Americká centrální banka dnes ponechala základní úrokovou sazbu beze změny v pásmu 3,50–3,75 %. Překvapení to nebylo, poměr hlasů 8 ku 4 už ano. Naposledy se totiž čtyři členové FOMC postavili proti rozhodnutí v říjnu 1992.

Rozkol není jednoduchý. Guvernér Stephen Miran hlasoval pro snížení o čtvrt procentního bodu. Beth Hammack, Neel Kashkari a Lorie Logan ponechat úrokové sazby na stávající úrovni chtěli, odmítli však jazyk prohlášení, který podle nich příliš nechával otevřené dveře k dalšímu uvolňování. Jeden hlas mířil k rychlejšímu snížení, tři hlasy brzdily příliš holubičí výklad prohlášení. To je důležitější než samotné rozhodnutí o sazbách, Fed dnes neukázal směr, ukázal rozptyl názorů.

Inflace, která se vrátila zvenčí

Březnová CPI vzrostla meziročně na 3,3 %, přičemž v únoru byla na 2,4 %. Skok o devět desetin procentního bodu za jediný měsíc vrací do hry scénář, který trh ještě nedávno odsouval: inflace není uzavřený problém. Tahounem jsou energie, které meziročně vzrostly o 12,5 %, což vysvětluje velkou část posunu v celkovém čísle.

Ropa po eskalaci konfliktu v Perském zálivu zdražila a její dopad se do ekonomiky nepřenáší najednou. Nejprve pohonné hmoty, potom doprava a náklady firem, nakonec část spotřebitelských cen. Fed, stejně jako ostatní centrální banky, nemůže pracovat jen s posledním číslem, ale musí počítat i s tím, co se do dat teprve propíše.

Je tu detail, který se snadno přehlédne. Fed nemusel sazby snížit, aby se část měnových podmínek začala uvolňovat sama. Pokud inflační očekávání rostou rychleji než nominální sazby, reálné sazby klesají i bez formální změny politiky. Zmrazení sazeb proto neznamená zmrazení prostředí, které se může posouvat tiše, přes očekávání.

Proč záleží na příčině

Vyšší sazby a silnější dolar drahým kovům krátkodobě bránit umějí. Jenže otázka není jen výše sazeb, ale důvod, proč tam zůstávají. Pokud je důvodem obava z návratu inflace, dražší energie a nejistota uvnitř Fedu, jde o prostředí, ve kterém fyzické zlato a stříbro dávají smysl i bez okamžitého poklesu sazeb.

Strop nad drahými kovy dnes netvoří nezájem investorů. Tvoří ho otázka, zda se geopolitický a inflační tlak uklidní dřív, než trh přestane věřit v rychlé snížení sazeb. Nepohodlná kombinace pro akcie, pro dluhopisy i pro Fed. Pro zlato a stříbro je ale podstatné něco jiného. Jejich role nestojí na dokonalém signálu z centrální banky, ale právě na chvílích, kdy žádný dokonalý signál nepřichází.