Tato zpráva se objevila nedávno v médiích. Čína připustila možnost defaultu jejích SOE (state owned enterprises) na OTC derivátové pozice. Jedná se především o společnosti Air China, China Eastern a Cosco. Protistranou jsou v tomto případě velké zahraniční banky participující v OTC derivátech – jedná se především o americké banky na Wall Street. Vzhledem k objemu těch obchodů se předpokládá, že kdyby k tomu došlo, důsledky by byly dalekosáhlé. Ztráty bank by mohly být tak velké, že některou z nich by to mohlo dokonce úplně potopit.

O co vlastně jde? Americké investiční banky (má se za to že s tím začaly v roce 1998) přesvědčily zmíněné čínské firmy, aby přes ně uzavíraly hedgové pozice na specifické komodity. Jinak řečeno nabídly jim, aby se zajistily proti růstu cen komodit. Tyto čínské firmy tedy de facto drží long pozice (nákupní pozice). Jejich protistrana (banky) je tedy v pozici short (prodejní pozice). Banky ale pochopitelně nemají zájem spekulovat, ale vydělávat na transakčních poplatcích. Proto i ony se nějak musí zajistit proti tomu, že jsou v prodejní pozici. Logicky tak, že otevřou nákupní pozice. Kontrakt mezi čínskou firmou a bankou je OTC (over the counter) – tedy mimoburzovní. Doslovně řečeno je to bilaterální obchod mezi dvěma stranami, který neprobíhá přes žádný clearing house. Jak se jistí banky už není zcela zřejmé a vlastně to není ani podstatné. Může to být přes další OTC deriváty, případně ale také přes futures pozice na Comexu nebo opce. Důležitý je dopad na trh díky pozicím bank – a ten je long (nákupní, tlačí cenu nahoru).

Nyní k samotnému problému. Tím, že by čínské firmy vyhlásily default na tyto pozice, tak by vlastně otevřeně nedostály svým závazkům plynoucím z těch OTC kontraktů. Jednoduše by odstoupily od těchto ztrátových kontraktů a řekly bankám, že je jim líto, ale že nehodlají tyto kontrakty finančně vypořádat. Ještě zjednodušeněji řečeno by řekly bankám, ať si trhnou nohou a že za ty ztrátové pozice jim nezplatí ani cent 🙂
Pro banky by to znamenalo obrovské ztráty a mimoto by se najednou ocitly v nákupních pozicích, protože kontrakt s čínskými firmami kryjíci jejich nákupní pozice by přestal existovat. Takže by byly nuceny tyto pozice okamžitě zlikvidovat. To znamená prodávat příslušné komodity. A to ve velkém množství a v krátkém čase, což by mělo významný dopad na cenu příslušných komodit.

A nyní se pustím trochu do mých úvah. V médiích proběhlo že se jedná o OTC deriváty na komodity obecně. Někde se však objevily spekulace, že se jedná i o pozice na stříbro. Osobně si myslím, že je to nesmysl. Domnívám se, že se v drtivé většině jedná o kontrakty na ropu. A není to pouze moje domněnka – stejný názor jsem viděl i u dalších fundovaných autorů. Navíc zaměření těch SOE to potvrzuje.

A o co tedy konkrétně jde? Jaký důvod má Čína pro případný default na tyto pozice? Jednoduchý. Tyto čínské společnosti, které potřebují ropu ke svému provozu, se během růstu ceny v roce 2007 a 2008 zajištovaly přes zmíněné banky proti rostoucí ceně. Jenomže jak to tak bývá, většinu těch kontraktů uzavřely pravděpodobně během závěrečné fáze růstového cyklu. Připomenu, že cena ropy se dostala skoro až na $150. Ale poté prudce spadla až pod $50. Jistící nákupní pozice těchto firem se tedy dostaly do obrovské ztráty. Naopak banky na tom nesmírně vydělaly. Kdyby tedy čínské SOE vyhlásily default na tyto pozice, jejich velké ztráty by to vymazalo, protože by nedošlo k finančnímu vyrovnání. Naopak dosavadní zisk bank z těchto pozic by se proměnil v obří ztrátu.

Samořejmě je na místě otázka jestli si tohle jednání ony číské firmy můžou dovolit. Odpověď je jednoduchá – můžou. Fakticky jsou v jiné jurisdikci a americké banky na ně nedosáhnou. Ani samotné Spojené státy nemůžou na Čínu nijak politicky zatlačit, protože je to právě Čína, která je teď na koni a diktuje si podmínky. A kdyby se přecejenom USA odhodlaly k nějakému ekonomickému protiopatření, odpověď Číny by pro ně mohla být zdrcující (například prodej US bondů). Je ale samozřejmé, že Čína by svůj krok, resp. default na tyto OTC deriváty, zdůvodnila. Možným důvodem by byl poukaz na manipulaci na trhu s ropou a tedy zpochybnění samotných kontraktů. Osobně si myslím, že by mohli doložit vliv indexových fondů, případně obvinit samotné banky tvořící tyto indexy (GSCI apod). Případně mohou zpochybnit již samotné uzavření daných kontraktů – např nátlakem ze strany bank a jejich vědomím, že tyto pozice budou ztrátové už při jejich vzniku.

Co říci na závěr? I když se v tomto článku dopouštím mnoha úvah, jádro se zakládá na reálných důkazech. Především na samotném vyjádření čínských SOE, které případný default připustily. I když později začaly mlžit, aby nezpůsobily předčasnou paniku. Faktem je, že pro Čínu by bylo vysoce výhodné vyvázat se z těchto pozic. Dalším faktem je, že to udělat můžou a nikdo jim v tom nemůže zabránit. Jediné, co podle mě zvažují, je možný negativní dopad pro ně samotné z jiné strany. Na závěr dodám, že pokud vás toto téma zaujalo, sledujte web http://pro-investory.cz mého kolegy a kamaráda Honzy Dvořáka který chystá rozsáhlou analýzu nejenom na toto téma, ale i na celkovou ekonomickou a tržní situaci.

Pro příští týden jsem se rozhodl zvolit trochu „oddechový“ článek. Zajímal by vás malý vhled do trhu s fyzickým stříbrem, a to především v USA a Kanadě, kde je trh nejrozvinutější? Mám na mysli bližší popis jednotlivých typů cihel a slitků včetně trochy historie. Případně čím se obchodování s fyzickým stříbrem liší pro zákazníka v Evropě a v USA z praktického hlediska? A jak by mohl trh s fyzickým stříbrem vypadat jednou u nás? Na odpověď k těmto a jiným otázkám se můžete těšit v článku, který napíšu příští týden.