Eurozóna vstupuje do druhé poloviny roku s inflací, která se místo dalšího přibližování k cíli ECB znovu vzdaluje. Podle bleskového odhadu Eurostatu zveřejněného 31. července dosáhla meziroční míra inflace v červenci 2,9 %, o desetinu procentního bodu více než v červnu. Hlavním důvodem červencového zrychlení jsou energie, ceny ale rostly rychleji také u služeb a průmyslového zboží.

Energie jako hlavní hybatel

Meziroční růst cen energií zrychlil na 10,0 % z červnových 8,5 %. Ještě loni v červenci přitom ceny energií meziročně klesaly o 2,4 % – obrat o víc než dvanáct procentních bodů za dvanáct měsíců. Právě tahle srovnávací základna vysvětluje, proč se inflace v posledních měsících hýbe hlavně kvůli energiím.

Na samotnou úroveň inflace mají přesto větší váhu služby. Energie tvoří jen 90,3 promile spotřebního koše, služby 468,2 promile. Z těchto vah a zveřejněných temp vychází, že energie přidávají k červencové inflaci zhruba 0,9 procentního bodu, služby přes 1,5 bodu. Jde o orientační propočet, protože červencová čísla jsou zatím zaokrouhleným bleskovým odhadem a přesné příspěvky zveřejní Eurostat až s konečnými daty 19. srpna.

Inflace po vyloučení energií zůstala beze změny na 2,2 %. Jádrová inflace, která vedle energií nezahrnuje ani potraviny, alkohol a tabák, vzrostla ze 2,4 na 2,5 %. Zrychlil tedy i cenový tlak mimo energie, byť zatím jen mírně.

Služby zdražovaly meziročně o 3,3 %, o desetinu rychleji než v červnu, a zůstávají dlouhodobě nejvytrvalejší složkou inflace v eurozóně. Potraviny, alkohol a tabák naopak pokračují ve zpomalování – z 1,5 na 1,2 %, nejníže za poslední rok. Zboží mimo energie zrychlilo z 0,7 na 0,9 %. Meziměsíčně vzrostly ceny o 0,2 %.

Rozdíly napříč členskými zeměmi

Obraz uvnitř eurozóny zůstává nesourodý. Nejvyšší inflaci hlásí Litva s 5,6 %, následují Bulharsko (4,1 %) a Kypr (4,0 %), nad průměrem se drží i Španělsko (3,8 %), Chorvatsko (3,6 %), Belgie (3,5 %) a Lucembursko (3,4 %).

Na opačném konci žebříčku je Estonsko s 2,0 %, následované Maltou (2,1 %), Francií (2,4 %) a Lotyšskem (2,5 %); Rakousko a Finsko vykázaly shodně 2,6 %. Rozptyl mezi nejnižší a nejvyšší hodnotou tak dosahuje 3,6 procentního bodu. ECB přitom nastavuje jednu společnou sazbu pro země, jejichž inflační situace se stále výrazně liší.

Zrychlení navíc nezůstává jen u menších zemí. V Německu vzrostla inflace z 2,4 na 2,8 %, ve Francii z 2,0 na 2,4 % a ve Španělsku z 3,6 na 3,8 %. Jedinou výjimkou mezi velkými ekonomikami je Itálie, kde inflace mírně klesla z 3,0 na 2,9 %.

ECB mezi zrychlující inflací a slabým růstem

Rada guvernérů na inflační tlaky spojené s energetickým šokem reagovala už v červnu, kdy zvýšila všechny tři základní sazby o 25 bazických bodů – depozitní sazbu na 2,25 %, sazbu pro hlavní refinanční operace na 2,40 % a mezní zápůjční facilitu na 2,65 %. Na červencovém zasedání 23. července už sazby ponechala beze změny. Podle ECB je aktuální výhled cen energií i přes vysokou volatilitu blízko základnímu scénáři z červnových projekcí, tedy výrazně nad úrovní před vypuknutím konfliktu na Blízkém východě.

Samotné projekce Eurosystému z června počítají s tím, že celková inflace vyvrcholí ve třetím a čtvrtém čtvrtletí letošního roku na 3,4 % a nad hranicí 3 % zůstane až do začátku příštího roku. Teprve ve druhém čtvrtletí 2027 by měla prudce klesnout na 2,3 %, zejména kvůli očekávanému poklesu cen energií a změně srovnávací základny.

Pro bankéře jde o nepříjemnou kombinaci. Růst HDP eurozóny byl v červnových projekcích revidován dolů kvůli většímu než očekávanému dopadu blízkovýchodního konfliktu, zatímco inflační výhled šel nahoru. Další zvýšení sazeb by omezilo riziko, že se energetický šok rozšíří do zbytku ekonomiky, zároveň by ale ještě víc zatížilo růst.

Prezidentka Lagardeová na červencové tiskové konferenci žádný další krok předem nenaznačila. ECB rozhoduje zasedání od zasedání a svá rozhodnutí staví na hodnocení inflačního výhledu spolu s aktuálními hospodářskými a finančními daty. Podle Lagardeové se energetický šok už promítá do nákladů firem a jejich cenových plánů, vývoj jádrové inflace ale zatím zůstává relativně umírněný. Mzdový přehled ECB i průzkumy mzdových očekávání ukazují pro další čtvrtletí pouze mírný růst mezd.

Do zářijového zasedání bude mít Rada guvernérů k dispozici také srpnovou inflaci. Rozhodnutí však nebude stát na jednom čísle. ECB bude hodnotit vývoj cen energií, služeb a mezd, hospodářskou aktivitu, inflační očekávání i fungování měnové transmise. Podstatné bude především to, zda nepřímé dopady energetického šoku zůstanou omezené, nebo se začnou výrazněji promítat do mezd a cenového chování firem.

Zlato mezitím řešilo vlastní korekci

Trh s drahými kovy prošel ve druhém čtvrtletí prudkým obratem. Cena zlata po silném růstu v prvním kvartálu klesla během následujících tří měsíců o 14,1 % a vymazala předchozí zisky. Podle analýzy Invesco šlo o nejslabší čtvrtletí zlata od roku 2013. Na korekci se podílela hlavně změna očekávání kolem americké měnové politiky. Rostoucí inflace přiměla trh počítat s možností dalšího zvýšení sazeb Fedu, zlato současně zatížil silnější dolar a částečný ústup geopolitické rizikové prémie.

Červencová data ukazují oba směry, kterými může inflace na zlato dál působit. Vyšší ceny energií a riziko jejich přenosu do zbytku ekonomiky posilují roli zlata jako dlouhodobé ochrany kupní síly. Pokud ale inflace přiměje centrální banky držet sazby déle vysoko, může to na cenu zlata krátkodobě působit přesně opačně. Ve druhém čtvrtletí převážil právě tento druhý mechanismus.

Samotné zvýšení jádrové inflace ze 2,4 na 2,5 % ještě nedokazuje, že vzniká silná a trvalá inflační vlna. Červencový údaj zároveň není začátkem přenosu dražších energií do ostatních cen. ECB upozorňovala na první nepřímé dopady už na jaře a její projekce počítají s tím, že budou postupně sílit až do roku 2027.

Rozhodující proto nebude samotný údaj 2,9 %, ale reakce ECB a finančních trhů. Pokud vyšší inflace povede především k růstu očekávaných sazeb a reálných výnosů, může zlato čelit tlaku. Jestliže však trh začne pochybovat, zda centrální banka dokáže energetický šok zvládnout bez dalšího oslabení ekonomiky, bude to pro drahé kovy naopak podpůrné prostředí.