Poptávka po investičním stříbře roste úměrně tomu, jak se v těchto dnech zvětšuje riziko inflace a znehodnocení úspor. Stříbrné slitky, stříbrné cihly a stříbrné mince v posledních dnech opět překonávají rekordy. Výhody investování do stříbra objevují noví a noví investoři. Věčným tématem u začínajících investorů jsou mimo jiné tzv. certifikáty u investičního stříbra a investičního zlata.

Tématu certifikátů u investičního stříbra jsme se již věnovali v článku
Sedm mýtů o investici do drahých kovů

. Protože se stále opakují dotazy na téma certifikátů u drahých kovů, podívejme se dnes na tuto otázku podrobněji.

Nejprve se podívejme na tzv. certifikáty u stříbra. Kvalitu, respektive ryzost u investičního stříbra, garantuje výrobce. V případě stříbrných mincí je to emitent, v případě stříbrných slitků je garantem ryzosti výrobce (rafinér). Seriozní obchodník s drahými kovy nevystavuje své klienty riziku a nákupy drahého kovu sám provádí výhradně u renomovaných dodavatelů. Jen tak je zaručen původ zboží a jeho kvalita.
Naopak různí pokoutní obchodníčci nakupují to, co je nejlevnější, aniž by si dostatečně uvědomovali rizika, která hrozí jejich zákazníkům. Nejlevnější nákup drahého kovu znamená velké riziko nákupu padělků (anebo nelikvidního kovu).
Investor do stříbra tedy musí bedlivě zvážit, zda jeho obchodník s drahými kovy patří opravdu ke špičce, nebo zda se pouze pokouší podbízet cenou. Nízká cena je varovným signálem – trh nikdy nic nenabízí se slevou jen tak.
U investičního stříbra je jediným garantem kvality a původu stříbra renomé dodavatele, respektive daňové doklady ke zboží od renomovaného dodavatele. Na tuzemském trhu vidíme, jak stříbrné mince, stříbrné cihly a stříbrné slitky s daňovým dokladem renomovaného obchodníka drží mezi investory skvělou likviditu.
Certifikáty proto nemají u investičního stříbra naprosto žádnou validitu. Jediným garantem pravosti kovu je obchodníkem vystavený daňový doklad. Jen daňový doklad je evidován, má zákonem stanovené parametry a právní normy jej chápou jako validní doklad o původu a způsobu nabytí zboží, v našem případě investičního stříbra.

Podívejme se na investiční zlato. Tzv. certifikáty u zlata vznikly ze dvou důvodů. Prvním důvodem je velmi malý rozměr zlatých slitků o nízké hmotnosti. Pro usnadnění manipulace se proto malé zlaté slitky opatřují potištěnými kartami velikosti kreditní karty. Kdo měl v ruce například zlaté slitky o hmotnosti například 5 gramů, ví své.
Druhým důvodem je zlatnická praxe u států, kde je přístup k puncování zlatých šperků velmi laxní. Příkladem budiž Mekka zlatnického designu, Itálie. Zlaté šperky z italské produkce nemusely být velmi dlouho u malých gramáží opatřovány puncem. Samozřejmě že zlatníci bojovali s obavami kupujících vystavováním vlastních certifikátů o pravosti šperků. Mnozí zákazníci, kteří kupovali zlaté šperky, posléze požadovali podobná potvrzení o ryzosti i u investiční formy zlata.
Šlo samozřejmě o nesmyslný požadavek – investiční zlato je kategorie sui generis, tato forma investičního zlata se nepuncuje vůbec. I zde proto platí, co bylo napsáno u investičního stříbra – investor by měl nakupovat u renomovaného obchodníka s drahými kovy, respektive na sekundárním trhu nakupovat jen drahé kovy, jejichž původ je doložen daňovým dokladem od renomovaného obchodníka s drahými kovy.

Jak vidíme, certifikáty u investičního stříbra, ani certifikáty u investičního zlata, nemají sebemenší validitu. Je to problematika neznalých laiků, nikoliv zkušených investorů. Tzv. certifikát si samozřejmě může vyrobit kdokoliv a kdykoliv. Pokud pochází drahý kov od pokoutního obchodníčka, který se podbízí cenou, je riziko nákupu padělku velké – a sebekrásnější tzv. certifikát na tom nic nemění.

Univerzální rada, která má obecnou platnost pro investování do drahých kovů zní: Nakupujte pouze u seriózního obchodníka. Málokdo je totiž tak bohatý,
aby mohl kupovat levné věci.