Akciové trhy se po krušných čtyřech letech opět dostaly k výchozím hodnotám. Jako po každém burzovním krachu se i nyní schází několik faktorů, které pomáhají růstu trhů. Tyto faktory se vždy liší, proto se podívejme, co je důvodem pro růst trhů nyní.

Prvním faktorem je přebytek peněz u institucionárních investorů. Velké instituce mají po několika kolech kvantitativního uvolňování (a intervencích evropských záchranných mechanismů) k dispozici obrovské peněžní objemy. Protože firmy v době krize redukují výdaje a optimalizují náklady, vykazují firemní výsledky dlouhodobě pozitivní hodnoty. Velcí investoři proto investují své přebytečné peníze do těchto firem, nezřídka prostřednictvím nákupu akcií na burze. Burza roste.

Druhým faktorem je zvyk. Už jsme uvykli, že nezaměstnanost na jihu Evropy je přes 25 procent. Zvykli jsme si na deficitní hospodaření států, jejichž dluhy řeší centrální banky výrobou nových peněz. Americký FED napumpoval do ekonomiky těžko představitelné objemy dolarů, na riziko inflace jsme si zvykli. Evropská centrální banka skrytě financuje předlužené státy eurozóny, čili dluhy států zametá pod koberec. I na to jsme si zvykli. Když vysoký představitel EU Oli Rehn varuje Kypr před eskalací finančních problémů, trhy reagují jen zdvořilým nezájmem. O rok dříve by takové prohlášení znamenalo tvrdou korekci růstu. Zvykli jsme si, že státní kasy jsou děravé jak Titanic před dosednutím na dno. Zvykli jsme si, že staré dluhy jsou zalepeny novými, nebo zameteny pod koberec centrálními bankami.

Třetím faktorem je obměna na burze. Na burzu přišli noví malí hráči. Průměrná životnost malého burzovního investora, který se pokouší na finančních trzích vydělat, je kolem dvou až tří let. Je to kruté, ale je to tak. Lidé, kteří nakupovali akcie před rokem 2008, již na trhu zpravidla nejsou. O své peníze přišli při pádu trhů v letech 2008 a 2009. Nyní na burzu přicházejí ti investoři, kteří na vlastní kůži propad nezažili. Krach a následnou paniku znají jen z médií. Vnímání kolapsu z uplynulých let je stejné, jako dnešní člověk vnímá katastrofu druhé světové války – jen jako stránky v učebnici dějepisu.

Čtvrtým faktorem je celkové uklidnění trhu, respektive nalezení nové šablony na řešení problému. Před rokem 2008 by nikdo nedokázal říci, jak řešit pád sektoru investičních bank, jak řešit pád hypotéčního trhu, jak řešit hrozící krach státních financí. Nyní jsou tyto šablony vytvořeny a jistě budou nějaký čas fungovat. Jak dlouho? Určitě do dalšího burzovního krachu…

S uklidněním na finančních trzích ale nekoresponduje statistika US mincovny. Trhy sice rostou, přesto US mincovna ohlásila v rychlém sledu rekordní prodeje zlatých mincí Gold Eagle a krátce poté rekordní objemy dosáhla ražba nových stříbrných mincí Silver Eagle.

Ve hře je stále problém inflace. Objemy peněz, které státy napumovaly do oběhu, jsou velké. Pokud připočteme snahu vlád oslabit vlastní měny, žijeme v době více či méně skrytých měnových válek. Také zametání státních dluhů do bezedných sklepů FEDu a ECB může kdykoliv snížit důvěru investorů v měnu. Inflační obavy jsou trvalé.

Cena zlata může reagovat na uklidnění finančních trhů stagnací nebo poklesem. Problémem zlata je zlato samo – jde především o přístav bezpečí v neklidných dobách, ale bez většího využití mimo oblasti financí nebo šperkařství. Průmyslová spotřeba zlata je malá, respektive zlato je v průmyslové výrobě téměř z 98% recyklovatelným kovem. Pozitivní nálada na finančních trzích, pokud se neprojeví inflační tlaky, nebude pro zlato růstovým faktorem. Přesto zlato zůstává zajímavým instrumentem, do kterého budou investovat i velké instituce.

Stříbro je na pomezí mezi drahým kovem a průmyslovým kovem. V tom je jeho výhoda. Investiční stříbro je poptávané v dobách krizí, stejně jako zlato. Někdy je proto stříbro hanlivě označováno jako zlato chudých. Stříbro má však široké využití v průmyslu, který je jeho největším spotřebitelem. Proto růst průmyslové výroby, vývoj nových náročných technologií a nových postupu v chemickém průmyslu může přinést ještě větší poptávku po stříbře.

Investiční stříbro a investiční zlato mohou tedy z hlediska investora přinést zajímavé nákupní příležitosti. Jako zajištění proti budoucí inflaci (ať již té mírné, nebo nečekaně rychlé) jsou drahé kovy nezastupitelné v portfoliu rozumného investora. Pokud sledujeme klesající hodnotu peněz v nynějších dobách, respektive rostoucí cenu potravin, energií a služeb, pak nelze očekávat, pak drahé kovy představují solidní protiinflační pojistku. Jak křehká může být současná důvěra v růst a ve finanční trhy, ukázal nedávný vývoj po italských volbách.

——-
Mohlo by Vás zajímat:

Stříbro s DPH %: Sedm kroků k nákupu

Sedm mýtů o investici do drahých kovů

Investiční stříbro: Budujeme osobní portfolio 2.část

Kdo a proč tlačí cenu drahých kovů dolů: Vyděláme?