly hlavně potraviny, alkohol a dřívější úleva na straně energií. Naopak jádrová inflace v únoru zůstala na 2,7 % a ceny služeb dál rostly výrazně rychleji než celkový index. Tržní nájemné bylo meziročně vyšší o 6,1 %, imputované nájemné o 5,1 % a celý segment služeb rostl tempem 4,5 %. To je důležitý signál: cenové tlaky z ekonomiky nezmizely, pouze se přesunuly z viditelnějších položek typu energií a potravin více do domácích nákladových složek.

 

Právě to je z pohledu zlata a stříbra podstatné. Drahé kovy nejsou jen „pojistkou proti vysoké inflaci“ v mechanickém smyslu, kdy investoři sledují pouze jedno číslo CPI. Jejich role je širší: chrání kupní sílu v prostředí, kde měna sice krátkodobě nevykazuje dramatický růst cen, ale zároveň přetrvává nejistota ohledně budoucích nákladových tlaků, úrokových sazeb a stability reálných výnosů. Nízká aktuální inflace sama o sobě ještě neznamená, že inflační riziko je vyřešené.

 

To ostatně potvrzuje i Česká národní banka. Ve svém komentáři k únorovým datům uvedla, že inflace byla mírně pod prognózou, ale zároveň výslovně upozornila na dvě věci: zvýšenou jádrovou inflaci a nárůst globálních nákladových tlaků. Jinými slovy, centrální banka sice dostala lepší číslo, než čekala, ale ne natolik dobré, aby mohla automaticky přejít k výrazně uvolněnější měnové politice. Pro trhy to znamená, že případný pokles sazeb zůstává nejistý a že reálné úrokové prostředí může zůstat proměnlivé.

 

Dalším rizikem je ropa. Brent 9. března 2026 během dne vystoupal až na 119,50 USD za barel, tedy na nejvyšší intradenní úroveň od června 2022, a hned poté přišla prudká korekce. Už samotná tato epizoda ale ukázala, jak rychle se může do inflačního výhledu vrátit dovozní tlak přes energie, dopravu a logistiku. ČNB právě proto mluví o nových globálních nákladových tlacích a o nutnosti obezřetnosti. Pro investora do drahých kovů je to důležitá připomínka, že období nízké inflace může být velmi křehké, pokud stojí proti takto volatilnímu komoditnímu prostředí.

 

Zlato v takové situaci dává smysl především jako dlouhodobá pojistka proti měnové a makroekonomické nejistotě. Nejde jen o reakci na dnešní inflaci, ale o obranu proti tomu, že současný klid se může ukázat jako dočasný. Pokud se znovu zvednou ceny energií, pokud zůstanou zvýšené ceny služeb, nebo pokud centrální banky nebudou moci sazby snižovat tak rychle, jak část trhu doufá, hodnota hotovosti a konzervativních korunových úspor bude znovu pod tlakem. Zlato je právě v takových chvílích aktivem, které nestojí na důvěře v konkrétní měnovou politiku ani na slibu emitenta.

 

Stříbro je v tomto ohledu o něco komplexnější. Vedle měnové a investiční role má také silnější průmyslový rozměr, a proto bývá citlivější nejen na inflaci a sazby, ale i na očekávání hospodářského cyklu. V prostředí, kde headline inflace klesá, ale jádrové tlaky a geopolitická rizika zůstávají, může být stříbro volatilnější než zlato. Právě proto ale pro řadu investorů dává smysl kombinace obou kovů: zlato jako stabilnější monetární pojistka, stříbro jako dynamičtější doplněk s vyšší citlivostí na změny tržního režimu.

 

Únorová inflace tedy není zprávou, že problém zmizel. Je spíše zprávou, že se změnila jeho podoba. Na titulní straně vidíme velmi příznivé číslo 1,4 %, ale pod povrchem dál běží zvýšená jádrová inflace, dražší služby, rostoucí náklady bydlení a nové riziko v podobě rozkolísaných cen ropy. Pro investora do drahých kovů je to přesně ten typ prostředí, ve kterém má smysl dívat se dál než jen na jeden měsíční údaj. Nejde o to, zda inflace právě teď klesla. Jde o to, jak pevná je kupní síla peněz v horizontu příštích let.

 

 

Včerejší rychlý odhad inflace v eurozóně potvrdil výrazné zpomalování cenového růstu – meziroční míra inflace v lednu 2026 dosáhla 1,7 %, což je pod cílem Evropské centrální banky (ECB) kolem 2 %. Snižování tlaku na ceny je taženo především energií a slabšími cenovými růsty ve většině hlavních komponent, přičemž služby i nadále rostou nejrychleji, ale tempo se zpomalilo.

 

Nejvyšší inflace v eurozóně je na Slovensku (4,2 %), v Chorvatsku (3,6 %) a Irsku (2,6 %). Nejnižší inflace v eurozóně jen ve Francii (0,4 %), v Itálii a Finsku shodně 1,0 %. Detail je zde:

 

Dopady na jednotlivé sektory ekonomiky

• Služby: Sektor služeb zůstává hlavním zdrojem inflačních tlaků kvůli růstu mezd a silné poptávce s lednovým růstem cen o 3,2 %, v prosinci 2025 zde inflace dosáhla 3,4 %.
• Potraviny: Růst cen potravin zrychlil z prosincových 2,5 % na 2,7 %, což odráží nižší náklady na vstupy a odeznění předchozích šoků.
• Spotřební zboží: Inflace v této oblasti je utlumená, ceny průmyslového zboží bez energií vzrostly o 0,4 %, prosincový růst byl 0,3 %.
• Energie: Ceny energií meziročně klesly o 4,1 %, prosincový pokles činil 1,9 %, což významně přispělo ke zpomalení celkové inflace.
• Bydlení: Nižší ceny energií a zpomalení růstu nájmů snižují inflační tlaky, avšak vyšší úrokové sazby zdražují hypotéky a tlumí poptávku po bydlení

 

Pokles celkové inflace pod 2 % ve spojení s významnými rozdíly mezi zeměmi zvyšuje výzvy pro koordinovanou měnovou politiku ECB. I když průměr eurozóny signalizuje utlumení cenových tlaků, nadále přetrvávají země s vysokou inflací. které mohou vyžadovat odlišné fiskální a strukturální reakce na národní úrovni.

 

Výsledkem je prostředí, kde ECB s největší pravděpodobností dnes ponechá sazby beze změny, přičemž trhy i analytici nadále sledují vývoj jádrové inflace a cen služeb jako klíčová vodítka pro budoucí rozhodování.

 

Inflace ve Spojených státech i na začátku roku 2026 zůstává jedním z klíčových fundamentů investičního prostředí. Nejnovější data potvrzují, že spotřebitelský cenový index činí 2,7 % a stabilizoval se nad 2% hranicí, přičemž jádrová inflace činící 2,6 % zůstává zvýšená zejména v oblasti služeb a bydlení. Na první pohled tak inflace působí relativně umírněně, při bližším pohledu však ukazuje na strukturální charakter cenových tlaků, které nejsou snadno řešitelné krátkodobými zásahy měnové politiky. Zde je graf. Říjen je bez údajů, protože 2,7 % zveřejněných v době uzavřených státních úřadů není považováno za oficiální údaj.

Za průměrným inflačním číslem se skrývá výrazně nerovnoměrný vývoj jednotlivých položek spotřebního koše. Potraviny, nájemné, zdravotní péče a další služby rostou tempem, které domácnosti vnímají mnohem citlivěji než celkový index. Právě tento rozdíl mezi „oficiální inflací“ a reálnou zkušeností spotřebitelů vede k tomu, že inflace zůstává ekonomicky i politicky velmi živým tématem, přestože se pohybuje výrazně níže než před pár lety.

 

Zásadní posun však je, že Fed nadále formálně deklaruje inflační cíl ve výši 2 %, avšak jeho praktické kroky i komunikace naznačují výrazně vyšší toleranci k inflaci nad touto úrovní. V posledních měsících se proto stále častěji objevují názory, že Fed v tichosti přijal inflaci blízkou 3 % jako nový praktický standard, aniž by tuto změnu oficiálně oznámil.

 

Nejde o formální revizi inflačního cíle, ale o posun v reakční funkci měnové politiky. Inflace kolem 2,5–3 % přestává být považována za problém, pokud je stabilní, neakceleruje a nepřelévá se do mzdově-inflační spirály. Fed tak zjevně klade větší důraz na celkovou stabilitu ekonomiky, trhu práce a finančního systému než na striktní návrat inflace přesně k 2 % za cenu výrazného zpomalení ekonomiky.

 

Tento přístup má zásadní důsledky. Znamená, že i při relativně vysokých nominálních sazbách zůstávají reálné úrokové sazby nízké, případně jen mírně kladné. Pro držitele hotovosti a konzervativních úspor to vytváří prostředí, ve kterém kupní síla peněz dlouhodobě klesá, aniž by to bylo na první pohled patrné z oficiálních statistik. Inflace se tak stává spíše „tichým nákladem“ než akutní krizí.

 

Pro investory to představuje nový režim, na který je nutné reagovat změnou uvažování. Nejde o návrat do světa nízké inflace a levných peněz, ale ani o scénář nekontrolovaného cenového růstu. Jde o prostředí vyšší tolerance k inflaci, ve kterém centrální banka není ochotna ji agresivně potlačit, pokud zůstává relativně ukotvená. To zvyšuje význam aktiv, která nejsou závislá na měnové politice a nepředstavují závazek žádné protistrany.

 

Zlato a stříbro v tomto kontextu nefungují jako spekulace na krátkodobý vývoj inflace, ale jako ochrana proti dlouhodobému znehodnocování měny v prostředí, kde je vyšší inflace de facto akceptována. Pokud se skutečně potvrzuje, že hranice „akceptovatelné inflace“ se v praxi posunula blíže ke 3 %, pak se role fyzických drahých kovů v portfoliích dlouhodobých investorů stává opět relevantnější.

 

Současná inflace v USA tak není epizodou, která by měla rychle odeznít, ale potvrzením nového normálu. Klíčovou otázkou není, zda inflace krátkodobě klesne k 2,4 nebo vzroste k 2,9 %, ale zda zůstane stabilní a předvídatelná – a zda centrální banky budou ochotny ji skutečně znovu stlačit níže.

 

Právě tato nejistota je jedním z hlavních argumentů, proč se investoři znovu obracejí k aktivům, jejichž hodnota nestojí na měnovém slibu. Zlato a stříbro jsou mezi nimi.

 

 

Český statistický úřad 13. ledna 2026 potvrdil, že meziroční inflace v prosinci 2025 zůstala na 2,1 % a meziměsíčně ceny klesly o 0,3 %. Zároveň vyšla průměrná inflace za celý rok 2025 na 2,5 %, tedy jen mírně nad rokem 2024 (2,4 %). Na první pohled jde o „návrat do normálu“ – jenže struktura cenového vývoje ukazuje, že cenové tlaky z ekonomiky úplně nezmizely. Vývoj dle ČSÚ:

Klíčové je, že prosincový meziměsíční pokles byl tažen hlavně potravinami (a částečně dopravou přes levnější pohonné hmoty). V meziročním pohledu ale dál platí „dvourychlostní“ inflace: zboží v prosinci rostlo jen o 0,4 %, zatímco služby o 4,8 %. Právě služby – typicky navázané na mzdy a domácí poptávku – bývají nejsetrvačnější složkou inflace a centrální banka je sleduje velmi pozorně.

 

Z pohledu domácností a dlouhodobých investorů je podstatné také bydlení. ČSÚ uvádí, že nájemné meziročně zrychlilo na 6,4 % a imputované nájemné (náklady vlastnického bydlení) vzrostlo o 5,0 %, zejména kvůli růstu cen nových nemovitostí. Současně část energií dál meziročně klesala (elektřina -5,1 %, plyn -6,7 %), zatímco regulované a komunální složky (vodné, stočné, teplo) zůstaly v plusu. Výsledek je typický: celková inflace je nízko, ale „životní náklady“ v bydlení a službách zůstávají nadprůměrně dynamické.

 

Jak to čte ČNB a proč na tom záleží pro drahé kovy

 

ČNB ve svém komentáři k datům zdůraznila, že prosincová inflace byla blízko její prognózy (2,3 %), ale mimo kolísavé položky se trend zásadně nezměnil: jádrová inflace se v prosinci vrátila výše na 2,8 % a inflace ve službách zůstává zvýšená (v komentáři je uvedeno zrychlení na 4,5 %). ČNB zároveň připouští, že celková inflace se může v roce 2026 díky energiím a regulovaným cenám dostat i delší dobu pod 2 %, jenže zvýšené jádro je argumentem pro opatrnost v měnové politice.

 

Tato opatrnost už se projevila na posledním měnovém jednání 18. prosince 2025, kdy ČNB ponechala 2T repo sazbu na 3,50 %. Nejbližší měnové zasedání je naplánováno na 5. února 2026.

 

A právě tady je spojnice se zlatem a stříbrem: pro drahé kovy není klíčová jen aktuální inflace, ale především očekávání inflace versus úrokové sazby – tedy reálné výnosy v ekonomice. Pokud inflace klesá k cíli, zatímco sazby zůstávají relativně vysoko, reálné sazby se zlepšují a „cena peněz“ roste. To typicky znamená vyšší alternativní náklad držby zlata (nenese kupon) a může to tlumit investiční poptávku po drahých kovech – zejména v domácí měně a u konzervativních investorů, kteří porovnávají zlato se zhodnocením na korunových depozitech či dluhopisech.

 

Současně ale platí druhá strana mince: pokud by se v průběhu roku 2026 potvrdilo, že inflace se dostává pod 2 % a ČNB začne uvažovat o uvolnění politiky, může se tento efekt postupně obracet. Trh totiž obvykle reaguje dříve na změnu očekávání než na samotné snížení sazeb.

 

U stříbra navíc vstupuje do hry průmyslový (cykličtější) charakter: prostředí klesající inflace a později nižších sazeb může podpořit ekonomickou aktivitu a tím i průmyslovou poptávku, ale pokud by se desinflace ukázala jako důsledek slabší poptávky, stříbro může reagovat citlivěji než zlato. Proto je v následujících měsících důležité sledovat nejen CPI/HICP, ale i signály z reálné ekonomiky a trhu práce.

 

Evropské srovnání: ČR pod eurozónou

 

Pro mezinárodní kontext je užitečný harmonizovaný index (HICP): ČSÚ uvádí pro ČR v prosinci 1,8 % meziročně, zatímco eurozóna byla podle rychlého odhadu Eurostatu na 2,0 %. Česko tak zůstává v evropském srovnání mírně níže, což je pro ČNB argumentem, že celková inflace je zvládnutá – ale znovu: rozhodující pro sazby bývá jádro a služby.

 

V nejbližším horizontu budou pro trh klíčové tři věci: vývoj cen služeb (a s tím související mzdové tlaky), náklady bydlení (nájemné a imputované nájemné) a komunikace ČNB před zasedáním 5. února 2026. Pokud se potvrdí scénář „nízká headline inflace, ale stále tuhé jádro“, bude ČNB pravděpodobně držet restriktivnější nastavení déle – a to je pro drahé kovy smíšený signál: méně inflačního strachu, ale vyšší reálné výnosy. Pokud se naopak začne lámat i inflace ve službách, změní se očekávání sazeb a tím i prostředí pro zlato a stříbro.

 

Inflace v eurozóně se na konci roku 2025 vrátila přesně na 2% cíl ECB. Podle rychlého odhadu Eurostatu dosáhla meziroční inflace (HICP) v prosinci 2025 hodnoty 2,0 %, což je mírný pokles z 2,1 % v listopadu. Ve srovnání s prosincem 2024 (2,4 %) jde o zřetelně nižší tempo růstu cen.

Struktura inflace ale ukazuje, že „návrat k cíli“ je z velké části výsledkem energií, nikoli plošného ochlazení domácích cenových tlaků. Energie v prosinci meziročně zlevnily o -1,9 % (v listopadu už jen -0,5 %), což stlačilo celkovou inflaci dolů. Naopak služby – klíčová složka z pohledu domácí poptávky a mzdových nákladů – zůstaly vysoko na 3,4 % (z 3,5 % v listopadu). Potraviny, alkohol a tabák naopak zrychlily na 2,6 % (z 2,4 %), zatímco průmyslové zboží bez energií zpomalilo na 0,4 % (z 0,5 %).

 

Jádrová inflace, která vylučuje volatilní položky jako energie a nezpracované potraviny, zůstala stabilní na úrovni 2,3 %. Základní cenové tlaky v ekonomice eurozóny se tak postupně zmírňují, přestože služby zůstávají nejsilnější hnací silou inflace. To je posun správným směrem, ale zároveň stále nad 2% cílem – a při pokračující inflaci služeb potvrzuje, že cenové tlaky stejně jako v ČR v ekonomice úplně nezmizely.

 

Z pohledu jednotlivých zemí je vidět výrazná rozdílnost inflace napříč eurozónou. Z velkých ekonomik je Německo na 2,0 %, Španělsko na 3,0 %, zatímco Francie je velmi nízko na 0,7 % a Itálie na 1,2 %. Na opačném konci spektra jsou pobaltské země a část střední Evropy: Estonsko má 4,1 % a Slovensko také 4,1 %. Tyto rozdíly typicky odrážejí kombinaci cen energií a služeb, domácí poptávky a rozdílných nákladových tlaků v jednotlivých ekonomikách.

 

Pro ECB je prosincový výsledek „komfortní“ hlavně v titulku: inflace je na cíli. Z hlediska měnové politiky ale zůstává podstatné, že služby se drží kolem 3,4 % a jádrová inflace je 2,3 % – tedy stále výš, než by ECB dlouhodobě chtěla vidět. Trh proto může prosincová data číst spíše jako potvrzení scénáře „inflace klesá, ale lepí se na vyšší úrovni ve službách“, než jako jasný signál pro rychlé a agresivní snižování úroků.

 

Kompletní sada dat za prosinec 2025 bude zveřejněna 19. ledna 2026 (včetně detailnějších rozpadů a případných revizí).

 

 

Inflace v eurozóně, která zahrnuje 20 zemí používajících euro jako měnu, představuje klíčový ekonomický ukazatel ovlivňující rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) a hospodářskou politiku členských států. Podle nejnovějšího odhadu Eurostatu došlo v listopadu 2025 k mírnému zvýšení roční míry inflace na 2,2 %, což je nárůst oproti 2,1 % v říjnu 2025. Analytici očekávali udržení inflace na 2,1 %. Meziměsíční míra je záporná -0,3 %

 

• Služby: Roční inflace zde vzrostla na 3,5 % (z 3,4 % v říjnu), s měsíčním poklesem o 0,8 %. Služby představují největšího tahouna inflace, což odráží rostoucí náklady na mzdy a poptávku po cestování a volnočasových aktivitách.
• Potraviny, alkohol a tabák: Stabilní na 2,5 %, s měsíčním nárůstem o 0,2 %. Zpracované potraviny vzrostly na 2,3 %, zatímco nezpracované na 3,3 %.
• Energie: Zde došlo k mírnému zmírnění deflace na -0,5 % (z -0,9 % v říjnu), s měsíčním nárůstem o 0,9 %. Toto zlepšení souvisí se stabilizací cen ropy a plynu na globálních trzích.
• Neenergetické průmyslové zboží: Stabilní na 0,6 %, s měsíčním poklesem o 0,1 %.

 

Podle předběžného odhadu Eurostatu pro listopad 2025 vykazují nejvyšší roční míru inflace především pobaltské státy a některé východoevropské země. Na vrcholu se umístilo Estonsko s 4,7 %, což odráží dlouhodobé tlaky spojené s energetickou závislostí na dovozu a vyššími náklady na potraviny v regionu. Těsně za ním následuje Chorvatsko s 4,3 %, kde mohou hrát roli sezónní turismus a rostoucí mzdy ve službách, přestože měsíční změna byla mírně pozitivní (0,3 %). Třetí nejvyšší hodnotu má Rakousko s 4,1 %, což je překvapivé pro vyspělou ekonomiku, ale může souviset s vyššími cenami služeb a energií, s měsíční změnou 0,3 %.

 

Na opačném konci spektra jsou země s výrazně nižší inflací, často pod 2% cílem ECB, což signalizuje slabší cenový tlak nebo dokonce deflační tendence v některých sektorech. Nejnižší hodnotu má Kypr s pouhými 0,2 %, doprovázenou výrazným měsíčním poklesem o 1,0 %, což může být ovlivněno stabilizací turismu a nižšími dovozními cenami. Druhá nejnižší je Francie s 0,8 %, kde měsíční změna -0,2 % ukazuje na kontrolu cen v potravinách a energiích díky vládním opatřením a silné ekonomice. Třetí místo obsadila Itálie s 1,1 %, s podobným měsíčním poklesem -0,2 %, což odráží pomalý růst spotřeby a stabilizaci po energetické krizi.

 

Přehled zemí je zde:

 

Nad 2% cílem Evropské centrální banky je inflace potřetí za sebou. Nad ní je i Německo s 2,6% inflací. Ekonomové tedy očekávají, že ECB na svém zasedání ponechá základní úrokové sazby beze změn.