Bankovní rada České národní banky na zasedání 18. prosince 2025 ponechala úrokové sazby beze změny. Dvoutýdenní repo sazba zůstala na 3,50 %, diskontní na 2,50 % a lombardní na 4,50 %; rozhodnutí hlasovalo všech 6 přítomných členů.

Na první pohled jde o „status quo“. Pro investory do zlata a stříbra je ale klíčové, že ČNB současně poměrně jasně pojmenovala důvody, proč si zatím nemůže dovolit další uvolnění. V kontextu drahých kovů totiž rozhoduje především kombinace reálných sazeb, kurzu koruny a míry nejistoty ve světě – nikoli samotná hodnota repo sazby.

Inflace je blízko cíle, ale domácí tlaky nezmizely

Čerstvá data ČSÚ ukázala, že meziroční inflace v listopadu zpomalila na 2,1 %.  To je velmi blízko 2% cíle ČNB – a samo o sobě by to mohlo svádět k představě, že prostor pro další pokles sazeb je otevřený.

Jenže ČNB ve svém prohlášení zdůraznila, že jádrová inflace zůstává zvýšená a že pokračují domácí inflační tlaky: úvěrová dynamika, napjatý trh práce, rychlejší růst mezd a setrvale vyšší růst cen služeb (a také cen nemovitostí). V této logice dává smysl, že centrální banka zatím volí opatrnost a drží politiku relativně přísnou.

V řadě zemí zůstávají centrální banky opatrné. Ponechání sazeb beze změny naznačuje, že boj s inflací a ekonomickou nestabilitou není zcela u konce. Pro konzervativního střadatele to znamená, že úroky na spořicích účtech v nejbližší době prudce neklesnou, ale ani nepokryjí reálnou ztrátu hodnoty peněz v dlouhodobém horizontu. Vždyť ČNB opět připomíná, že při svém rozhodování zohledňuje nejen vývoj české ekonomiky (míru inflace, vývoj ekonomiky či kurz české koruny), ale bere v úvahu i vnější prostředí, o němž výslovně uvádí:

„Bankovní rada bude také sledovat kroky klíčových zahraničních centrálních bank, geopolitické události a vývoj v obchodních vztazích mezi zeměmi.“ 

Právě zde se otevírá prostor pro drahé kovy. Zlato a stříbro historicky neslouží pouze k výnosu v podobě úroků, ale jako pojistka proti znehodnocení měny. Vždyť i stříbro rostoucí od léta velmi rychle je stále na přibližně jedné třetině reálné hodnoty z roku 1980.

Pokud centrální banka váhá se snížením sazeb, dává tím najevo, že v ekonomice stále existují proinflační rizika – a právě v takovém prostředí drahé kovy prokazují svou sílu jako uchovatel hodnoty. Papírové peníze jsou závislé na rozhodnutích centrálních bankéřů. Fyzické zlato a stříbro nikoliv.