Co si vlastně představovat pod pojmem dlouhodobý? Jednoznačně můžeme zanedbat co se bude dít v horizontu měsíců, dokonce i cenové pohyby v horizontu jednotek let je možno považovat za nedůležité. Dívám i za horizont současné hospodářské a také budoucí dluhové krize. Což může znít hodně neobvykle. I většina odborné veřejnosti má totiž investice do drahých kovů spojené s očekáváním vysoké inflace nebo krizovými situacemi.

Co bude tedy ovlivňovat cenu stříbra v dlouhodobém horizontu? Podle mého názoru to budou demografické změny. Podívejte se trochu do minulosti na minulý komoditní cyklus do 70. let 20. století. Tehdy došlo k významnému růstu ceny všech komodit. Ano, do značné míry to bylo způsobeno tím že se znehodnotil dolar v důsledku zrušení zlatého standardu Richardem Nixonem. Rostla však výrazně také poptávka a ta byla ovlivněna nástupem tzv generace boomers do aktivního života. Tuto generaci tvoří lidé narození během velké populační exploze v důsledku určité euforie a uklidnění po 2. světové válce. Shodou okolností v době dospění této generace docházelo především v USA tak trochu k spotřebně-technologické revoluci. Každý mladý človek chtěl najednou mít auto, automatickou pračku a spoustu dalšího spotřebního zboží. A těchto lidí bylo najednou velmi mnoho. To způsobilo růst produkce, a tedy zvýšenou poptávku po komoditách. A zvláště po stříbře, které začalo být nově využíváno v průmyslu právě v elektrotechnice, která je v těchto moderních automatických výrobcích všudypřítomná.

Co ale tato historie implikuje do budoucna? Podle mého názoru se tato minulost v budoucnu zopakuje, avšak v mnohem větším měřítku. A to v z dnešního pohledu rozvíjejících se zemích BRIC, ale nejenom v nich. Například když zůstaneme u Asie. Jenom v Číně a Indii jsou miliardy lidí. Dneska jsou to většinou lidé kteří pracují v továrnách za směšný plat. Celkově se ale s rostoucí ekonomickou silou těchto zemí prudce zvyšuje i životní úroveň jejich obyvatel. Vyrůstající děti současné generace možná budou chtít začít sami profitovat na rostoucí ekonomické síle svých zemí. Budou více kvalifikovaní než jejich rodiče, začnou požadovat adekvátní finanční ohodnocení za svou práci. S tím, jak budou mít více peněz, najednou budou chtít také žít západním stylem života – mít své vlastní auto, bydlení, spotřební elektroniku apod. Jak už jsem zmínil, tentokrát to nebudou desítky nebo stovky milionů lidí jako v 70. letech. Teď to budou miliardy.

Tento můj názor může působit překvapivě. V médiích jsou ekonomové a analytici kteří věří drahým kovům považováni za pesimisty kteří věští pomalu konec světa. Já vidím v dlouhodobém horizontu jako hlavní podpůrný prvek ceny stříbra naopak hospodářskou konjunkturu. Samozřejmě, ve střednědobém horizontu mám přesně opačný názor kvůli krizi, která bude dosti tvrdá i pro rozvíjející se zěmě. Největší problémy vidím v Číně. Je zde spousta bublin které hrozí splasknutím, riziko sociálních nepokojů, centrálně diktovaná nadvýroba, závislost na exportu a také problémy se zdejším totalitním režimem. Jak jsem říkal, za země s dlouhodobým potenciálem nepovažuji pouze Čínu. Navíc přestože tyto problémy budou zřejmě opravdu drsné, v rozvíjejících se zemích pravděpodobně pouze oddálí nastartovaný trend. Podívejte se třeba na historii USA. Tam měli spoustu problémů, v 19. století zažili několik opravdu hlubokých krizí, dokonce se začali řezat mezi sebou v občanské válce a přece to nakonec dotáhli až na globální velmoc.

Tento fenomén je mimo jiné důvodem, proč dlouhodobě má vyšší potenciál stříbro než zlato. To se totiž kromě šperkařství a jako rezervní kov prakticky nijak nevyužívá. Z toho důvodu jsou ho také velké zásoby, které se nijak nesnižují. Tím se dostáváme k dalšímu faktoru který bude mít v budoucnu velký význam. Tím je samotný fundament stříbra. Když se podíváme na celosvětový stav zásob, zjistíme že situace je značně odlišná od 70. let. Tehdy bylo stříbra relativně hodně, což bylo důsledkem zásob z minulých let. Dnes je stříbra výrazně méně. Například během 2. světové války bylo jenom v projektu Manhattan (cílem bylo zkonstruovat atomovou bombu) použito okolo 100 milionů trojských uncí stříbra. A to i přesto, že na daný účel mohla být stejně dobře použita levnější měď, která však byla v tehdejším zbrojním průmyslu hojně používána jinde. Obrovské množství stříbra se používalo na běžné mince v oběhu – to už by dnes také nebylo absolutně možné. Stříbro je dnes jednoduše daleko vzácnějším kovem než tomu bylo v minulosti. Zatímco se objevují stále nové obory, kde si najde svoje uplatnění, celosvětově při těžbě klesá „ore grade“, tedy obsah stříbra ve vytěžené hornině. Oproti stavu v 70. letech kleslo několikanásobně. Jak na straně poptávky tak i nabídky tedy působí faktory které by měly tlačit cenu postupně směrem k férovějšímu ocenění stříbra jako komodity.

Všimněte si že v této dlouhodobé úvaze jsem opravdu nepoužil žádný faktor spjatý s krizí, žádnou inflaci nebo devalvaci měny předluženými státy. Krizi vidím spíše jako spekulativní příležitost, která může vyhnat ceny drahých kovů do nebe, ale nikoliv je tam udržet. Dlouhodobé faktory, na základě kterých by měl investovat konzervativní investor, vidím jinde. I běžný člověk v dnešní době podvědomě cítí, že lepší než investovat do papírové měny nebo státních dluhopisů, je dát své peníze do něčeho reálného. Dluhopisů si stát může natisknout kolik se mu zlíbí, kdežto zásoby nerostných surovin jsou omezené. Ale i v rámci komodit se vyplatí pečlivě vybírat. Rozhodně není moudré mít všechny peníze v jednom aktivu (byť je to stříbro), ale diverzifikovat. Dlouhodobě považuju např za velmi zajímavé některé zemědělské komodity, kterými se zabývám už několik let (rád bych o tom také napsal někdy článek pro Silverum). Stříbro je výjimečné tím že jej můžete vlastnit opravdu fyzicky bez jakýchkoliv prostředníků nebo „papírových“ poukázek. V některém z příštích článků se pokusím podívat na to v jakých formách se na světě nalézá veškeré lidstvem vytěžené stříbro, pokusím se odhadnout konkrétní čísla těchto zásob a také dopad na trh v důsledku předpokládaného růstu ceny stříbra.