Archiv autora: Martin Kopáček

Poptávka po investičním stříbře roste úměrně tomu, jak se v těchto dnech zvětšuje riziko inflace a znehodnocení úspor. Stříbrné slitky, stříbrné cihly a stříbrné mince v posledních dnech opět překonávají rekordy. Výhody investování do stříbra objevují noví a noví investoři. Věčným tématem u začínajících investorů jsou mimo jiné tzv. certifikáty u investičního stříbra a investičního zlata.

Tématu certifikátů u investičního stříbra jsme se již věnovali v článku
Sedm mýtů o investici do drahých kovů

. Protože se stále opakují dotazy na téma certifikátů u drahých kovů, podívejme se dnes na tuto otázku podrobněji.

Nejprve se podívejme na tzv. certifikáty u stříbra. Kvalitu, respektive ryzost u investičního stříbra, garantuje výrobce. V případě stříbrných mincí je to emitent, v případě stříbrných slitků je garantem ryzosti výrobce (rafinér). Seriozní obchodník s drahými kovy nevystavuje své klienty riziku a nákupy drahého kovu sám provádí výhradně u renomovaných dodavatelů. Jen tak je zaručen původ zboží a jeho kvalita.
Naopak různí pokoutní obchodníčci nakupují to, co je nejlevnější, aniž by si dostatečně uvědomovali rizika, která hrozí jejich zákazníkům. Nejlevnější nákup drahého kovu znamená velké riziko nákupu padělků (anebo nelikvidního kovu).
Investor do stříbra tedy musí bedlivě zvážit, zda jeho obchodník s drahými kovy patří opravdu ke špičce, nebo zda se pouze pokouší podbízet cenou. Nízká cena je varovným signálem – trh nikdy nic nenabízí se slevou jen tak.
U investičního stříbra je jediným garantem kvality a původu stříbra renomé dodavatele, respektive daňové doklady ke zboží od renomovaného dodavatele. Na tuzemském trhu vidíme, jak stříbrné mince, stříbrné cihly a stříbrné slitky s daňovým dokladem renomovaného obchodníka drží mezi investory skvělou likviditu.
Certifikáty proto nemají u investičního stříbra naprosto žádnou validitu. Jediným garantem pravosti kovu je obchodníkem vystavený daňový doklad. Jen daňový doklad je evidován, má zákonem stanovené parametry a právní normy jej chápou jako validní doklad o původu a způsobu nabytí zboží, v našem případě investičního stříbra.

Podívejme se na investiční zlato. Tzv. certifikáty u zlata vznikly ze dvou důvodů. Prvním důvodem je velmi malý rozměr zlatých slitků o nízké hmotnosti. Pro usnadnění manipulace se proto malé zlaté slitky opatřují potištěnými kartami velikosti kreditní karty. Kdo měl v ruce například zlaté slitky o hmotnosti například 5 gramů, ví své.
Druhým důvodem je zlatnická praxe u států, kde je přístup k puncování zlatých šperků velmi laxní. Příkladem budiž Mekka zlatnického designu, Itálie. Zlaté šperky z italské produkce nemusely být velmi dlouho u malých gramáží opatřovány puncem. Samozřejmě že zlatníci bojovali s obavami kupujících vystavováním vlastních certifikátů o pravosti šperků. Mnozí zákazníci, kteří kupovali zlaté šperky, posléze požadovali podobná potvrzení o ryzosti i u investiční formy zlata.
Šlo samozřejmě o nesmyslný požadavek – investiční zlato je kategorie sui generis, tato forma investičního zlata se nepuncuje vůbec. I zde proto platí, co bylo napsáno u investičního stříbra – investor by měl nakupovat u renomovaného obchodníka s drahými kovy, respektive na sekundárním trhu nakupovat jen drahé kovy, jejichž původ je doložen daňovým dokladem od renomovaného obchodníka s drahými kovy.

Jak vidíme, certifikáty u investičního stříbra, ani certifikáty u investičního zlata, nemají sebemenší validitu. Je to problematika neznalých laiků, nikoliv zkušených investorů. Tzv. certifikát si samozřejmě může vyrobit kdokoliv a kdykoliv. Pokud pochází drahý kov od pokoutního obchodníčka, který se podbízí cenou, je riziko nákupu padělku velké – a sebekrásnější tzv. certifikát na tom nic nemění.

Univerzální rada, která má obecnou platnost pro investování do drahých kovů zní: Nakupujte pouze u seriózního obchodníka. Málokdo je totiž tak bohatý,
aby mohl kupovat levné věci.

Dopyt po investičnom striebre rastie úmerne tomu, ako sa v týchto dňoch zväčšuje riziko inflácie a znehodnotenie úspor. Strieborné zliatky, strieborné tehly a strieborné mince v posledných dňoch opäť prekonávajú rekordy. Výhody investovania do striebra objavujú noví a noví investori. Večnou témou u začínajúcich investorov sú okrem iného tzv. certifikáty u investičného striebra a investičného zlata.

Téme certifikátov u investičného striebra sme sa už venovali v článku
Sedem mýtov o investícii do drahých kovov .
Pretože sa stále opakujú otázky na tému certifikátov u drahých kovov, pozrime sa dnes na túto otázku podrobnejšie.

Najprv sa pozrime na tzv. certifikáty u striebra. Kvalitu, respektíve rýdzosť u investičného striebra, garantuje výrobca. V prípade strieborných mincí je to emitent, v prípade strieborných zliatkov je garantom rýdzosti výrobca (rafinér). Seriózny obchodník s drahými kovmi nevystavuje svojich klientov riziku a nákupy drahého kovu sám vykonáva výhradne u renomovaných dodávateľov. Len tak je zaručený pôvod tovaru a jeho kvalita.
Naopak, rôzni pokútni obchodníci nakupujú to, čo je najlacnejšie, bez toho aby si dostatočne uvedomovali riziká, ktoré hrozia ich zákazníkom. Najlacnejší nákup drahého kovu znamená veľké riziko nákupu falzifikátov (alebo nelikvidného kovu).

Investor do striebra teda musí pozorne zvážiť, či jeho obchodník s drahými kovmi patrí naozaj k špičke alebo či sa len pokúša podhodnotiť cenou. Nízka cena je varovným signálom – trh nikdy nič neponúka so zľavou len tak.

U investičného striebra je jediným garantom kvality a pôvodu striebra renomé dodávateľa, respektíve daňové doklady k tovaru od renomovaného dodávateľa. Na tuzemskom trhu vidíme, ako strieborné mince, strieborné tehly a strieborné zliatky s daňovým dokladom renomovaného obchodníka držia medzi investormi skvelú likviditu.
Certifikáty preto nemajú u investičného striebra absolútne žiadnu validitu. Jediným garantom pravosti kovu je obchodníkom vystavený daňový doklad. Len daňový doklad je evidovaný, má zákonom stanovené parametre a právne normy ho chápu ako validný doklad o pôvode a spôsobe nadobudnutia tovaru, v našom prípade investičného striebra.

Pozrime sa na investičné zlato. Tzv. certifikáty u zlata vznikli z dvoch dôvodov. Prvým dôvodom je veľmi malý rozmer zlatých zliatkov o nízkej hmotnosti. Pre uľahčenie manipulácie sa preto malé zlaté zliatky opatrujú potlačenými kartami veľkosti kreditnej karty. Kto mal v ruke napríklad zlaté zliatky s hmotnosťou napríklad 5 gramov, vie svoje.
Druhým dôvodom je zlatnícka prax u štátov, kde je prístup k puncovaniu zlatých šperkov veľmi laxný. Príkladom nech je Mekka zlatníckeho dizajnu, Taliansko. Zlaté šperky z talianskej produkcie nemuseli byť veľmi dlho pri malých gramážach označované puncom. Samozrejme, že zlatníci bojovali s obavami kupujúcich vystavovaním vlastných certifikátov o pravosti šperkov. Mnohí zákazníci, ktorí kupovali zlaté šperky, neskôr požadovali podobné potvrdenie o rýdzosti i u investičnej formy zlata.
Išlo samozrejme o nezmyselnú požiadavku – investičné zlato je kategória sui generis, táto forma investičného zlata sa nepuncuje vôbec. Aj tu preto platí, čo bolo napísané u investičného striebra – investor by mal nakupovať u renomovaného obchodníka s drahými kovmi, respektíve na sekundárnom trhu nakupovať len drahé kovy, ktorých pôvod je doložený daňovým dokladom od renomovaného obchodníka s drahými kovmi.

Ako vidíme, certifikáty u investičného striebra, ani certifikáty u investičného zlata, nemajú ani najmenšiu validitu. Je to problematika neznalých laikov, nie skúsených investorov. Tzv. certifikát si samozrejme môže vyrobiť ktokoľvek a kedykoľvek. Ak pochádza drahý kov od pokútneho obchodníka, ktorý sa ponúka cenou, je riziko nákupu falzifikátu veľké – a ten najkrajší tzv. certifikát na tom nič nemení.

Univerzálna rada, ktorá má všeobecnú platnosť pre investovanie do drahých kovov znie: Nakupujte len u seriózneho obchodníka. Málokto je totiž tak bohatý,
aby mohol kupovať lacné veci .

Investiční stříbro zamířilo
po nedávném oslabení
opět na sever, když v pátečním obchodování cena stříbra otestovala hranici 30 dolarů za unci stříbra. Faktory, které cenu stříbra táhnou vzhůru, jsou kromě slábnoucího dolaru především dobré výsledky aukcí evropských dluhopisů a také trvající ropná krize v Hormuzském zálivu. Horší americká ekonomická data ze čtvrtka a z pátku přispěla k oslabení dolaru.

Indická poptávka, která mívá na cenu stříbra a na cenu zlata vliv, je letos zatím slabší. Důvodem je stále vysoká cena stříbra, která mnohým indickým kupcům znemožňuje masivnější investice do stříbra a do zlata. Čínská poptávka po zlatě a stříbře roste, tak jak se blíží čínský lunární nový rok (23.leden), kdy k tradičním dárkům patří zlato a stříbro.

Pokud by došlo letos k ekonomickému oživení, respektive k odeznění krize, mohla by faktorem růstu ceny stříbra být opět průmyslová poptávka. V roce 2015 by podle odhadů mohla světová průmyslová poptávka po stříbře dosáhnout rekordních 665,9 milionů uncí stříbra oproti 487,4 milionu uncí stříbra spotřebovaných v průmyslu v roce 2010.

Ve hře je také monetární uvolňování, nebo jinak řečeno růst inflace. Tři největší světové centrální banky, konkrétně Federální rezervní systém USA (Fed), Evropská centrální banka (ECB) a Lidová banka Číny (PBoC), mohou v budoucnu řešit své ekonomické potíže inflací vlastní měny. Tištění peněz, známé Bernankeho kvantitativní uvolňování, může spustit inflaci a vyslat ceny zlata a ceny stříbra na sever.

Investoři tyto faktory znají, stejně jako faktory způsobující poklesy ceny zlata a stříbra. Lze předpokládat, že rok 2012 bude volatilní. Volatilitu můžeme očekávat nejen na finančních trzích, ale samozřejmě i na drahých kovech. Kvalifikovaní investoři tyto pohyby cen vítají, neboť

vydělávat se dá nejen na růstu, ale i na poklesech cen

. V letošním roce se můžeme
dočkat obojího

.

Investiční stříbro zamířilo
po nedávném oslabení
opět na sever, když v pátečním obchodování cena stříbra otestovala hranici 30 dolarů za unci stříbra. Faktory, které cenu stříbra táhnou vzhůru, jsou kromě slábnoucího dolaru především dobré výsledky aukcí evropských dluhopisů a také trvající ropná krize v Hormuzském zálivu. Horší americká ekonomická data ze čtvrtka a z pátku přispěla k oslabení dolaru.

Indická poptávka, která mívá na cenu stříbra a na cenu zlata vliv, je letos zatím slabší. Důvodem je stále vysoká cena stříbra, která mnohým indickým kupcům znemožňuje masivnější investice do stříbra a do zlata. Čínská poptávka po zlatě a stříbře roste, tak jak se blíží čínský lunární nový rok (23.leden), kdy k tradičním dárkům patří zlato a stříbro.

Pokud by došlo letos k ekonomickému oživení, respektive k odeznění krize, mohla by faktorem růstu ceny stříbra být opět průmyslová poptávka. V roce 2015 by podle odhadů mohla světová průmyslová poptávka po stříbře dosáhnout rekordních 665,9 milionů uncí stříbra oproti 487,4 milionu uncí stříbra spotřebovaných v průmyslu v roce 2010.

Ve hře je také monetární uvolňování, nebo jinak řečeno růst inflace. Tři největší světové centrální banky, konkrétně Federální rezervní systém USA (Fed), Evropská centrální banka (ECB) a Lidová banka Číny (PBoC), mohou v budoucnu řešit své ekonomické potíže inflací vlastní měny. Tištění peněz, známé Bernankeho kvantitativní uvolňování, může spustit inflaci a vyslat ceny zlata a ceny stříbra na sever.

Investoři tyto faktory znají, stejně jako faktory způsobující poklesy ceny zlata a stříbra. Lze předpokládat, že rok 2012 bude volatilní. Volatilitu můžeme očekávat nejen na finančních trzích, ale samozřejmě i na drahých kovech. Kvalifikovaní investoři tyto pohyby cen vítají, neboť

vydělávat se dá nejen na růstu, ale i na poklesech cen

. V letošním roce se můžeme
dočkat obojího

.

Páteční summit evropských zemí vyzněl rozpačitě. Zatímco němečtí a francouzští představitelé opět nešetřili vzájemnými pochvalami, odborníci hodnotí výsledek skepticky. Evropa rezignovala na hospodářský růst, dluhy chce řešit čarováním s čísly. Na dveře klepe inflace, Evropa balancuje na hraně hospodářské recese.

Prvním problémem pátečního summitu je nejednoznačnost. Fiskální unie se totiž nezúčastní všechny státy eurozóny. Státy, které se ke smlouvě o reformě rozpočtových pravidel nepřipojí, zůstanou mimo. Každý si asi dovede představit, které státy budou stát stranou a jak se budou vyvíjet jejich ekonomiky a rozpočty. Odpor Británie je varovným signálem o budoucnosti dohod.

Druhou spornou otázkou je zavedení maximálního schodkového rozpočtu nebo vyrovnaného rozpočtu v jednotlivých zemích. Maximální dovolený rozpočtový schodek by měl být 0,5 procenta HDP. Zatím není jasný termín, kdy by mohla tato změna začít platit. Plán sice vypadá ambiciózně, ale je zcela jisté, že si mnohé země budou k dosažení tohoto cíle vypomáhat různými účetními triky. Evropa bude řešit dluhy čarováním s čísly.

Třetí potíž spočívá v refinancování státních dluhů. Evropský stabilizační mechanismus (ESM) odstartuje v červnu 2012. Současný záchranný fond eurozóny (EFSF) bude fungovat podle původních plánů až do poloviny roku 2013. Celková kapacita EFSF/ESM ve výši 500 miliard eur bude revidována v březnu 2012. Nejde ale o nic jiného, než o mechanismus udržení bankrotujících států nad vodou, z peněz daňových poplatníků celé eurozóny. Dluhy se tím
pouze odsouvají v čase

.

Čtvrtým problémem zůstávají sankce za porušení dohod. Pokud členský stát eurozóny překročí deficit tři procenta HDP, stihnou jej automaticky sankce. Pokud situaci domyslíme do konce, pak zadlužený stát, který nezvládne zamaskovat svoji situaci (nedělejme si iluze o náhlé disciplinovanosti a pravdomluvnosti politiků), bude potrestán – patrně finančně. Jinými slovy dlužník, který nemá na splacení dluhu, bude potrestán finanční pokutou. Z čeho zaplatí? Je to úsměvné.

Zásadním problémem zůstává kromě předlužení zemí eurozóny především nekonkurenceschopnost evropské ekonomiky, rostoucí nezaměstnanost a mizivé šance na hospodářský růst. Není tedy příliš pravděpodobné, že by dluhová krize byla vyřešena a nastartován hospodářský růst, zejména v období současných drastických rozpočtových škrtů.
Východiskem dříve či později bude nevyhnutelný tisk peněz a
růst inflace

. Investiční stříbro (nebo investiční zlato) proto bude hrát stále větší roli při ochraně úspor. Prozíraví investoři
skupují stříbrné slitky

, stříbrné cihly a stříbrné mince již třetím rokem – a dosavadní vývoj jim plně dává zapravdu. Cena stříbra může být inflací vyhnána
opravdu velmi vysoko.

Páteční summit evropských zemí vyzněl rozpačitě. Zatímco němečtí a francouzští představitelé opět nešetřili vzájemnými pochvalami, odborníci hodnotí výsledek skepticky. Evropa rezignovala na hospodářský růst, dluhy chce řešit čarováním s čísly. Na dveře klepe inflace, Evropa balancuje na hraně hospodářské recese.

Prvním problémem pátečního summitu je nejednoznačnost. Fiskální unie se totiž nezúčastní všechny státy eurozóny. Státy, které se ke smlouvě o reformě rozpočtových pravidel nepřipojí, zůstanou mimo. Každý si asi dovede představit, které státy budou stát stranou a jak se budou vyvíjet jejich ekonomiky a rozpočty. Odpor Británie je varovným signálem o budoucnosti dohod.

Druhou spornou otázkou je zavedení maximálního schodkového rozpočtu nebo vyrovnaného rozpočtu v jednotlivých zemích. Maximální dovolený rozpočtový schodek by měl být 0,5 procenta HDP. Zatím není jasný termín, kdy by mohla tato změna začít platit. Plán sice vypadá ambiciózně, ale je zcela jisté, že si mnohé země budou k dosažení tohoto cíle vypomáhat různými účetními triky. Evropa bude řešit dluhy čarováním s čísly.

Třetí potíž spočívá v refinancování státních dluhů. Evropský stabilizační mechanismus (ESM) odstartuje v červnu 2012. Současný záchranný fond eurozóny (EFSF) bude fungovat podle původních plánů až do poloviny roku 2013. Celková kapacita EFSF/ESM ve výši 500 miliard eur bude revidována v březnu 2012. Nejde ale o nic jiného, než o mechanismus udržení bankrotujících států nad vodou, z peněz daňových poplatníků celé eurozóny. Dluhy se tím
pouze odsouvají v čase

.

Čtvrtým problémem zůstávají sankce za porušení dohod. Pokud členský stát eurozóny překročí deficit tři procenta HDP, stihnou jej automaticky sankce. Pokud situaci domyslíme do konce, pak zadlužený stát, který nezvládne zamaskovat svoji situaci (nedělejme si iluze o náhlé disciplinovanosti a pravdomluvnosti politiků), bude potrestán – patrně finančně. Jinými slovy dlužník, který nemá na splacení dluhu, bude potrestán finanční pokutou. Z čeho zaplatí? Je to úsměvné.

Zásadním problémem zůstává kromě předlužení zemí eurozóny především nekonkurenceschopnost evropské ekonomiky, rostoucí nezaměstnanost a mizivé šance na hospodářský růst. Není tedy příliš pravděpodobné, že by dluhová krize byla vyřešena a nastartován hospodářský růst, zejména v období současných drastických rozpočtových škrtů.
Východiskem dříve či později bude nevyhnutelný tisk peněz a
růst inflace

. Investiční stříbro (nebo investiční zlato) proto bude hrát stále větší roli při ochraně úspor. Prozíraví investoři
skupují stříbrné slitky

, stříbrné cihly a stříbrné mince již třetím rokem – a dosavadní vývoj jim plně dává zapravdu. Cena stříbra může být inflací vyhnána
opravdu velmi vysoko.

A máme to tady. To, kolem čeho politici chodí již dva roky jako kolem horké kaše: Evropa není schopna zvládat předlužení států a proto
zvažuje znehodnocení společné měny

. Tisk peněz je tedy znovu na pořadu dne. Pokud k tištění peněz dojde, znamená to znehodnocení úspor se všemi negativními dopady na každého obyvatele EU.

Je zbytečné situaci jakkoliv komentovat. Důsledky tištění peněz pocítí každý: znehodnocení úspor, rostoucí ceny, pokles reálné hodnoty mezd, pokles životní úrovně. Není divu, že první reakcí investorů po oznámení záměru Evropské centrální banky tisknout nové peníze byl raketový nárůst objednávek na drahé kovy, investiční zlato a především na

kvalitní investiční stříbro

. Investice do drahých kovů je totiž jednou z mála možných preventivních opatření k ochraně úspor proti znehodnocení. Preventivní nákupy jsou
zřetelné po celém světě

, obavy z roztočení inflační spirály dlouhodobě sílí.

A máme to tady. To, kolem čeho politici chodí již dva roky jako kolem horké kaše: Evropa není schopna zvládat předlužení států a proto
zvažuje znehodnocení společné měny

. Tisk peněz je tedy znovu na pořadu dne. Pokud k tištění peněz dojde, znamená to znehodnocení úspor se všemi negativními dopady na každého obyvatele EU.

Je zbytečné situaci jakkoliv komentovat. Důsledky tištění peněz pocítí každý: znehodnocení úspor, rostoucí ceny, pokles reálné hodnoty mezd, pokles životní úrovně. Není divu, že první reakcí investorů po oznámení záměru Evropské centrální banky tisknout nové peníze byl raketový nárůst objednávek na drahé kovy, investiční zlato a především na

kvalitní investiční stříbro

. Investice do drahých kovů je totiž jednou z mála možných preventivních opatření k ochraně úspor proti znehodnocení. Preventivní nákupy jsou
zřetelné po celém světě

, obavy z roztočení inflační spirály dlouhodobě sílí.

Čínští investoři utíkají z akciového trhu, čínský trh nemovitostí očekává zpomalení. V Číně nepříjemně roste inflace. Čínští investoři rovněž pociťují obavy z důsledků evropské dluhové krize i z hrozby globální recese. Proto čínští investoři utíkají od rizikových aktiv k tradičnímu platidlu, čímž do dvacátého století v Číně bylo právě stříbro.

Čínské banky prodávají domácím investorům desítky milionů uncí stříbra, objem obchodů roste raketovým tempem. Jedna z největších čínských bank, Industrial and Commercial Bank of China, samotná prodala za letošní první pololetí 10,5 milionu troyských uncí stříbra. Ale pozor – všechny tyto obchody byly provedeny v papírové formě. Čínské banky prodávají jen termínované kontrakty, čili papírové sliby dodání fyzického stříbra. Stříbrné slitky, stříbrné mince ani stříbrné cihly ve svých trezorech čínské banky nemají.

Opět se projevuje velký rozdíl mezi papírovým trhem stříbra a vlastnictvím fyzického stříbra. Co by se stalo v situaci, kdy by čínští investoři odmítli nadále držet papírové kontrakty a požadovali fyzické dodání investičního stříbra? Uvažme, že za jediný den se na světovém trhu stříbra zobchoduje přes miliardu uncí stříbra – to je víc, než je celková světová roční těžba stříbra za celý rok!
Každý, kdo investuje do stříbra, dobře zná rozdíl mezi papírovým a fyzickým trhem. Papírově se zobchoduje mnohem více stříbra, než je na světě vůbec k dispozici. I proto je velký rozdíl mezi cenou stříbra, kterou vidíme na grafu ceny stříbra, a mezi skutečnou cenou stříbrných mincí a slitků.
Pokud by čínští investoři požadovali výměnu papírových příslibů za skutečné stříbrné mince, stříbrné slitky a stříbrné cihly, vznikne na trhu nedostatek fyzického stříbra. Za jakou cenu by pak čínské banky mohly získat fyzické stříbro na pokrytí svých závazků? Bratři Huntové na podobném principu dostali cenu stříbra na historický rekord…

Je možné, že se čínské banky časem dostanou do velkých potíží. Zatím jsou čínští investoři ochotni důvěřovat papírovým slibům bank. Pokud se ale křehká důvěra v solventnost bank, v čínskou měnu nebo v další růst ekonomiky poruší, mohou se během několika okamžiků rozevřít nůžky mezi papírovým trhem stříbra a fyzickým stříbrem.
Kdo vlastní stříbrné mince, stříbrné slitky či stříbrné cihly, bude v takové situaci jednoznačně stát na vítězné straně a sčítat tučné zisky. Kdo navíc ovládá
opční techniky

, vydělá několikanásobně. Důvody k nákupu fyzického stříbra (
samozřejmě ale likvidního

) přibývají.

Čínští investoři utíkají z akciového trhu, čínský trh nemovitostí očekává zpomalení. V Číně nepříjemně roste inflace. Čínští investoři rovněž pociťují obavy z důsledků evropské dluhové krize i z hrozby globální recese. Proto čínští investoři utíkají od rizikových aktiv k tradičnímu platidlu, čímž do dvacátého století v Číně bylo právě stříbro.

Čínské banky prodávají domácím investorům desítky milionů uncí stříbra, objem obchodů roste raketovým tempem. Jedna z největších čínských bank, Industrial and Commercial Bank of China, samotná prodala za letošní první pololetí 10,5 milionu troyských uncí stříbra. Ale pozor – všechny tyto obchody byly provedeny v papírové formě. Čínské banky prodávají jen termínované kontrakty, čili papírové sliby dodání fyzického stříbra. Stříbrné slitky, stříbrné mince ani stříbrné cihly ve svých trezorech čínské banky nemají.

Opět se projevuje velký rozdíl mezi papírovým trhem stříbra a vlastnictvím fyzického stříbra. Co by se stalo v situaci, kdy by čínští investoři odmítli nadále držet papírové kontrakty a požadovali fyzické dodání investičního stříbra? Uvažme, že za jediný den se na světovém trhu stříbra zobchoduje přes miliardu uncí stříbra – to je víc, než je celková světová roční těžba stříbra za celý rok!
Každý, kdo investuje do stříbra, dobře zná rozdíl mezi papírovým a fyzickým trhem. Papírově se zobchoduje mnohem více stříbra, než je na světě vůbec k dispozici. I proto je velký rozdíl mezi cenou stříbra, kterou vidíme na grafu ceny stříbra, a mezi skutečnou cenou stříbrných mincí a slitků.
Pokud by čínští investoři požadovali výměnu papírových příslibů za skutečné stříbrné mince, stříbrné slitky a stříbrné cihly, vznikne na trhu nedostatek fyzického stříbra. Za jakou cenu by pak čínské banky mohly získat fyzické stříbro na pokrytí svých závazků? Bratři Huntové na podobném principu dostali cenu stříbra na historický rekord…

Je možné, že se čínské banky časem dostanou do velkých potíží. Zatím jsou čínští investoři ochotni důvěřovat papírovým slibům bank. Pokud se ale křehká důvěra v solventnost bank, v čínskou měnu nebo v další růst ekonomiky poruší, mohou se během několika okamžiků rozevřít nůžky mezi papírovým trhem stříbra a fyzickým stříbrem.
Kdo vlastní stříbrné mince, stříbrné slitky či stříbrné cihly, bude v takové situaci jednoznačně stát na vítězné straně a sčítat tučné zisky. Kdo navíc ovládá
opční techniky

, vydělá několikanásobně. Důvody k nákupu fyzického stříbra (
samozřejmě ale likvidního

) přibývají.