V pátek 17. dubna trhy na pár hodin uvěřily, že nejhorší část energetického šoku je za nimi. Zpráva o otevření Hormuzského průlivu poslala ropu prudce dolů a zlato se vytáhlo téměř k hranici 4 900 dolarů za unci. Na několik hodin to vypadalo jednoduše. Menší tlak na dodávky ropy, menší tlak na inflaci, menší nervozita na trzích. Toto je pětidenní graf:

Už o víkendu se ukázalo, že mezi politickým oznámením a skutečným návratem provozu je pořád velmi široká mezera. Írán znovu zpřísnil režim v oblasti, objevily se nové incidenty a doprava průlivem se znovu dostala pod silný tlak. V pondělí 20. dubna byl provoz téměř zastavený. A s ním se rychle vrátila i riziková prémie, kterou trh v pátek tak ochotně odepsal. Přiznávám, čekal jsem větší pokles ceny.

Ropa se posunula zpět nahoru. Brent se vrátil přibližně k 95 dolarům za barel, WTI k 89. Ještě důležitější byl ale pohyb zlata. To samo o sobě nepřekvapilo. Mnohem zajímavější byl vývoj zlata. Místo dalšího růstu oslabilo a spotová cena spadla zhruba k 4 810 dolarům za unci. Stříbro se stáhlo pod 80 dolarů.

Geopolitické napětí obvykle pomáhá bezpečným přístavům. Jenže Hormuz není jen příběh o bezpečí. Je to také příběh o ropě. A dražší ropa znamená vyšší inflační riziko. Vyšší inflační tlak drží výš dolar, zvedá výnosy dluhopisů a oddaluje pokles sazeb. Pro zlato nic příjemného.

Tentýž šok mu tak jednou rukou pomáhá a druhou škodí. Přesně to trh ukázal mezi pátkem a pondělím. Ne jako selhání zlata, ale jako připomínku, že dnes už nereaguje jen na samotný strach. Reaguje i na to, co ten strach udělá s inflací, dolarem a měnovou politikou.

Je tu navíc ještě jedna rovina, která může být důležitější než samotný víkendový obrat. I kdyby se průliv znovu formálně otevřel, ještě to neznamená rychlý návrat k normálu. Lodní doprava nefunguje jako vypínač. Do hry vstupuje pojištění tankerů, bezpečnost posádek, zpožděné nakládky i opatrnost rejdařů, kteří se do rizikové oblasti nevracejí automaticky. Formální otevření tak ještě není normální provoz.

A právě tady se geopolitický příběh začíná měnit v inflační. Jestli ropa zůstane dražší i po uklidnění titulků, problém se přesune jinam. Ne na mapu Perského zálivu, ale do cen energií, dopravy a nakonec do širší cenové hladiny. V tu chvíli už nebude hlavní otázkou, co kdo oznámil v pátek nebo v sobotu. Důležitější bude, co dražší energie udělají s inflací v dalších týdnech a měsících.

Pro investora do fyzického kovu z toho plyne hlavně jedno. Krátkodobě je potřeba počítat s prudkými pohyby na obě strany. Sto dolarů na zlatě během víkendu už na tomto trhu nepůsobí jako mimořádnost. Spekulovat na další titulek z Hormuzu není strategie. Je to sázka.

Dlouhodobější obraz ale vypadá jinak. Právě takové epizody ukazují, proč mají fyzické zlato a stříbro v portfoliu své místo. Chrání majetek v prostředí, kde se energetický šok umí velmi rychle přelít do inflace a z inflace do měnové nejistoty.

Hormuz tak dnes není hlavně příběhem o tom, zda zlato v jeden den roste nebo klesá. Je testem toho, jak křehká byla představa rychlé normalizace. A pokud se ukáže, že dražší energie znovu vracejí inflaci do hry, víkendový výkyv ceny zlata nebude to nejdůležitější. Podstatnější bude, že se znovu potvrzuje role zlata v prostředí, které se neumí uklidnit na povel.