Prezident německé Bundesbanky Jens Weidmann včera oznámil, že z osobních důvodů na konci letošního roku odstupuje po 10 letech z funkce guvernéra Bundesbanky, a tedy i z Rady guvernérů ECB. Uvedených 10 let vypadá dlouho, zároveň však měl být ve své funkci ještě dalších 5 let.

V Radě ECB patřil do skupiny guvernérů, kteří nejvíce kritizovali stávající velmi uvolněnou měnovou politiku Evropské centrální banky a sám býval označován jako nejkonzervativnější z nich. Naposledy jsme ho zmínili v pondělí v článku věnovanému inflaci.

Jeho odchod je několik dní poté, co ECB oznámí (ne)pokračování kvantitativního uvolňování. Jeho názorem bylo tuto politiku ukončit co nejdříve.

Tato věta použitá v oznámení o jeho odchodu je velmi důležitá: „it will be crucial not to look one-sidedly at deflationary risks, but not to lose sight of prospective inflationary dangers either.“ Řečeno pár slovy – ECB by se neměla dívat nejen na deflaci, ale i na inflaci. Ta byla jeho největší obavou. Za pozornost stojí i jeho německý předchůdce Axel Weber. I ten patřil mezi nejkonzervativnější členy Rady guvernérů a v roce 2011 rezignoval na protest proti extrémně volné měnové politice ECB. Jens Weidmann s velmi podobnými názory se stal jeho nástupcem. Oficiálně rezignoval z osobních důvodů.

Bude velmi zajímavé, kdo bude místo něj jmenován do Rady guvernérů ECB. Jak moc budou názory podobné, či naopak a jak velká bude odchylka od většinových názorů Rady guvernérů ECB.

P. S.

On je člověkem, který důrazně prosazoval stažení německých zlatých rezerv z Londýna a New Yorku zpět do Německa.