Zlato zakončilo týden těsně nad 4 500 dolary za unci. Na první pohled nevýrazný pohyb, ztráta jen několik desetin procenta, přesto šlo o důležitější týden. Zlato totiž neklesalo v klidném prostředí, ale stálo proti výnosům z dluhopisů, které mu za normálních okolností berou prostor.

Výnos desetiletého amerického dluhopisu se drží nad 4,5 %, třicetiletý již nad 5 %.

Pro drahé kovy bez pravidelných úroků je to nepříjemná konkurence. Investor, který chce zůstat v dolaru a zároveň inkasovat nominální výnos, nemusí spěchat do zlata. Zvlášť ve chvíli, kdy se do trhu znovu vrací debata o možném zvýšení sazeb Fedu do konce roku.

Před několika měsíci by taková kombinace na cenu zlata pravděpodobně dolehla tvrději. Tentokrát se udrželo poblíž vysokých úrovní. Vyšší výnosy vadí pořád, mění se ale jejich čtení. Americký dluhopis býval jednoduchou odpovědí na nejistotu a vyšší výnos tehdy vypadal jako výhoda. Dnes stejný pohyb nemusí znamenat jen atraktivnější dluhopis. Může také ukazovat, že trh za jeho držbu požaduje vyšší odměnu, protože se prostředí stává méně pohodlným.

Analytici z TD Securities zatím vidí růst výnosů hlavně jako přecenění inflačních očekávání a výhledu sazeb, což je klasický tlak na zlato. Proto se v jejich výhledu objevuje riziko testu nižších úrovní kolem 4 350 dolarů za unci. Naeem Aslam ze Zaye Capital Markets sleduje jiný signál: nejde mu o výši výnosů, ale o to, zda se dlouhý konec výnosové křivky nezačne chovat neuspořádaně. Jakmile by výnosy dál rostly a zlato by přestalo klesat, změnilo by se čtení trhu. Vyšší výnos by přestal být konkurencí zlata a začal by připomínat, že dluhopisový trh není tak pevnou kotvou, jak trh dosud předpokládal. Tato hranice zatím překročena nebyla.

V průzkumu Kitco čekalo 62 % analytiků z Wall Street příští týden pokles zlata, zatímco 56 % retailových investorů očekávalo růst. Profesionální trh sleduje výnosy, dolar, sazby a technické úrovně. Fyzický investor reaguje na širší obraz: dražší energie, geopolitiku, slabší spotřebitelskou náladu. Index Michigenské univerzity klesl v květnu na 44,8 a roční inflační očekávání domácností stoupla na 4,8 %. Fyzického investora proto málokdy zajímá jen příští týden — zajímá ho, zda přibývají důvody nemít celý majetek navázaný na dluhopisy, měnu a politiku centrálních bank. V posledních týdnech jich neubylo.

Stříbro se ve stejném prostředí chovalo ostřeji, týden zakončilo pod 76 dolary za unci a ztrácelo více než zlato. V dobrých fázích trhu umí stříbro růst rychleji, protože v něm vedle investiční poptávky hraje větší roli průmysl, solární energetika a očekávání hospodářského růstu. Stejná vlastnost pracuje i obráceně — když se vrátí strach z vyšších sazeb nebo slabší poptávky, korekce bývá prudší. Průmyslová spotřeba, solární energetika i napjatější fyzická nabídka zůstávají ve hře, dlouhodobý příběh stříbra se tím nemění. Stříbro ale není levnější a klidnější zlato. Má vlastní rytmus a ten se v krizích projevuje vyšší volatilitou.

Příští zkrácený obchodní týden přinese PCE inflaci, předběžný odhad HDP i čísla z trhu práce. Fed sleduje PCE při hodnocení inflačních tlaků nejpečlivěji — vyšší hodnota by podpořila scénář dalšího utažení sazeb a drahé kovy by měly cestu vzhůru těžší. Zlato ale dnes nesleduje pouze inflaci a Fed. Sleduje, zda americké dluhopisy zůstávají kotvou trhu, nebo se samy začínají stávat zdrojem nervozity.

Zatím nejde o dluhopisovou krizi. Spíš o trhlinu v jednoduché představě, že vyšší výnos je pro zlato vždy špatná zpráva. Je, ale jen do chvíle, než investor začne řešit, proč ten výnos vlastně roste.