Únor 2026 vypadal jako potvrzení, že inflační kapitola je za námi. Energie zlevňovala o 3,1 % ročně, celková inflace eurozóny seděla na 1,9 % – pohodlně pod cílem ECB. Pak přišla válka v Íránu a během čtyř týdnů se všechno otočilo.

Březnový rychlý odhad Eurostatu ukazuje meziroční inflaci 2,5 %. Na první pohled nic dramatického, avšak měsíční pohyb o 1,2 % je nejsilnější od října 2022, což stojí za pozornost.

Inflaci v březnu zvýšily ceny energií

Ceny energií vyskočily z únorového meziročního poklesu 3,1 % na růst 4,9 % v březnu, tedy o 8 procentních bodů. Ostatní složky se prakticky nezměnily: služby zpomalily z 3,4 % na 3,2 %, potraviny drží 2,4 %, průmyslové zboží zůstává na 0,5 %. Jádrová inflace bez energie a potravin je stabilní kolem 2,3 %.

To je důležité rozlišení. Březnový rychlý odhad Eurostat ukazuje meziroční inflaci 2,5 %. Na první pohled nic dramatického, ale meziměsíční růst o 1,2 % patří k nejsilnějším pohybům posledních let, což stojí za pozornost.

Eurozóna není jeden celek

Geografické rozdíly ukazují, že „průměrná inflace eurozóny“ je číslo, za nímž se skrývají velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Průměr 2,5 % skrývá velké rozdíly: Chorvatsko je na 4,7 %, Litva na 4,5 %, Irsko na 3,6 %, Španělsko a Řecko shodně na 3,3 %, Německo na 2,8 %. Na druhém konci Itálie a Kypr na 1,5 %, Francie na 1,9 %.

Stejná měna, ale v Chorvatsku se kupní síla eur znehodnocuje třikrát rychleji než v Itálii. Goldman Sachs to mapoval modelem přenosu energetického šoku do spotřebitelských cen – přenos je nejsilnější v Itálii, nejrychlejší ve Španělsku, postupnější v Německu a nejslabší ve Francii. To může znamenat, že země s nejnižší aktuální inflací nejsou automaticky v bezpečí.

ECB: drží, ale bez záruky

Na březnovém zasedání ECB ponechala sazby na 2,15 % a zveřejnila nové projekce: průměrná inflace 2,6 % v roce 2026, návrat na 2 % v roce 2027. V nepříznivém scénáři – tedy pokud konflikt eskaluje – varuje před inflací kolem 4 % letos, v nejhorším případě přes 6 % na začátku příštího roku.

Guvernérka Ch. Lagarde to nazvala „reálným šokem“ a připomněla, že evropské firmy i odbory stále živě pamatují rok 2022. To není bezvýznamná poznámka: behaviorální paměť způsobuje, že firmy zdražují rychleji a odbory vyjednávají agresivněji, než by odpovídalo samotným číslům.

Trhy jsou skeptičtější než centrální bankéři. Pravděpodobnost alespoň jednoho zvýšení sazeb v roce 2026 se pohybuje kolem 84 %.

Kde se analytici rozcházejí – a je to zásadní rozdíl

Bank of America označuje dubnové zvýšení sazeb za možné a reálnějším scénářem vidí dvě zvýšení v létě – červen a červenec – pokud energetický šok přetrvá. Argument: čerstvá paměť domácností na rok 2022 zrychluje přenos nákladů do cen víc, než historické modely předpokládají.

Nomura naopak očekává, že sazby zůstanou beze změny až do čtvrtého čtvrtletí 2027. Argument: jádrová inflace je stabilní, obnovitelné zdroje a jaderná energetika tlumí přenos ropného šoku do velkoobchodních cen elektřiny.

Obě analýzy jsou racionální a obě mohou mít pravdu – záleží na jediné proměnné, kterou nikdo nezná: jak dlouho vydrží blokáda Hormuzského průlivu. Dubnová inflační čísla a mzdová data za první čtvrtletí ukážou, která z těchto interpretací je blíž realitě.

Co z toho plyne pro investora do drahých kovů

Jedno číslo z března 2026 nevypovídá příliš. Vypovídá ale mechanismus, který za ním stojí: energie dokáže během čtyř týdnů otočit směr inflace o celý procentní bod. Kdo drží úspory výhradně v eurech, nemá před tímto rizikem žádnou automatickou ochranu.

ECB stojí před dilematem bez jednoduchého řešení. Zvýší-li sazby agresivně, oslabí ekonomiku v době, kdy ji válka v Íránu již zatěžuje. Nechá-li inflaci běžet, riskuje zakotvení inflačních očekávání výš, než je ochotna přiznat. Fyzické zlato a stříbro na toto rozhodnutí nečekají – a to je přesně ten důvod, proč v portfoliu dávají smysl bez ohledu na to,