Před několika dny jsem na Silverum psal o tom, že centrální banky pokračují v nákupech zlata a že za každodenními pohyby ceny běží mnohem důležitější dlouhodobý vývoj. Článek si můžete přečíst zde:

Na straně prodeje je významným hráčem ruská centrální banka. Ruské zlaté rezervy se v červnu poprvé od roku 2022 propadly pod hodnotu 300 miliard dolarů. Nejde pouze o důsledek nižší ceny zlata, ruská centrální banka podle zveřejněných údajů šestý měsíc po sobě snižuje objem drženého kovu a od začátku roku prodala přibližně 28 tun zlata.

Nemusí to dělat ráda, řeší problém, který většina ostatních centrálních bank řešit nemusí. Rusko se dnes nachází v mimořádné ekonomické situaci. Vysoké výdaje spojené s válkou, tlak na státní rozpočet i omezený přístup k mezinárodnímu financování znamenají, že část rezerv musí plnit jinou funkci než dříve. Zlato už není pouze dlouhodobou strategickou pojistkou. Stává se také aktivem, které lze využít k financování současných potřeb státu.

Právě tento trend zůstává pro dlouhodobý vývoj trhu důležitější. Centrální banky nepřikupují zlato proto, že očekávají jeho rychlé zdražení. Budují rezervy, které nejsou závazkem jiné země, a snižují závislost na americkém dolaru v prostředí rostoucích geopolitických rizik. Jinde pomáhá financovat mimořádné výdaje současnosti.

Pro investory je proto důležitější sledovat chování centrálních bank jako celku než jednotlivé centrální banky. Krátkodobou cenu zlata budou i nadále určovat především očekávání ohledně měnové politiky Fedu, vývoj amerického dolaru a reálné úrokové sazby. Strategické nákupy centrálních bank ale zůstávají jedním z hlavních důvodů, proč je zlato i přes výrazné korekce nadále považováno za klíčové rezervní aktivum.