Podle rychlého odhadu Eurostatu dosáhla meziroční inflace v eurozóně v září 2025 hodnoty 2,2 %, po 2,0 % v srpnu. Struktura zůstává podobná předchozím měsícům: služby zrychlily na 3,2 %, potraviny, alkohol a tabák zpomalily na 3,0 %, neenergetické průmyslové zboží drží nízké tempo 0,8 % a energie zůstává v záporu −0,4 %, i když méně hlubokém než v srpnu. Jádrové ukazatele potvrzují, že pod povrchem přetrvávají tlakové faktory – inflace bez energií se drží kolem 2,5 %, resp. po vyloučení energií a potravin 2,3–2,4 %. Podobně je to i v České republice, kde je jádrová inflace vyšší než průměrná.

Mezi členskými státy eurozóny jsou rozdíly výrazné. Na horním konci žebříčku stojí Estonsko s 5,2 %, následované Slovenskem a Chorvatskem (shodně 4,6 %), dále Lotyšskem (4,1 %) a Rakouskem (3,9 %). Dole je Kypr s 0,0 %, poté Francie s 1,1 % a Itálie spolu s Řeckem (obě 1,8 %). Z velkých ekonomik vykazuje Německo 2,4 %, Španělsko 3,0 % a Nizozemsko 3,0 %.

Celkový obrázek naznačuje, že vrchol inflační vlny je za námi, avšak služby dále odrážejí zvýšené mzdové náklady a menší citlivost na komoditní cyklus. Energie zatím inflaci tlumí, ale postupné vyhasínání meziročních poklesů znamená, že tento „protiinflační vítr“ slábne. Zboží mimo energie zůstává utlumené, což může souviset s konkurenčním tlakem a kursem eura v dodavatelských řetězcích.

Výhled pro nadcházející měsíce je smíšený. Při absenci vnějšího šoku se inflace bude pravděpodobně pohybovat v pásmu 2,0–2,5 %; citlivým faktorem zůstávají energie (zejména zima a ceny ropy/plynu). Mzdová dynamika bez odpovídajícího růstu produktivity by mohla prodlužovat období zvýšené inflace ve službách. Naopak slabší poptávka v průmyslu či obchodu by působila protiinflačně. Z pohledu měnové politiky to ponechává ECB v opatrném módu: inflace je blízko cíle, nicméně jádrové tlaky a heterogenita mezi zeměmi radí postupovat velmi pozvolna.

Trhy budou citlivé na signály, zda bankovní rada preferuje delší období stabilních sazeb, či podmíněné uvolnění, pokud se růstový výhled zhorší.