Archiv autora: Jan Rohrbacher

Investiční stříbro, ať již ve formě stříbrných slitků nebo stříbrných mincí, po čase zoxiduje. Jak lze stříbro vyčistit, aniž by došlo k poškození? Nejvhodnějším prostředkem na čištění stříbra je chemický čistič stříbra, který je dostupný i v našem e-shopu.

Chemický čistič stříbra a zlata má optimální složení, které respektuje charakteristiky slitin investičního stříbra a investičního zlata. Tento čistič byl firmou SILVERUM s.r.o. důkladně otestován v praxi a nyní je
dostupný všem zájemcům v našem e-shopu.

„Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci.“ Toto úsloví platí v oblasti investičního stříbra snad ještě více, než kdekoliv jinde. Na trhu se objevuje mnoho různých stříbrných slitků od výrobců známých, neznámých. Stříbrné slitky, stříbrné cihly i stříbrné mince mají stejnou hmotnost i stejný obsah kovu, měly by tedy mít stejnou cenu. Proč tomu tak není?

Investiční kovy, a především investiční stříbro, jsou velmi svébytnou oblastí. Nákup investičního stříbra není koupí pověstné „housky na krámě“, neboť investor musí mít dobré znalosti trhu. Musí umět rozpoznat, které slitky jsou likvidní a které nikoliv. Investor by měl také rozeznávat trendy obliby slitků a znát výrobce, kteří se těší dlouhodobé přízni velkých hráčů na trhu s investičním stříbrem.

A tím se dostáváme k jádru věci. Stříbrné slitky renomovaného výrobce se na trhu vždy budou prodávat lépe, tudíž s vyšším prémiem. Profesionální kupující nakupuje vždy ověřenou a likvidní značku, za což si rád připlatí. Slitek od renomovaného výrobce bude proto dražší. Ovšem stejná situace platí i při opačném postupu, čili při dalším prodeji. Pokud se investor rozhodne slitek prodat, okamžitě pocítí rozdíl mezi „drahým“ žádaným slitkem s vysokou likviditou a mezi „levným“ slitkem s malou poptávkou. Samozřejmě, žádaný slitek prodá investor kdykoliv a za výbornou cenu, zatímco ve druhém případě bude mít s prodejem za rozumnou cenu možná problém.

Klasickým příkladem jsou slitky
Johnson Matthey

, které profesionální investoři vnímají jako špičkové produkty a neváhají za ně platit vysoké prémium. Amatér se nad cenou těchto slitků podivuje, neboť mechanicky vynásobí cenu spotového stříbra kurzem dolaru – a slitek Johnson Matthey se mu zdá ve srovnání s ostatními drahý.
Profesionál však dobře ví, že stříbrné slitky Johnson Matthey jsou vždy prodávány s vysokým prémiem právě proto, že jsou považovány za jednu z nejlepších forem fyzického stříbra. Důvodem je především nesmírné renomé značky Johnson Matthey. Historie firmy sahá do roku 1817, kdy zakladatel firmy P.N.Johnson zahájil rafinérskou činnost. V roce 1851 se stal partnerem firmy George Matthey, o dva roky později firma Johson Matthey již dodávala slitky Bank of England. Od roku 1901 jsou akcie firmy Johnson Matthey obchodovány na burze.
Slévárna drahých kovů Johnson Matthey je tedy jedním z nejstarších rafinérů drahých kovů na světě – a právě proto jsou produkty Johnson Matthey považovány za jedny z nejlepších. Velká obliba stříbrných slitků firmy Johnson Matthey znamená vysoké prémium, které je pro profesionály signálem, že slitky budou vždy žádány a vykoupeny za vysoké ceny.

Naopak „levné“ slitky sebou nesou riziko nízké likvidity, která se při prodeji může nepoučenému investorovi vymstít. Levné slitky prodá méně, než by dostal za stejné množství stříbra zpracované renomovaným rafinérem.
Velmi tvrdě pak tento rozdíl pocítí v situaci, kdy fyzického stříbra bude na trhu akutní nedostatek. Taková situace nastala před časem – „papírové“ stříbro se sice nijak zvlášť nehýbalo, ovšem fyzické stříbro ve formě slitků a mincí prakticky zmizelo z trhu. Nůžky mezi cenou „papírového“stříbra a fyzického stříbra se rozevřely, fyzické stříbro se prodávalo s obrovským prémiem. Profesionálové realizovali obrovské zisky, neboť podávali renomované stříbrné slitky s velmi vysokým prémiem, které trh velmi rád v dané situaci akceptoval. Naopak amatéři, kteří se radovali z „levných“ nákupů, nechápali, že za jejich slitky a mince dostávají při prodeji daleko méně, než profesionální investoři. Fyzické stříbro, „levně a výhodně“ nakoupené, nepřineslo amatérům zdaleka takový zisk, jako stejné množství stříbra ve formě slitků renomovaných značek profesionálům.

Každý investor do drahých kovů by měl vždy vědět, že „levně“ neznamená vždy „správně“. Ne každý slitek či mince jsou vhodné k investici. Některé slitky jsou určeny k průmyslové spotřebě, tedy pro roztavení, zlatnickému zpracování či pro galvanické pokovování apod. Některé mince jsou raženy jako dárkové předměty či sběratelské kuriozity, nevhodné k investování do drahých kovů. To vše musí investor vždy uvážit.

Rozhodování k nákupu jen podle ceny je možná taktika vhodná pro výprodejové akce diskontních prodejen spotřebního zboží. Nikoliv však pro investování do drahých kovů. Investování do drahých kovů není honbou za slevami, nýbrž dlouhodobým profesionálním rozhodováním na základě znalosti trhu a jeho zákonitostí.

„Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci.“ Toto úsloví platí v oblasti investičního stříbra snad ještě více, než kdekoliv jinde. Na trhu se objevuje mnoho různých stříbrných slitků od výrobců známých, neznámých. Stříbrné slitky, stříbrné cihly i stříbrné mince mají stejnou hmotnost i stejný obsah kovu, měly by tedy mít stejnou cenu. Proč tomu tak není?

Investiční kovy, a především investiční stříbro, jsou velmi svébytnou oblastí. Nákup investičního stříbra není koupí pověstné „housky na krámě“, neboť investor musí mít dobré znalosti trhu. Musí umět rozpoznat, které slitky jsou likvidní a které nikoliv. Investor by měl také rozeznávat trendy obliby slitků a znát výrobce, kteří se těší dlouhodobé přízni velkých hráčů na trhu s investičním stříbrem.

A tím se dostáváme k jádru věci. Stříbrné slitky renomovaného výrobce se na trhu vždy budou prodávat lépe, tudíž s vyšším prémiem. Profesionální kupující nakupuje vždy ověřenou a likvidní značku, za což si rád připlatí. Slitek od renomovaného výrobce bude proto dražší. Ovšem stejná situace platí i při opačném postupu, čili při dalším prodeji. Pokud se investor rozhodne slitek prodat, okamžitě pocítí rozdíl mezi „drahým“ žádaným slitkem s vysokou likviditou a mezi „levným“ slitkem s malou poptávkou. Samozřejmě, žádaný slitek prodá investor kdykoliv a za výbornou cenu, zatímco ve druhém případě bude mít s prodejem za rozumnou cenu možná problém.

Klasickým příkladem jsou slitky
Johnson Matthey

, které profesionální investoři vnímají jako špičkové produkty a neváhají za ně platit vysoké prémium. Amatér se nad cenou těchto slitků podivuje, neboť mechanicky vynásobí cenu spotového stříbra kurzem dolaru – a slitek Johnson Matthey se mu zdá ve srovnání s ostatními drahý.
Profesionál však dobře ví, že stříbrné slitky Johnson Matthey jsou vždy prodávány s vysokým prémiem právě proto, že jsou považovány za jednu z nejlepších forem fyzického stříbra. Důvodem je především nesmírné renomé značky Johnson Matthey. Historie firmy sahá do roku 1817, kdy zakladatel firmy P.N.Johnson zahájil rafinérskou činnost. V roce 1851 se stal partnerem firmy George Matthey, o dva roky později firma Johson Matthey již dodávala slitky Bank of England. Od roku 1901 jsou akcie firmy Johnson Matthey obchodovány na burze.
Slévárna drahých kovů Johnson Matthey je tedy jedním z nejstarších rafinérů drahých kovů na světě – a právě proto jsou produkty Johnson Matthey považovány za jedny z nejlepších. Velká obliba stříbrných slitků firmy Johnson Matthey znamená vysoké prémium, které je pro profesionály signálem, že slitky budou vždy žádány a vykoupeny za vysoké ceny.

Naopak „levné“ slitky sebou nesou riziko nízké likvidity, která se při prodeji může nepoučenému investorovi vymstít. Levné slitky prodá méně, než by dostal za stejné množství stříbra zpracované renomovaným rafinérem.
Velmi tvrdě pak tento rozdíl pocítí v situaci, kdy fyzického stříbra bude na trhu akutní nedostatek. Taková situace nastala před časem – „papírové“ stříbro se sice nijak zvlášť nehýbalo, ovšem fyzické stříbro ve formě slitků a mincí prakticky zmizelo z trhu. Nůžky mezi cenou „papírového“stříbra a fyzického stříbra se rozevřely, fyzické stříbro se prodávalo s obrovským prémiem. Profesionálové realizovali obrovské zisky, neboť podávali renomované stříbrné slitky s velmi vysokým prémiem, které trh velmi rád v dané situaci akceptoval. Naopak amatéři, kteří se radovali z „levných“ nákupů, nechápali, že za jejich slitky a mince dostávají při prodeji daleko méně, než profesionální investoři. Fyzické stříbro, „levně a výhodně“ nakoupené, nepřineslo amatérům zdaleka takový zisk, jako stejné množství stříbra ve formě slitků renomovaných značek profesionálům.

Každý investor do drahých kovů by měl vždy vědět, že „levně“ neznamená vždy „správně“. Ne každý slitek či mince jsou vhodné k investici. Některé slitky jsou určeny k průmyslové spotřebě, tedy pro roztavení, zlatnickému zpracování či pro galvanické pokovování apod. Některé mince jsou raženy jako dárkové předměty či sběratelské kuriozity, nevhodné k investování do drahých kovů. To vše musí investor vždy uvážit.

Rozhodování k nákupu jen podle ceny je možná taktika vhodná pro výprodejové akce diskontních prodejen spotřebního zboží. Nikoliv však pro investování do drahých kovů. Investování do drahých kovů není honbou za slevami, nýbrž dlouhodobým profesionálním rozhodováním na základě znalosti trhu a jeho zákonitostí.

Každý investor se snaží při svém investování vybalancovat dva přístupy. Jedním je zajištění pro případ globálních problémů, jakými je například stav ekonomiky USA, současná recese či hrozba krachu Řecka a chaos v Evropské unii. Odpovědí je samozřejmě pravidelný nákup investičního kovu, jenž představuje trvalou jistotu. Drahé kovy neohrozí nezodpovědnost politiků, nezničí je inflace a v případě krachu papírových měn jsou logicky jediným možným platidlem. Jedná se proto o investici konzervativní, byť v čase rovněž příjemně se zhodnocující.

Druhým pohledem je vyhledávání investičních příležitostí s růstovým potenciálem vyšším, než je investice do zlata nebo stříbra. Investor sleduje trhy a snaží se najít dobré umístění pro své prostředky, které by bylo příslibem očekávaného zhodnocení při akceptovatelné míře rizika. Samozřejmě máme na mysli kapitálové trhy, trhy komodit, akcie. K eliminaci rizika slouží zajištění prostřednictvím derivátů, především prostřednictvím opcí.

Toto jsou dva základní mechanismy, které se každý investor musí naučit skloubit a vyvažovat v co nejlepším poměru. Kde ale hledat ispiraci? V oblasti investičních kovů je to snadné, neboť stačí investovat prostřednictvím kvalitního obhodníka s drahými kovy, jakým je SILVERUM s.r.o. To je zárukou, že investorovi budou předkládány jen investiční slitky nejlepší likvidity, od prověřených výrobců se světovým renomé. Investor bude uchráněn neslavně končících experimentů všelijakých nováčků a amatérů, kteří se na českém internetu množí jakou houby po dešti. Bez hlubokých znalostí trhu ovšem stejně rychle končí a nepoučeným investorům pak zůstávají v rukách nelikvidní slitky, kdysi koupené za „výhodnou cenu“.

Jak se ale orientovat v oblasti druhého spektra investic, kterým jsou investice na kapitálových trzích? Zde je situace ještě nepřehlednější. Český internet se hemží samozvanými investičními guru, kteří sice rádi proškolí v čemkoliv, ovšem zapomenou sdělit zásadní skutečnost – že sami nikdy aktivně neobchodovali. Je třeba velké obezřetnosti, komu popřát sluchu, respektive čí názory vnímat jako validní. Opět můžeme doporučit sledování těch, kteří se obchodování na kapitálových trzích věnují aktivně, což je z týmu SILVERUM například Ing. Jan Dvořák, známý jako zakladatel a provozovatel respektovaného serveru www. pro-investory.cz . Je svět z nejhoršího venku? Kde je potenciál růstu a kde není? Jak najít dobrou investiční příležitost? Na tyto a další otázky odpovídá Ing.Jan Dvořák v tomto článku.

Každý investor se snaží při svém investování vybalancovat dva přístupy. Jedním je zajištění pro případ globálních problémů, jakými je například stav ekonomiky USA, současná recese či hrozba krachu Řecka a chaos v Evropské unii. Odpovědí je samozřejmě pravidelný nákup investičního kovu, jenž představuje trvalou jistotu. Drahé kovy neohrozí nezodpovědnost politiků, nezničí je inflace a v případě krachu papírových měn jsou logicky jediným možným platidlem. Jedná se proto o investici konzervativní, byť v čase rovněž příjemně se zhodnocující.

Druhým pohledem je vyhledávání investičních příležitostí s růstovým potenciálem vyšším, než je investice do zlata nebo stříbra. Investor sleduje trhy a snaží se najít dobré umístění pro své prostředky, které by bylo příslibem očekávaného zhodnocení při akceptovatelné míře rizika. Samozřejmě máme na mysli kapitálové trhy, trhy komodit, akcie. K eliminaci rizika slouží zajištění prostřednictvím derivátů, především prostřednictvím opcí.

Toto jsou dva základní mechanismy, které se každý investor musí naučit skloubit a vyvažovat v co nejlepším poměru. Kde ale hledat ispiraci? V oblasti investičních kovů je to snadné, neboť stačí investovat prostřednictvím kvalitního obhodníka s drahými kovy, jakým je SILVERUM s.r.o. To je zárukou, že investorovi budou předkládány jen investiční slitky nejlepší likvidity, od prověřených výrobců se světovým renomé. Investor bude uchráněn neslavně končících experimentů všelijakých nováčků a amatérů, kteří se na českém internetu množí jakou houby po dešti. Bez hlubokých znalostí trhu ovšem stejně rychle končí a nepoučeným investorům pak zůstávají v rukách nelikvidní slitky, kdysi koupené za „výhodnou cenu“.

Jak se ale orientovat v oblasti druhého spektra investic, kterým jsou investice na kapitálových trzích? Zde je situace ještě nepřehlednější. Český internet se hemží samozvanými investičními guru, kteří sice rádi proškolí v čemkoliv, ovšem zapomenou sdělit zásadní skutečnost – že sami nikdy aktivně neobchodovali. Je třeba velké obezřetnosti, komu popřát sluchu, respektive čí názory vnímat jako validní. Opět můžeme doporučit sledování těch, kteří se obchodování na kapitálových trzích věnují aktivně, což je z týmu SILVERUM například Ing. Jan Dvořák, známý jako zakladatel a provozovatel respektovaného serveru www. pro-investory.cz . Je svět z nejhoršího venku? Kde je potenciál růstu a kde není? Jak najít dobrou investiční příležitost? Na tyto a další otázky odpovídá Ing.Jan Dvořák v tomto článku.

Co má společného rok 1964 s letošním rokem? Správná odpověď zní: centrální banky měly v trezorech stejné množství zlata.

Od doby zrušení zlatého standardu v sedmdesátých letech začal historický experiment s měnami, které nebylo a není možné za zlato směnit. Centrální banky se zbavovaly zlatých cihel jako o život. Zlato je nemoderní, zlato nenese úrok, pryč s ním! Vystačíme s novou podstatou peněz, kterou je dluh. A když budeme potřebovat, kdykoliv si další peníze jednoduše vytvoříme. Místo zlata nastoupila zlatá éra papíru. V době počítačů pak zlatá doba záznamů v databázi kreditních karet.

Krize, která začala před dvěma lety, ukázala, jak vratké jsou státní rozpočty. Řecká krize ukázala, jak nespolehlivé jsou státní dluhopisy. Centrální banky musely zklidňovat napjatou situaci, nalévat do systému nekryté měny daší a další hory potištěných papírků. Jak se ale nyní ukazuje, samy příliš nevěří tomu, co dělají, a v tichosti skupují investiční zlato. Celkem mají centrální banky nyní v trezorech přes 30.000 tun zlata.

Je logické, že jako první k velkým nákupům přistoupily asijské banky. Číňané a Japonci jsou největšími dolarovými věřiteli, drží největší objem amerických státních dluhopisů. A pochopitelně si dokáží dobře zkalkulovat, jak by mohl vypadat budoucí vývoj jejich „aktiv“. Schéma „Dluh-dluhopis-úrok-větší dluh-více dluhopisů-inflace“ není pro držitele dluhopisů vůbec příjemné. Není tedy divu, že investiční zlato začalo plnit trezory asijských centrálních bank.

Evropské centrální banky mají také důvody k vráskám na čele. Současné zadlužení zemí v EU je v průměru 65% HDP, ovšem podle matematických modelů by toto zadlužení mohlo do roku 2015 vzrůst na dvojnásobek, tedy na 120% HDP. A to je velmi alarmující, neboť tím by se rozevřela černá jáma dluhové pasti. I evropské banky proto začaly nakupovat investiční zlato do svých rezerv. Zásoby zlata v trezorech centrálních bank rostou.

Tyto informace nejsou laickou veřejeností zpravidla vůbec zaznamenány, respektive jsou vnímány jako nudné a nezáživné. Pro investory jsou to ovšem informace velmi varovné. Experiment s nekrytými měnami, které politikové provozují od sedmdesátých let, má problémy. Bankovní krize v USA, hospodářská recese v Evropě a rozpočtový krach v Řecku jsou varovným mementem.

Co má společného rok 1964 s letošním rokem? Správná odpověď zní: centrální banky měly v trezorech stejné množství zlata.

Od doby zrušení zlatého standardu v sedmdesátých letech začal historický experiment s měnami, které nebylo a není možné za zlato směnit. Centrální banky se zbavovaly zlatých cihel jako o život. Zlato je nemoderní, zlato nenese úrok, pryč s ním! Vystačíme s novou podstatou peněz, kterou je dluh. A když budeme potřebovat, kdykoliv si další peníze jednoduše vytvoříme. Místo zlata nastoupila zlatá éra papíru. V době počítačů pak zlatá doba záznamů v databázi kreditních karet.

Krize, která začala před dvěma lety, ukázala, jak vratké jsou státní rozpočty. Řecká krize ukázala, jak nespolehlivé jsou státní dluhopisy. Centrální banky musely zklidňovat napjatou situaci, nalévat do systému nekryté měny daší a další hory potištěných papírků. Jak se ale nyní ukazuje, samy příliš nevěří tomu, co dělají, a v tichosti skupují investiční zlato. Celkem mají centrální banky nyní v trezorech přes 30.000 tun zlata.

Je logické, že jako první k velkým nákupům přistoupily asijské banky. Číňané a Japonci jsou největšími dolarovými věřiteli, drží největší objem amerických státních dluhopisů. A pochopitelně si dokáží dobře zkalkulovat, jak by mohl vypadat budoucí vývoj jejich „aktiv“. Schéma „Dluh-dluhopis-úrok-větší dluh-více dluhopisů-inflace“ není pro držitele dluhopisů vůbec příjemné. Není tedy divu, že investiční zlato začalo plnit trezory asijských centrálních bank.

Evropské centrální banky mají také důvody k vráskám na čele. Současné zadlužení zemí v EU je v průměru 65% HDP, ovšem podle matematických modelů by toto zadlužení mohlo do roku 2015 vzrůst na dvojnásobek, tedy na 120% HDP. A to je velmi alarmující, neboť tím by se rozevřela černá jáma dluhové pasti. I evropské banky proto začaly nakupovat investiční zlato do svých rezerv. Zásoby zlata v trezorech centrálních bank rostou.

Tyto informace nejsou laickou veřejeností zpravidla vůbec zaznamenány, respektive jsou vnímány jako nudné a nezáživné. Pro investory jsou to ovšem informace velmi varovné. Experiment s nekrytými měnami, které politikové provozují od sedmdesátých let, má problémy. Bankovní krize v USA, hospodářská recese v Evropě a rozpočtový krach v Řecku jsou varovným mementem.

Cena investičního zlata dosáhla významné hranice 1160 USD za troyskou unci, která může být výrazným supportem, čili místem, kde může (ale nemusí) dojít k zastavení korekce ceny zlata. Tuto cenovou hranici v komentářích velmi přesně z pohledu technické i fundamentální analýzy predikoval náš analytik Pavel Hála.

Pokud dojde k prolomení této hranice, může cena zlata ještě korigovat. Pokud však dojde k odrazu, můžeme se opět nacházet zpět na cenách 1200 dolarů i výše. Samozřejmě nikdo nemůže s jistotou říci, která varianta nastane, zda se dočkáme ještě o něco nižších cen, nebo zda nynější možnost nákupu levného zlata brzy skončí.

Současná situace tedy nahrává pravidelným investorům, kteří vyžívají nynější příznivé kombinace poklesu ceny zlata a poklesu ceny dolaru k velmi výhodným nákupům investičních zlatých slitků. Investiční zlaté slitky jsou nyní díky poklesu ceny zlata a poklesu ceny dolaru na takové ceně, o které si investoři již téměř půl roku mohli pouze nechat zdát. Masivní nárůst objemu nákupů investičního zlata by se ovšem brzy mohl promítnout do ceny investičního zlata a vést logicky k opětovnému růstu ceny.

Mírná rally, kterou pozorujeme na akciových indexech, napomohla k aktuální ceně zlata. Kupříkladu Dow-Jones index osciluje na hranici 10.500 bodů, kde ale vzniká rezistence. Pokud dojde k odražení, čili pokud akciový trh růst opět neudrží, dojde k propadu ceny akcií. S pádem akcií ovšem jde zpravidla ruku v ruce růst ceny zlata. I zde je tedy varování, že by aktuální dobrá nákupní cena investičního zlata nemusela dlouho vydržet.

Cena investičního zlata dosáhla významné hranice 1160 USD za troyskou unci, která může být výrazným supportem, čili místem, kde může (ale nemusí) dojít k zastavení korekce ceny zlata. Tuto cenovou hranici v komentářích velmi přesně z pohledu technické i fundamentální analýzy predikoval náš analytik Pavel Hála.

Pokud dojde k prolomení této hranice, může cena zlata ještě korigovat. Pokud však dojde k odrazu, můžeme se opět nacházet zpět na cenách 1200 dolarů i výše. Samozřejmě nikdo nemůže s jistotou říci, která varianta nastane, zda se dočkáme ještě o něco nižších cen, nebo zda nynější možnost nákupu levného zlata brzy skončí.

Současná situace tedy nahrává pravidelným investorům, kteří vyžívají nynější příznivé kombinace poklesu ceny zlata a poklesu ceny dolaru k velmi výhodným nákupům investičních zlatých slitků. Investiční zlaté slitky jsou nyní díky poklesu ceny zlata a poklesu ceny dolaru na takové ceně, o které si investoři již téměř půl roku mohli pouze nechat zdát. Masivní nárůst objemu nákupů investičního zlata by se ovšem brzy mohl promítnout do ceny investičního zlata a vést logicky k opětovnému růstu ceny.

Mírná rally, kterou pozorujeme na akciových indexech, napomohla k aktuální ceně zlata. Kupříkladu Dow-Jones index osciluje na hranici 10.500 bodů, kde ale vzniká rezistence. Pokud dojde k odražení, čili pokud akciový trh růst opět neudrží, dojde k propadu ceny akcií. S pádem akcií ovšem jde zpravidla ruku v ruce růst ceny zlata. I zde je tedy varování, že by aktuální dobrá nákupní cena investičního zlata nemusela dlouho vydržet.

Analytik Pavel Hála v rozhovoru pro televizi Z1 hodnotí cenový vývoj investičního zlata. Korekce ceny zlata a dlohodobý investiční pohled – jaká je právě situace?

Shlédněte aktuální komentář Pavla Hály: Silverum na youtube