Inflace v eurozóně v červnu polevila. Podle rychlého odhadu Eurostatu klesla meziroční míra inflace z květnových 3,2 % na 2,8 %. Meziměsíčně se ceny dokonce snížily o 0,1 %. Po několika měsících, kdy se inflace v eurozóně postupně vzdalovala od dvouprocentního cíle Evropské centrální banky, je to na první pohled úleva. Neznamená to ale návrat do prostředí, ve kterém může ECB inflaci jednoduše odškrtnout jako vyřešený problém.

Důležité je, odkud zpomalení přišlo. Nejvyšší meziroční růst si dál držely energie, i když jejich tempo kleslo z 10,8 % v květnu na 8,7 % v červnu. Služby zpomalily z 3,5 % na 3,2 %, potraviny, alkohol a tabák z 1,9 % na 1,6 %. Průmyslové zboží bez energií zůstalo na 0,9 %. Jádrovější ukazatel bez energií, potravin, alkoholu a tabáku klesl z 2,6 % na 2,4 %. To je lepší než květnové číslo, ale stále to není inflace bezpečně usazená u dvou procent.

Pro trh s drahými kovy je podstatné právě tohle rozlišení. Samotný pokles celkové inflace by za normálních okolností snižoval tlak na další růst sazeb a mohl by oslabit část argumentu pro držbu zlata jako inflační pojistky. Jenže červnová data neříkají, že inflační riziko zmizelo. Říkají spíše, že akutní tlak polevil. Energie jsou stále výrazně nad průměrem celkové inflace a služby zůstávají nad třemi procenty. To je kombinace, při které centrální banka nemá důvod vyhlašovat vítězství.

Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi navíc ukazují, že eurozóna není jeden homogenní inflační příběh.

Nejvyšší inflaci měly v červnu Litva s 5,5 % a Bulharsko s 5,3 %. Za nimi následovala skupina zemí, kde inflace zůstala zřetelně nad průměrem eurozóny: Chorvatsko 4,2 %, Kypr 4,0 %, Řecko 3,9 %, Lucembursko 3,8 %, Slovinsko 3,7 %, Španělsko 3,6 % a Slovensko 3,5 %. V této skupině je vidět, že vyšší inflace není jen otázkou jedné části Evropy. Týká se pobaltské ekonomiky, části jihu eurozóny i některých menších zemí.

Na opačném konci stály země blízko dvouprocentního cíle nebo pod průměrem eurozóny. Malta vykázala inflaci 1,9 %, Francie a Estonsko shodně 2,0 %, Německo 2,4 % a Finsko 2,7 %. Právě Německo a Francie jsou pro celkový obrázek důležité, protože jde o dvě největší ekonomiky eurozóny. Jejich zpomalení pomohlo stáhnout celkový průměr dolů. Eurostat zároveň upozornil, že Nizozemsko v době publikace neposkytlo data a pro výpočet agregátu bylo odhadnuto.

ECB se tak dostává do méně jednoznačné situace. Na červnovém zasedání zvýšila všechny tři základní sazby o 25 bazických bodů a depozitní sazbu posunula na 2,25 %. Rozhodnutí zdůvodňovala mimo jiné inflačními tlaky souvisejícími s geopolitickou nejistotou a zdůraznila, že se nechce předem zavázat k žádné konkrétní trajektorii sazeb. Jádrová inflace, která vylučuje energie a potraviny, se snížila z 2,6 % na 2,4 %. Pro ECB je to důležitější ukazatel než 2,8 %. Červnový pokles inflace jí dává prostor nespěchat, nikoli prostor otočit politiku zpět k uvolňování.

Červnová inflace v eurozóně není tak silná, aby sama o sobě tlačila ECB k dalšímu zvýšení sazeb. Zároveň ale není tak nízká a plošně přesvědčivá, aby se trh mohl spolehnout na návrat levnějších peněz. Drahé kovy proto nedostaly jednoznačný signál ani jedním směrem. Zmizela část bezprostřední nervozity, ale nezmizel základní důvod, proč investoři sledují reálné sazby, měny a schopnost centrálních bank udržet inflaci pod kontrolou. Trh bude čekat, zda červen znamenal začátek nového uklidnění, nebo jen krátkou pauzu v inflačně citlivém létě.