Rozdíl mezi oběma cestami je podstatný. Zlaté ETF jsou v korejských statistikách vedeny jako zahraniční cenné papíry, nikoli jako měnové zlato. Bance poskytují expozici vůči vývoji jeho ceny, ale fyzickou zásobu zatím nezvýšily, která od roku 2013 zůstává na 104,4 tuny.

Skutečný návrat k fyzickému zlatu přijde s využitím nového domácího programu. Centrální banka zatím nestanovila cílový objem ani pevný harmonogram nákupů. Každou nabídku chce posuzovat podle dostupného množství, situace na trhu, domácí i mezinárodní ceny a dlouhodobých potřeb správy rezerv.

„Neplánujeme uskutečnit jeden velký nákup,“ uvedla šéfka útvaru správy rezerv Jeong Hee-sup. Podíl zlata chce banka zvyšovat postupně podle střednědobých a dlouhodobých potřeb.

Zlato z domácích rafinerií

Jižní Korea zlato ve větším množství netěží. Domácí producenti ho získávají především jako vedlejší produkt při zpracování mědi, zinku a dalších kovů. Společnosti LS MnM a Korea Zinc takto ročně vyrobí přibližně 40 až 45 tun zlata.

Většina produkce zůstává na domácím trhu. Přibližně čtyři až pět tun ročně směřuje na vývoz a právě část tohoto množství chce Bank of Korea nakupovat. Nejde tedy o dodatečnou poptávku po kovu určeném korejským investorům, ale snížení exportu.

První rámec vytvořila centrální banka společně se společností LS MnM, burzou Korea Exchange a centrálním depozitářem Korea Securities Depository. Do programu se může zapojit také Korea Zinc. Cena bude vycházet z mezinárodního trhu

Producent nejprve oznámí objem určený na export a preferovaný termín prodeje. Bank of Korea následně rozhodne, zda nabídku přijme. Transakce mají probíhat prostřednictvím předem dohodnutých blokových obchodů, aby jednotlivé nákupy neovlivňovaly běžné obchodování a denní cenu zlata na korejském trhu. Program tak vytváří domácí nákupní kanál, ne však oddělený korejský cenový systém ani širší odklon od amerického dolaru.

Stín roku 2013

Bank of Korea mezi lety 2011 a 2013 nakoupila celkem 90 tun zlata. V roce 2011 přidala 40 tun, o rok později 30 tun a v roce 2013 dalších 20 tun. Tyto obchody tvoří většinu ze současných 104,4 tuny korejských rezerv.

Po tehdejším vrcholu trhu však cena zlata výrazně klesla. Centrální banka vykázala účetní ztráty z přecenění a její nákupy se staly terčem kritiky během parlamentních kontrol. Další fyzické zlato pak třináct let nepřikoupila.

Tato zkušenost pomáhá vysvětlit, proč nyní banka zdůrazňuje postupný přístup místo jednoho velkého vstupu na trh. Jde ale o historický kontext, nikoli o oficiálně potvrzený důvod konstrukce programu. Bank of Korea nový mechanismus spojuje především s diverzifikací nákupních zdrojů a dlouhodobou správou devizových rezerv.

Rozložení nákupů v čase snižuje závislost výsledné pořizovací ceny na jediném okamžiku. Neodstraňuje však cenové riziko. Banka může při jednotlivých obchodech zohlednit aktuální cenu, ani ona ale nemůže vědět, zda zlato v následujících měsících vzroste, nebo klesne. ČNB si na tradera nehraje, kupuje pravidelně každý měsíc.

Zlato má větší váhu, než ukazují oficiální čísla

Bank of Korea drží 104,4 tuny zlata. Bez zahrnutí Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky jí patří 39. místo mezi světovými centrálními bankami. Po započtení těchto dvou institucí klesá na 41. pozici.

Celá dosavadní korejská zásoba je uložena v Londýně. Bank of Korea využívá Bank of England především kvůli velikosti a likviditě londýnského trhu, na kterém lze zlato snadno prodat, půjčit nebo použít při dalších finančních operacích.

V oficiálních statistikách má korejské zlato hodnotu 4,79 miliardy dolarů a představuje pouze 1,1 % devizových rezerv, které na konci června dosahovaly 427,36 miliardy dolarů. Tento podíl však vychází z historické pořizovací hodnoty, nikoli ze současné tržní ceny. Při tržním ocenění představuje korejské zlato více než 3 % rezerv. ČNB držené zlato ve svých výkazech pravidelně přeceňuje podle aktuálních tržní cen.

Také možnosti domácího programu jsou omezené. Celý roční export korejských producentů ve výši čtyř až pěti tun odpovídá přibližně čtyřem až pěti procentům současných fyzických rezerv. Bank of Korea navíc neplánuje vykupovat celý tento objem.

Zajišťovat úschovu kovu nakoupeného prostřednictvím nového programu bude Korea Securities Depository. Část dalších přírůstků tak může zůstat přímo v Jižní Koreji. Neznamená to však přesun stávajících 104,4 tuny z Londýna ani závazek ukládat doma veškeré budoucí nákupy.

Důležitější je směr než první objem

Korejský program sám o sobě světovou cenu zlata výrazně neovlivní. Objem kovu dostupný od domácích producentů je omezený a centrální banka hodlá nakupovat pouze jeho část. Podstatná je změna přístupu. Instituce, která od roku 2013 fyzické zlato nepřikoupila, nyní vytváří dvě cesty pro postupné nákupy. Zlaté investiční produkty jí poskytují likvidní nástroj navázaný na cenu kovu, zatímco domácí program může postupně rozšiřovat skutečnou zásobu fyzického zlata.