Původně měl být tento článek věnován výsledům konference v Jackson Hole, ale nic nového jsme se tam nedozvěděli. Proto z jiného soudku.

V Indii letí dolů důvěra v banky, řada velkých bank poskytujících hypotéky není schopna dostát svým závazkům, splatit své obligace. Je to výsledkem neplacení klientů bankám. Je to dopad na banky s malým vlastním kapitálem při velkém množství špatných úvěrů.

Paradoxně souběžně s tím padá i důvěra, v Indii rozšířený a populární, nebankovní finanční systém. Tyto instituce nejsou ochotny poskytovat nové úvěry, úroky letí vzhůru. Žadatelé o úvěr, například farmáři či malí podnikatelé jsou ochotni dát v zástavu dokonce zlato, něco nevídaného. Zvláště v Indii, kde je zlato něco jako modla.  Nemají na výběr. Poptávky po úvěrech zajištěných zlatem letí vzhůru.  Řada institucí totiž půjčuje jen proti tomuto aktivu.

V reakci na to letí cena zlata vyjádřená v rupiích vzhůru, letos již o čtvrtinu. Graf je zde.

Ceny zlata v rupiích rostou, je to „začarovaný“ kruh. Poptávka po zlatě roste kvůli půjčkám. Tím že kov roste, na půjčku jako zástava postačuje menší množství, což opět zvyšuje poptávku po půjčkách…

Taková změna v pohledu na drahé kovy v zemi, kde se zlato předává z generace na generaci, se jen tak nevidí. V Indii je něco hodně špatně.