Archiv autora: Jan Dvořák

Minulý týden ECB zvýšila úrokové sazby, které nejsou záporné poprvé od rolu 2014. Zvýšila je rychleji, než bylo očekáváno. Čekalo se předem opakované oznámené zvýšení o 0,25 %, ECB je však rovnou zvýšila o 0,50 %, tedy na nulu. Začala zvyšovat úrokové sazby mezi posledními.

 

Jako důvod je stále zvyšující se míra inflace. ECB potvrdila cílování na dosahování víceleté průměrné inflace maximálně ve výši 2 %. Bude tedy mít co dělat (stejně jako Fed, o ČNB nemluvě), než ji na tuto úroveň sníží. Zajímavé je, že z 19 zemí eurozóny má nižší než průměrnou inflaci pouze 5 z nich.

 

Zároveň ECB zavedla antifragmentační instrument TPI. Podle jejího vyjádření to nemá být ekvivalent kvantitativního uvolňování. Zjednodušeně řečeno, cílem je snížení rozdílů výnosů mezi německými a italskými dluhopisy.  Zvyšující se rozdíl ukazuje na investory vnímané zvyšování rizika držení italských státních dluhopisů. ECB je bude raději kupovat místo investorů.

 

Další jednání ECB je v září a zvyšování úroků bude nejspíše pokračovat.

 

Červnová míra inflace dosáhla 9,1 %. Konsensus činil 8,8 % a květnová míra inflace činila 8,6 %. Ve Spojených státech jsme svědky stejné struktury položek s nejvíce rostoucími cenami – ropa, plyn a další položky z oboru energetiky. K tomu se přidávají potraviny.

 

Ještě nedávnou Fed tvrdil, že úrokové sazby nejspíše zvýší o 0,75 %. Nyní se pohled změnil a zvýšení sazeb o 1,00 % by v této situaci téměř nikoho nepřekvapilo.

 

Ještě nedávno Fed tvrdil, že je přesvědčen, že očekávaná míra inflace je stále ukotvena. Powell opět zdůraznil, že Fed se bude primárně řídit makroekonomickými ukazateli. Proto opět odmítl předpovídat další kroky. Tato inflace je také nad očekávanou mírou. Nejbližší zasedání Fedu je příští týden, tak se nechme překvapit.

 

Z pohledu od nás bude zajímavé sledovat, jak moc si Fed bude brát jako vzor chování ČNB při podobné míře inflace (u nás letos v lednu) a v čem se bude lišit.

 

 

Červnová inflace ve výši 17,2 % představuje maximum od prosince 1993 a její růst bude ještě pokračovat. Růst od loňského jara je výmluvný a dosažení 20 % hranice není nemožné.

Vybírám pár bodů:

• Zboží: +19,3 %, služby +13,9 %
• Bydlení 1: elektřina +31,6 %, plyn 57,8 %, tuhá paliva 34,0 %, teplo a teplá voda + 18,1 %
• Potraviny: Mouka + 69,9 %, máslo + 55,8 %, mléko +42,3 %, cukr +41,3 %, drůbeží maso 32,8 %, chléb + 28,6 %, maso celkem +20,4 %
• Pohonné hmoty + 47,5 %,

 

Z webu ČNB:

Červnový meziroční růst spotřebitelských cen byl ve srovnání s jarní prognózou ČNB o více než dva procentní body rychlejší. Na uvedenou odchylku působily všechny složky inflace s výjimkou změn nepřímých daní. Nejvýrazněji se na odchylce podílela překvapivě silná jádrová inflace, významně k ní však přispěly i vyšší ceny pohonných hmot a rychlejší růst cen potravin a regulovaných cen.

 

Minulý týden Fed zveřejnil Minutes z červnového zasedání, kde zvýšil úrokové sazby o 0,75 % na 1,50 % – 1,75 %. Tímto krokem nikoho nepřekvapil, trhy to v této výši očekávaly, a to i když šlo o nejvyšší jednorázové zvýšení úrokových sazeb od roku 1994.

 

V souladu s tím nejsou překvapivé ani zásadní body Minutes. Zde jsou:

 

• Inflace je příliš vysoká, Fed jí věnuje velkou pozornost a bude dělat, co bude možné, aby ji dostal zpět na cílovou 2% úroveň, zároveň je Fed povinen se snažit o její snížení. Inflaci a odhadům jejího budoucího vývoje je věnována velká pozornost.
• Zvýšení úrokových sazeb tento měsíc by mělo být o 0,50 % – 0,75 %. Jakmile bude Fed s výší úrokových sazeb spokojen, zvyšování ihned zastaví.
• Bude se snažit, aby neztratil důvěryhodnost, aby se skutečná míra inflace významným způsobem nelišila od očekávané. O všem bude mluvit dopředu a vše bude dokladovat, proč to udělal. Ekonomika bude na jeho kroky reagovat pomaleji, než byli zvyklí a než by očekávali investoři. Přesto zvyšování úroků může zpomalit ekonomiku.
• Společnosti jsou si toho vědomy, a tak některé již začaly odsouvat původně plánované investice do budoucna.

 

Fed bude předem oznamovat, co udělá, aby náhodou někoho nepřekvapil. Překvapení je to poslední, čeho by Fed chtěl dosáhnout. Na rozdíl od ČNB nehodlá  investory překvapovat rychlostí zvyšování úrokových sazeb.

 

 

Poměr ceny zlata a stříbra se rozpohyboval. Před třemi měsíci jsme psali, že je relativní klid. Na konci března poměr osciloval mezi 76-78. Od té doby se tento poměr zvýšil přibližně o 20 %, roční růst činí 35 bodů a na grafu je to názorně vidět.

Za pozornost stojí třicetiletý vývoj. Na grafu je vidět, že poměr ceny zlata a stříbra je při „vyloučení“ necelých prvních 5 měsíců od globálních problémů s COVIDem (březen – polovina července 2020) na třicetiletém maximu.

 

Jak je známo, zlato je v případě velké krize považováno za ochrannou investici. To znamená, že někde není něco zcela v pořádku. V případě velkých problémů, by cena zlata prudce stoupala, k tomu nedochází.

 

Je možné, že zde funguje „Buy the Dip“. Investoři v takovém případě využívají poklesu ceny a při každém poklesu rádi dokupují, čímž zvyšují počet držených uncí a limitují pokles ceny. Tato poptávka je tedy u zlata větší, než u stříbra a velcí investoři rádi za disponibilní prostředky nakoupí více uncí. U stříbra nakoupí stejné množství uncí a ušetřené finanční prostředky použijí jinak.

 

Snížení poměru cen zlata a stříbra tedy znamená růstový potenciál pro cenu stříbra i při nezměněné ceně zlata.

 

 

Inflace v eurozóně plynule pokračuje v dosahování historických maxim, červnová činí 8,6 % (v květnu činila 8,1 %). Očekávání analytiků byla 8,3 %. Bezkonkurenčně největší inflaci v porovnání s ostatními zeměmi eurozóny mají pobaltské země. Čistým matematickým průměrem vychází průměrná inflace zemí eurozóny 20,5 %. To je více, než dvojnásobek celé eurozóny. Nikdo další nemá inflaci vyšší, než byla květnová v České republice. Čtvrtou nejvyšší míru inflace v eurozóně má Slovensko. Na druhé straně je Malta, Francie a Finsko následované Německem..

 

Celkový přehled Eurostatu je zde:

Podobně jako u nás jsou tahounem ceny energií (+41,9 %) doprovázené cenami potravin (+8,9 %). Nejpomaleji rostou ceny služeb (+3,4 %).

 

Očekává se, že na svém červencovém zasedání ECB poprvé po řadě let zvedne úrokové sazby. Už i ona uznává, že inflace potrvá déle.

 

 

 

Na probíhajícím jednání zemí G7 (Kanada, Spojené státy, Francie, Itálie, Německo, Velká Británie a Japonsko) bude zakázán dovoz zlata z Ruska. Největší světové zlaté burzy jsou v Londýně a New Yorku. Z druhého pohledu zakázaly příjem plateb z Ruska ve zlatě. Objem prodeje zlata Ruskem do zahraničí je odhadován na 15 miliard dolarů. Podle burz a největších rafinérů se jedná o formalizaci již existujícího stavu.

 

Rusko je druhý největší těžař zlata.

V souvislosti s tím bude určitě věnována velká pozornost Švýcarsku. To v květnu obnovilo dovoz zlata z Ruska, mělo se jednat přibližně o 3 tuny za cca 200 mil dolarů. Celkově však ruská centrální banka patří k těm, které zvyšovaly objem drženého zlata.

 

Jako další krok se nabízí zákaz exportu průmyslových kovů, zejména mědi, niklu a paládia. Jejich export na komoditní trhy probíhá bez jakýchkoliv problémů. Jak to dopadne, se uvidí časem, jistě bude posuzován dopad i na ekonomiku dalších zemí.

 

 

Včera proběhlo zasedání Bankovní rady ČNB, která všechny úrokové sazby (2T repo, diskontní a lombardní) zvýšila o 1,25 %. Nejsledovanější 2T repo sazba dosáhla 7,0 %. To je rekord od roku 1999. Jedním z důvodů je oznámená 16 % inflace, která jako obvykle překonala veškerá očekávání.

Stejně jako od podzimu loňského roku pro zvýšení úrokových sazeb hlasovalo 5 členů Bankovní tady a 2 členové je nechtěli zvyšovat. Z těch 5 od 1. červenci zůstávají v Bankovní radě pouze dva. Hlasovací poměr lze vyjádřit jako 2:3:2.

Pokud růst inflace bude pokračovat podobným tempem, dalšího zvýšení úrokové sazby se nové vedení ČNB nevyhne. Úroveň 8 % je možná. Intervence ve prospěch kurzu koruny lze počítat i nadále.

 

Shrnutí od ČNB je následující:

 

Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty jarní prognózy jako výrazně proinflační a působící ve směru potřeby dalšího znatelného zpřísnění měnové politiky. Proinflačně působí rychlejší růst cen doma i v zahraničí. To je dáno mimo jiné prudkým zdražením energií a komodit v souvislosti s obavami o zastavení dodávek z Ruska. Proinflačním rizikem je i slabší kurz koruny a hrozba ztráty ukotvenosti inflačních očekávání u 2% cíle ČNB. Dalším proinflačním rizikem je možnost méně restriktivního působení fiskální politiky v letošním a příštím roce. Nejistotami jsou další vývoj válečného konfliktu na Ukrajině a budoucí nastavení měnové politiky v zahraničí.

 

V této situaci bankovní rada přistoupila k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Reaguje tím na pokračující výrazný nárůst inflačních tlaků v české ekonomice. Opětovné brzké obnovení cenové stability je nyní naprostou prioritou České národní banky, přičemž jde o zcela nezbytnou podmínku pro dlouhodobou prosperitu české ekonomiky. Další kroky měnové politiky se budou odvíjet od přicházejících nových informací a budoucích prognóz. Bankovní rada současně rozhodla, že ČNB nemění svoji strategii aktuálně prováděných devizových intervencí. Pro plnění svých měnověpolitických cílů a dalších úkolů má ČNB dostatečné devizové rezervy, a to i v mezinárodním srovnání.

 

 

Na svém včerejším zasedání Fed zvýšil úrokové sazby o 0,75 % na 1,50 % -1,75 %. Květnové zvýšení činilo 0,50 % a bylo rekordem tisíciletí. Červnové zvýšení je rekordem od roku 1994.  Podle reakcí finančních trhů Fed nepřekvapil. A to i v situaci, kdy před šesti týdny by podle Fedu takové zvýšení úrokových sazeb nemělo efekt.

 

Cílem zvyšování úroků je pro něj boj proti inflaci, která ve Spojených státech dosahuje 8,6 %, což představuje maximum od roku 1981 a navíc očekávání květnové inflace byla pouze 8,3 %. Před měsíce se zároveň očekávalo, že do konce letošního roku Fed zvedne úrokové sazby o 1,5 % na 2,4 %. Vzhledem ke stávajícímu vývoji během jednoho měsíce splnil polovinu. Nové odhady uvádí úrokové sazby na konci letošního roku ve výši 3,4 %.

 

Spolu s tím Fed snížil odhad růstu HDP v letošním roce z 2,8 % na 1,7 %, inflaci z 4,1 % na 4,3 %. Fed je na rozdíl od ČNB přesvědčen, že očekávaná míra inflace je stále ukotvena. Powell opět zdůraznil, že Fed se bude primárně řídit makroekonomickými ukazateli. Proto opět odmítl předpovídat další kroky.

 

Snižování objemu aktiv Fedu běží podle schváleného scénáře, na konce června má být rozvaha ve srovnání s květnem nižší o 47,5 miliardy USD.

 

Nejpravděpodobnějším krokem při příštím zasedání je zvýšení úrokových sazeb o 0,50 %.

 

 

Evropská komise včera schválila, že od příštího roku se v Chorvatsku bude používat euro. Stane se dvacátou členskou zemí eurozóny. Poslední, co zbývá, je odsouhlasení všemi stávajícími členy eurozóny. Neumím si představit, že by nějaká země byla proti.

 

Chorvatsko splňuje všechna 4 základní kritéria – deficit státního rozpočtu a poměr státní zadluženosti s HDP, míry inflace, výše úrokových sazeb a kurzu kuny k euru.

 

Počínaje letošním zářím až do konce příštího roku budou ceny uváděny jak v kunách, tak i v eurech. Obchody budou akceptovat obě měny, kurz bude pevný. V České republice sice je možné v řadě obchodů také platit v eurech, kurz však není výhodný.

 

Z výše uvedených kritérií Česká republika nesplňuje míru inflace a stabilitu kurzu koruny. Ohledně zavedení eura v České republice pořádala ČNB 24. května debatu. Zdůrazněným výstupem je to, že je možné, že hlavními faktory pro případné přijetí eura nebudou jeho ekonomické výhody, o kterých se nejvíce mluví, ale neekonomické.

 

Pohled ČNB na sladění české ekonomiky s eurozónou provedenou v loňském roce je zde. Závěr ČNB je tento:

 

„Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je nutno konstatovat, že v současnosti nejsou známy všechny potenciální závazky, které budou do budoucna pro Českou republiku vyplývat v souvislosti s přijetím eura. Případné rozhodování o načasování vstupu do měnové unie je tak stále doprovázeno významnými nejistotami.“

 

Dále se ČNB natvrdo vyjádřila, že není možné určit, k jakým potenciálním změnám pravidel členství v eurozóně může dojít.

 

„Na jedné straně se ukazuje, že nástroje a pravidla, které měly zajistit hospodářskou koordinaci a fiskální disciplínu členských států, a tím stabilitu eurozóny, se dlouhodobě jeví jako nedostatečné. Nejsou totiž náležitě dodržovány, resp. jejich dodržování není vymáháno…“ „…Na straně druhé není s ohledem na rozdílné a často protichůdné postoje členských států v současnosti vůbec zřejmé, jak by konkrétně měla reforma společných pravidel či případná fiskální unie vypadat.“

 

Výstup je jednoznačný: zavedení eura v České republice není na rozdíl od Chorvatska na pořadu dne.