Zlato letos prošlo ostrou korekcí a krátkodobý obchod se znovu točí hlavně kolem Fedu, sazeb a dolaru. To není nic mimořádného. Cenu zlata v krátkém horizontu ovlivňuje měnová politika, reálné výnosy, kurz americké měny i nálada investorů.

Za denními výkyvy ale běží jiný příběh. Centrální banky se nechovají jako spekulanti, kteří hledají dno trhu. Přehodnocují, z čeho má být složená bezpečná rezerva ve světě, kde jsou veřejné finance, geopolitika i měnová politika méně předvídatelné než dřív.

Podle World Gold Council zvýšily centrální banky v květnu své zlaté rezervy o čistých 41 tun. Byl to druhý nejsilnější měsíc letošního roku po únoru. Důležitý není jen samotný objem, ale i načasování. Nákupy pokračovaly ve chvíli, kdy cena zlata jednoznačně nerostla. To je podstatný signál: rezervní manažeři nekupují proto, že odhadli krátkodobé dno, ale proto, že zlato pro ně zůstává strategickou pozicí bez ohledu na to, co dělá cena tento týden.

Ještě důležitější než květnová data je devátý průzkum World Gold Council mezi centrálními bankami. Podle něj 89 % respondentů očekává růst globálních zlatých rezerv v příštích dvanácti měsících. Rekordních 45 % zároveň očekává růst zlatých rezerv přímo u vlastní instituce.

Nákupy táhne Polsko s Čínou

Největším kupcem bylo v květnu Polsko, které přidalo 18 tun. Od začátku roku tak nakoupilo už 64 tun a jeho celkové zlaté rezervy dosáhly 614 tun. Polská centrální banka se tím přibližuje k cíli 700 tun.

Čína v květnu přidala 10 tun. Šlo o její dvacátý měsíc čistých nákupů v řadě. Celkové čínské zlaté rezervy se pohybují kolem 2 331 tun, což odpovídá zhruba 9 % celkových rezerv. Právě tento relativně nízký podíl je důvod, proč trh sleduje Peking tak pozorně. Pokud bude Čína podíl zlata dál navyšovat, nepůjde o jednorázový nákup, ale o dlouhodobý přesun váhy v rezervách druhé největší ekonomiky světa.

Výrazně nakupovaly také Uzbekistán a Kazachstán. Uzbekistán v květnu přidal 9 tun a od začátku roku už 33 tun. Kazachstán nakoupil 7 tun a jeho letošní čisté nákupy dosáhly 20 tun. U obou zemí má zlato v rezervách mimořádně silné postavení, mimo jiné kvůli vlastní těžbě. Uzbekistán drží ve zlatě zhruba 87 % rezerv, Kazachstán 78 %. Přesto nakupují dál. To ukazuje, že u části centrálních bank zlato není jen doplněk portfolia. Je to jeho základ.

Stejný směr ukazují i menší pohyby. Singapur se po několika měsících vrátil mezi kupce a nová nákupní aktivita se objevuje také v Latinské Americe, zatím jen v jednotkách tun. Sama o sobě tato čísla globální trh nepřepíšou. Důležité je, že geografický záběr nákupů se rozšiřuje.

ČNB pokračuje v pravidelných nákupech

ČNB už více než tři roky systematicky obnovuje zlaté rezervy a přibližuje se k cíli 100 tun do roku 2028. V květnu podle World Gold Council nakoupila další 2 tuny zlata a prodloužila sérii nepřetržitých čistých nákupů na 39 měsíců. Před několika lety bylo zlato v českých devizových rezervách spíš okrajovou položkou. Dnes je z něj pravidelně budovaná součást portfolia.

Kdo naopak prodává

Na straně prodejců byly v květnu hlavně Rusko a Turecko. Rusko prodalo 6 tun, Turecko 3 tuny. Od začátku roku Rusko snížilo zlaté rezervy o 34 tun a Turecko o 81 tun.

Celkový obraz to ale nemění. Nákupní strana je širší a rozložená mezi více institucí, zatímco prodeje jsou koncentrované jen u několika zemí. Právě to je pro trh důležitější než samotný údaj o jednom měsíci. Nejde o izolovaný nákup jedné centrální banky, ale o pokračování širšího trendu.

Proč nejde o spekulaci

Zlato nemá výnos jako dluhopis a nevyplácí úrok. V klidných obdobích je to jeho slabina. Zároveň ale nemá emitenta: není závazkem žádné vlády, centrální banky ani finanční instituce a jeho hodnota nestojí na tom, zda někdo jiný splatí dluh. Ve světě vysokého veřejného dluhu, geopolitického napětí a sankcí proto nabízí něco, co běžné rezervní aktivum neumí: nezávislost na cizí bilanci.

Pro investora z toho neplyne, že cena zlata nemůže klesat. Může. Krátkodobě ji dál budou hýbat sazby Fedu, dolar i nálada trhu. Právě proto není zlato náhradou za celé portfolio ani pojistkou proti každému poklesu ceny. Smysl má spíš jako dlouhodobá rezerva pro chvíle, kdy se otázka důvěry v systém stane příliš naléhavou.