Snaha o maximální ochranu soukromí a o diskrétnost je při investici do drahých kovů na místě. Solidní obchodníci s drahými kovy chrání citlivé údaje klientů a dbají na bezpečnost transakcí. Rozumní investoři prověřují, komu svěří nejen své peníze, ale také své údaje. Nabízí se otázka, zda je možná absolutní anonymita při nákupu a při prodeji. Laik bez váhání souhlasí, zkušený investor zná ale úskalí absolutní anonymity při investicích.

Velmi častou úvaha začátečníka je, že bude investovat do drahých kovů zcela anonymně. Anonymní nákup znamená zakoupení drahého kovu bez sdělení vlastní identity kupujícího. Na první pohled to vypadá zajímavě. O investici do drahých kovů neexistuje žádný záznam, nákup zlata nebo stříbra je zcela anonymní. Z pohledu laika jde o skvělou situaci. Pokud ale uvažujeme o investici do drahého kovu z širší perspektivy, dospíváme k mnohým zásadním rizikům.

První rizikem je nedostatečný doklad vlastnictví investičního drahého kovu. Pokud při nákupu investor obdrží pouze jednoduchý daňový doklad (paragon, prodejka za hotové apod.), je to málo. Z dokladu neplyne, kdo je majitelem drahého kovu. To může být, jak si ukážeme, v budoucnu poměrně značný problém.
Druhým rizikem je obtížné vystavení duplikátu takového dokladu. Pokud se časem zjednodušený daňový doklad někde zatoulá, bývá pro investora prakticky nemožné získat od obchodníka kopii tohoto dokladu. Jaké pak mohou nastat problémy?

S nedostatečným dokladem o vlastnictví investičního drahého kovu si investor komplikuje budoucnost. Při prodeji jinému investorovi, a to je nejčastější způsob prodeje drahého kovu, bude každý zkušenější kupec požadovat od prodávajícího doklad o způsobu nabytí investičního kovu. Jinak řečeno, zkušený investor nekupuje kov bez dokladu původu. Proč?
Zkušený investor nebude riskovat, že zakoupí kov pochybného původu. Proto bude po prodávajícím požadovat doklady o nabytí. A velmi často si zkušený investor také vyžádá od prodávajícího možnost ověřit si u obchodníka, že prodávající opravdu zboží u obchodníka koupil, čili že doklady nejsou falešné. I to se totiž stává: padělky se na sekundárním trhu prodávají s falešnými doklady.

Pokud tedy majitel investičního stříbra nebo zlata nemá doklad, zkušenější investor od něj drahý kov nejspíš nekoupí. Nebude riskovat koupi padělku. Padělky drahého kovu se objevují a lze předpokládat, že se jejich výskyt
v budoucnosti ještě podstatně zvýší. Prodej bez dokladů se tedy zkomplikuje. Kdo nebude mít doklady, nebude mít v budoucnu patrně jinou šanci, než prodávat drahý kov obchodníkovi s drahými kovy nebo jiné instituci, která disponuje přístroji k ověření ryzosti kovu. A to byla, je a bude nejméně výhodná varianta prodeje. Statistiky ukazují, že zpětným výkupem u obchodníka prochází cca 6 až 15% prodaného kovu. Zbytek se prodává na sekundárním trhu, čili přímo mezi investory. Zejména u stříbra je to logické, sekundární trh tvoří neplátci DPH, zatímco prodejce kovů je plátcem DPH.

Investice do drahých kovů je dlouhodobou záležitostí, která má svoje pravidla. Dnešní boom prodejců, kdy s drahými kovy obchoduje kdekdo, také nebude trvat věčně. Trh je neúprosný, mnoho dnešních prodejců nebude za pár let existovat. Tak hovoří statistiky ze zahraničí, kde trh s drahými kovy funguje desítky let a kde již existují relevantní zkušenosti.
Pokud po letech bude investor drahý kov prodávat, pak bez dokladů o vlastnictví kovu a při případné neexistenci původního prodejce bude mít komplikovanější postup při prodeji. Anebo bude muset přistoupit na méně výhodné podmínky při prodeji než ten investor, který bude moci doložit původ svého zlata a stříbra.

Častým argumentem pro anonymní nákup je obava investorů, že by mohlo být zakázáno držení drahých kovů. Historický precedens zde existuje: V roce 1933, v době hospodářské krize v USA, zakázal americký prezident F.D. Roosevelt držení investičního zlata soukromým osobám. Dnešní neradostná situace předlužených států vede mnohé investory k otázce, zda se historie nemůže opakovat a zda tedy nebude lepší drahé kovy nakupovat raději zcela anonymně.
Důvody, proč rozumný investor nakupuje drahé kovy pouze s plnohodnotnými doklady o individuálním vlastnictví drahého kovu, jsme si uvedli výše. Pokud by ale podobný zákaz držení investičního kovu byl vydán, pak řešení vypadá jinak – a opět nám je přináší historie. Drtivá většina Američanů ve chvíli vydání zákazu držení drahých kovů prohlásila, že již žádné investiční zlato nevlastní (držení investičního stříbra zakázáno nebylo). Zkrátka zlato již prodali.

Anonymní nákupy tedy nejsou rozumnou volbou. Prozíravější investor si uvědomuje potíže, které mohou nastat v případě absence dokladů o vlastnictví kovu. A pro případ zákazu držení zlata nebo pro případ vyvlastnění drahých kovů má připraveno jednoduché a funkční řešení, které v třicátých letech zvolili řadoví Američané.

——-
Mohlo by Vás zajímat:

Investiční stříbro: Jak ne/koupit padělek?

Spoření do drahých kovů? V USA přes 800 podvedených

Svět, Evropa a Česko: Jak rychle přicházíme o úspory?

Sedm mýtů o investici do drahých kovů