Archiv autora: Filip Jeřábek

Řada evropských centrálních bank zavedla před pár lety záporné úrokové sazby. Mělo jít o krátkodobé opatření k podpoře ekonomiky. Experiment se však nevydařil, ekonomiky se nezvedly podle představ centrálních bankéřů, centrální banky se ocitly v začarovaném kruhu a teď neví, kudy z něj ven. Japonsko zavedlo nulové sazby před cca 20 lety a pořád tam jsou, plánovaný efekt nikde.

 

Kromě Evropské centrální banky se jedná například i o centrální banky Švýcarska nebo Švédska – viz následují graf:

 

Komerční banky se obávají dalšího pokračování záporných sazeb, ztráty odhadují na miliardy dolarů ročně. Protože existuje hotovost, nemohou jednoduše přenést záporné úrokové sazby na drobné střadatele. Například švýcarská centrální banka registruje výraznou poptávku po tisícifrankových bankovkách. O zlatu nemluvě.

 

Tisícifranková bankovka je jednou z bankovek s největší hodnotou. Tamní úroková sazba ve výši -0,75 %  je nejnižší.

 

Podle ECB jsou problémy komerčních bank způsobené zápornými úroky pouze „drobné“ proti tomu, co na nich údajně vydělávají díky větší poptávce po úvěrech. Firmy toho využívají, půjčují se ve větší míře, zvětšují svoji finanční páku. Otázkou je, kde je rozumná míra a co je těmito úvěry financováno.

 

Kupodivu Fed nikdy úroky pod nulu nesrazil, Bank of England nebo naše ČNB taktéž. Doufejme, že si ponechají zdravý rozum.

 

 

Že prezident Trump nebyl nikdy zastáncem politiky silného dolaru je jasné, vždyť po jeho oslabení volá téměř od svého zvolení prezidentem před 2,5 lety. Podle nedávno publikované analýzy Bank of America je dolar, vůči dlouhodobému průměru odpovídajícímu stávajícím makroekonomickým ukazatelům, nadhodnocen o 13 %. Mimo jiné i proto kritizoval Fed za zvyšování úroků, protože vyšší úroky podporovaly kurz dolaru. To zdražuje export Spojených států do světa a zlevňuje import do Spojených států.

 

Teď přitvrdil, když obvinil EU a Čínu z manipulace kurzy jejich měn vůči dolaru směrem dolů.

 

Celé to působí jako snaha Spojených států o druhý „Plaza Accord“. Tak se nazývá dosud největší koordinovaná intervence zemí na devizových trzích. Jednalo se o dohodu z roku 1985, uzavřenou mezi mezi zeměmi tehdejší G5, tedy Spojenými státy, Západním Německem, Francií, Velkou Británií a Japonskem, za účelem oslabení dolaru zejména vůči německé marce a japonskému jenu. Index dolaru je dobře vidět na grafu z Financial Times:

 

Dnes by ze pravděpodobně jednalo o G8 bez Ruska (tedy Spojené státy, Kanadu, Německo, Velkou Británii, Francii, Itálii a Japonsko) plus Čínu. Tehdejší pokles hodnoty indexu ze 130 na 90 znamenal znehodnocení dolaru o 30 %. Vzhledem k likviditě devizových trhů by byl dnes takový úkol mnohem těžší než před necelými 30 lety.

 

P. S.

Středeční hodnota indexu dolaru je 96,78, tedy velmi daleko od tehdejší hodnoty, kdy byl Plaza Accord dojednán a ne zas tak daleko od hodnoty, kam byl index v druhé polovině 80. let s velkou slávou sražen.

 

Obě to jsou finanční události tohoto týdne. Fedu se budu věnovat po jeho zasedání. Takže dnes se budu věnovat té druhé – finanční události Facebooku. Ten oznámil, že pracuje na uvedení vlastní kryptoměny na trh. Představena bude v úterý, spuštěna bude nejspíše v příštím roce.

 

Spekulace, že pracuje na kryptoměně, se objevují již řadu měsíců. Má jít o elektronickou náhradu dolaru, respektive tato kryptoměna by si měla udržovat fixní kurz vůči dolaru. Šlo by tak o ne příliš využívaný koncept kryptoměny eliminující volatilitu ceny, což řadu lidí odrazuje. Její kurz tedy nebude vůči dolaru fluktuovat. Vzhledem z potenciálnímu množství zákazníků má však velkou šanci uspět.

 

K tomu se do vývoje, ale i využití této měny zapojí řada významných finančních institucí. Například oba hlavní emitenti platebních a kreditních karet – VISA nebo Martercard, přidá se třeba Paypal, nebo online společnosti typu booking.com nebo Uber apod.

 

Problémem je však regulace. Jedná se o ní ve Spojených státech, nebo Velké Británii, přičemž Facebook se bojí například praní špinavých peněz, které jistě bude zajímat i schvalovací orgány. Vzhledem ke konsorciu a zvažovaném zapojení významných bankovních institucí má však velmi slušnou šanci.

 

Na skutečný vývoj, hlavně rozšíření v používání, si budeme muset počkat do příštího roku.

 

 

V sobotu proběhla v Praze další Muzejní noc. Moje volba byla jasná – směr Česká národní banka a její rekordní zlatá mince o nominální hodnotě 100 miliónů Kč.  Nebyl jsem jediný, koho to přitáhlo, i když přiznávám, že frontu na více než 1,5 hodiny jsem nečekal. I přes obvyklý zákaz fotografování, tentokrát to bylo povoleno.

Zde jsou moje dvě fotky mince.

Mince sama o sobě váží 130,24 kilogramu, ryzost 999,9/1000. Tržní cena zlata v ní obsaženého byla ke dni psaní článku kolem 130 miliónů korun. Průměr mince je 53,5 cm, tloušťka 4,8 cm. Obsahuje více než 4.180 uncí zlata. Mince se začala frézovat z disku o průměru 55,5 cm, tloušťce 6 cm a váze 270 kg. To je dvojnásobek váhy mince. Zásoba zlata drženého ČNB je 8,8 tuny. Při váze mince 130 kg tak její podíl na našich zlatých rezervách činí 1,5 %.

Kromě toho, kdo chtěl, si mohl vzít do ruky veklkoochodní investiční cihlu o váze cca. 12,5 kg (400 trojských uncí).

Problémy Venezuely jsou i zlaté.  Podle dostupných informací se dostala do defaultu. V roce 2016 jí poskytla Deutsche Bank půjčku se splatností v roce 2021 jako záruku přijala 20 tun zlata. Protože však nebyla schopna platit ani úroky, banka jí podle prosakujících informací půjčku zesplatnila a uplatnila záruku.
 
Rozdíl mezi tehdejší a dnešní cenou je 120 mil USD. Venezuela se snaží jednat s Deutsche Bank, aby této přeplatek vrátila. Ta se ale k jednání moc nemá. Ideální záminka je, že se není jista, s kým má z důvodu tamní politické situace vlastně jednat.
 
Jde to třetí problém Venezuely tohoto typu za poslední tři měsíce. První nastal v březnu, kdy Venezuela nebyla schopna vykoupit zpět zlato od Citigroup za 1,1 miliardy, druhým je tahanice s Bank of England o 1,2 miliardy ve zlatě a teď tohle. K tomu navíc ještě Venezuela prodala za minulý měsíc zlato za 570 milionů dolarů. Tezerva zlata se tenčí.
 
Půjčovat si peníze a používat zlato jako zástavu asi není nejlepší nápad. Raději do zlata investujte.

 

Ekonomická situace Itálie je na pořadu dne jak v ECB, tak i v Evropské komise. ECB se bojí ekonomického zpomalení a jeho následných dopadů, a to nejen na Itálii, ale jejím prostřednictvím i na celu eurozónu. ECB by podle vlastního vyjádření nemohla nic podniknout bez souhlasu Evropské komise.

 
Komise reaguje aktivně. Tento týden zaslala Itálii dopis, kde žádá o vysvětlení stavu veřejných financí. Tento dluh se totiž soustavně zhoršuje. Dostala termín 2 dny.

 

Itálie není jedinou zemí, která takovýto dopis obdržela, dostala ho třeba i Francie. Ale Itálie je na tom nejhůře – dluh přesahuje již 130 % HDP. To znamená, že ve srovnání s Maastrichtskými kritérii je na více než dvojnásobku.  Itálie však nedodržuje ani kompromisní dohodu z konce loňského roku.

 

Pokud Itálie nepodá řádné vysvětlení, disciplinární kroky mohou být nastartovány již příští týden. V krajním případě jí hrozí pokuta až 3,5 miliardy euro. Při dnešní ceně 1.150 euro za unci zlata to představuje více než 3 milióny uncí zlata. U stříbra při jeho ceně 13 euro za unci pak 270 miliónů uncí. Politicky by byla taková pokuta sotva průchozí. Uvidíme, co bude dál.

 

Dost možná. Za uplynulý týden spadla cena zlata oproti pondělnímu maximu (které mimochodem bylo i nad úrovní 1.300 dolarů za unci) o více než 20 dolarů za unci. Třetina z toho připadla na páteční obchodování. Zajímavé je, že stejným směrem šly v pátek i americké akcie. K týdennímu poklesu ceny zlata došlo na pozadí obav ohledně dalšího vývoje obchodních vztahů mezi Spojenými státy a Čínou. Že tento vývoj odnesly ceny akcií je logické, v případě ceny zlata to tak logické není. Přičemž kurz eura vůči dolaru se v pátek nijak významně nezměnil. Týdenní vývoj ceny zlata vidíte zde:

Co se týče stříbra, vypadalo to podobně. Týdenní maximum bylo ve středu ráno a prakticky celý týdenní pokles proběhl během čtvrtka s pátkem.

 

Výsledkem toho všeho jsou velmi zajímavé ceny mincí a slitků. Canadian Maple se i při koupi jediného kusu dostal se svoji cenou pod 425 korun ta kus. Na zmíněné úrovni s drží i Wiener Philharmoniker. I ceny dalších mincí jsou pod 450 korunami.

Pokud jde o zlato, 1/10 uncové investiční mince American Gold Eagle nebo Canadian Maple Leaf jsou pod úrovní 3.500 korun.

Co s tím? Trefovat takový pokles není nic jednoduchého. Pokud chcete alespoň část svých aktiv (počínaje pár tisíci korun) držet ve fyzických drahých kovech, můžete využít Stříbrného účtu. V něm do vybraných mincí či slitků spoříte pravidelně každý měsíc a využíváte efektu průměrování nákupních cen. Jednou za rok je vám zašleme.

 

 

Vážení zákazníci, do naší nabídky jsme před pár dny zařadili jednouncovou stříbrnou minci Bird of Paradise, ročník 2019. Minci vydala australská mincovna Perth Minth a jak je jejím dobrým zvykem, opět v limitované sérii. Této mince bylo pro celý svět vyraženo pouhých 50.000 kusů.

 

Díky kombinaci ryzosti, perfektního designu a zpracování, to vše podpořené limitovaným nákladem, patří tato mince mezi velmi vyhledávané jak mezi investory, tak i mezi sběrateli.

 

Na lícní straně mince nalezneme portrét královny Alžběty II. Reverzní strana vyobrazuje samečka rajky, který předvádí charakteristický tanec k přilákání samičky.

 

Mince máme již skladem a pokud se nechcete nechat proklouznout tuto unikátní příležitost mezi prsty, objednejte si ji co nejdříve.  Zvláště pokud máte ročník 2018, kdy byla tato mince vyražena vůbec poprvé. Nabízí se vám tak unikátní příležitost budovat svoji sbírku těchto mincí od prvního ročníku.