Berlíňané se v nedávném referendu vyslovili pro vyvlastnění bytů držených velkými investory. Neznamená to, že k tomu musí dojít, ale že by se jim to líbilo. Přitom podle analýzy společnosti Deloitte je výnos (poměr ceny pronájmu a ceny nových bytů) pro berlínské investory na úrovni kolem 2 procent, což je jeden z nejhorších v rámci celé Evropské unie.

O cenách bytů ve srovnání s jinými zeměmi se občas mluví, téměř se však nesmluví o ceně za pronájem, které jsou velmi zajímavé a byly použity v rámci zmíněného výpočtu. Tento graf pochází ze zmíněné analýzy společnosti Deloitte a z důvodu čitelnosti na webu byl počet měst snížen.

Navíc je třeba si uvědomit, že dvouprocentní výnos není nic mimořádného. Výnos pronájmů v Praze je vyšší pouze o několik desetin procenta, a i zde se začaly objevovat úvahy o vyšším zdanění investičních nemovitostí i v České republice. Něco takovéto se pomalu, ale jistě přibližuje black listu jak pro nemovitosti. Jako důvod se uvádí vysoké ceny a nemožnost řady lidí si je koupit.

Co na black listu není a těžko se na něj v dnešní době dostane jsou drahé kovy. Jejich vlastnictví není nikde v centrální evidenci uloženo. Dvouprocentní či mírně vyšší výnosy z pronájmu také nejsou vysokým ušlým ziskem, který často bývá označován za nevýhodu investic do drahých kovů.

Pokud někdo zvažuje obě možnosti investic, měl by si být výše uvedených faktorů vědom a přidat k nim jejich likviditu. V poměru výnos x riziko x likvidita drahé kovy vychází ve srovnání s nemovitostmi velmi dobře.