Archiv autora: Martin Kopáček

Řecká dluhová nákaza se šíří do dalších zemí EU. Potíže se státními dluhy se od Olympu rozšířily do Španělska, nové problémy se objevují v Maďarsku. Maďarsko sice má vlastní měnu, ovšem je členem EU a tak maďarské problémy jsou investorskou veřejností vnímány jako potíže celé eurozóny. Místopředseda maďarské vládní strany Fidesz Lajos Kósa přirovnal maďarskou situaci k řecké. Veřejné finance jsou ve velmi špatném stavu a Maďarsko má minimální šanci vyhnout se osudu řeckého státního dluhu. Schodek podle Kósy dosáhne až 7,5 procenta HDP, což je téměř dvojnásobek původního odhadu. Maďarský forint reagoval okamžitým poklesem, výprodeje strhly i další středoevropské měny. Poklesu se nevyhnula ani česká koruna.

I v Maďarsku lze pochopitelně očekávat, že dojde k odlivu investorů a země bude muset požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond. To pochopitelně bude mít negativní dopad na důvěryhodnost celé EU.

V zahraničí se objevují další známky nedůvěry k euru. Negativním signálem byl především odklon čínských podnikatelů od plateb v euru, neboť klesající kurz eura poškozuje čínské exportéry. Druhým, spíše ovšem politicky laděným momentem, byl mediálně vděčný „výprodej“ eura, který provedl Írán.

Nedůvěra investorů v obnovení světového hospodářského v letošním roce je logickým důsledkem. Páteční data z trhu práce v USA potvrzují, že s razantním oživením ekonomiky nelze letos příliš počítat a následný propad trhů byl logickým důsledkem. Na trzích jednoznačně přetrvávají obavy z dalšího ekonomického poklesu, z problémů se zadlužením států a z růstu inflace světových měn.

Že obavy z dluhů nejsou jen evropskou výsadou potvrzuje fakt, že legendární americký investor Warren Buffet výrazně snížil svoje angažmá v amerických komunálních dluhopisech. „Budou mít velké problémy se splácením.“, konstatoval Buffet na adresu amerických států, které dluhopisy vydaly.

Co to znamená pro investory do drahých kovů?

Zlato si vzhledem k obavám z inflace udržuje vysokou cenu kolem 1220 dolarů za unci. Zlato, které je vnímáno jako ochrana proti inflaci, je v této situaci stále cílem mnoha nákupů velkých hráčů včetně rezervních bank, fondů. K růstu přispívají spekulativní nákupy burzovních hráčů si „papírovým“ zlatem. Cena zlata proto pochopitelně neklesá a vhodné nákupní příležitosti se neobjevují. Dav laiků ale nadále zlato nakupuje, neboť nezná jinou, vhodnější alternativu. Růst ceny pro laika není důvodem k přehodnocení vhodnosti nákupu, ale zcela nelogicky upevněním nákupního apetitu za jakoukoliv cenu.

Zajímavější situace nastala v investičním stříbře. Proč? Stříbro je obecně vnímáno jako průmyslový kov. Pokud je investory očekáván pokles ekonomiky, pak cena investičního stříbra může klesat, zejména při tlaku na pokles ze strany spekulantů s „papírovým“ stříbrem. Ti samozřejmě na pokles s ohledem na očekávaný pokles ekonomiky hrají, tedy opačně než u investičního zlata. Cena stříbra proto poklesne a fyzické investiční stříbro stává samozřejmě oproti zlatu zajímavějším investičním kovem. Pro „znalé“nastává doba vhodná k nákupům. Nárůst poptávky po fyzickém investičním stříbře, jehož jsme v posledních týdnech svědky, je toho důkazem.

Zlaté slitky 5g, 10g a 50g jsou nyní opět k dispozici v e-shopu.
Omlouváme se za komplikace s plynulostí dodávek, které vznikly k v
souvislosti s krizí v Řecku. Větší objednávky však nadále doporučujeme
předem fixovat po konzultaci s našimi pracovníky prostřednictvím infolinky
602 494 828.
Stříbrné slitky bude možné objednat prostřednictvím e-shopu od pondělí 31.5.2010, neboť se podařilo dojednat výrazné posílení dodávek stříbrných slitků do České republiky.

Zlaté slitky 5g, 10g a 50g jsou nyní opět k dispozici v e-shopu.
Omlouváme se za komplikace s plynulostí dodávek, které vznikly k v
souvislosti s krizí v Řecku. Větší objednávky však nadále doporučujeme
předem fixovat po konzultaci s našimi pracovníky prostřednictvím infolinky
602 494 828.
Stříbrné slitky bude možné objednat prostřednictvím e-shopu od pondělí 31.5.2010, neboť se podařilo dojednat výrazné posílení dodávek stříbrných slitků do České republiky.

„Korekce na zlatě je důsledkem politického rozhodnutí lídrů eurozóny a ECB. Pokud by se nechal věcem volný průběh, Řecko by možná zkrachovalo, některé státy by z eurozóny třeba odešly. Zlato by pak vystřelilo vzhůru, ale situace by si vyčistila a dlouhodobý výhled by byl pozitivnější. To, co ale proběhlo, znamená ale pro euro mnohem slabší výhled do budoucna.“ komentoval situaci Pavel Hála, analytik firmy SILVERUM s.r.o. pro televizi Z1 Silverum na youtube

„Korekce na zlatě je důsledkem politického rozhodnutí lídrů eurozóny a ECB. Pokud by se nechal věcem volný průběh, Řecko by možná zkrachovalo, některé státy by z eurozóny třeba odešly. Zlato by pak vystřelilo vzhůru, ale situace by si vyčistila a dlouhodobý výhled by byl pozitivnější. To, co ale proběhlo, znamená ale pro euro mnohem slabší výhled do budoucna.“ komentoval situaci Pavel Hála, analytik firmy SILVERUM s.r.o. pro televizi Z1 Silverum na youtube

Problémy eurozóny pokračují. Řecko se potýká se stávkami a chaosem, Španělsko, Portugalsko a Itálie se na podobnou situaci preventivně připravují. V Německu a ve Francii sílí hlasy, že je třeba euro opustit a vrátit se k národním měnám. Státy eurozóny hledají zdroje, jak udržet topící se euro nad hladinou. Mezinárodní měnový fond půjčuje Řecku astronomickou sumu 110 miliard, což je více, než než MMF půjčil dosud půjčil všem zemím planety dohromady…

Kamenem úrazu jsou dvě základní fakta: Euro není, jako ostatně i další světové měny, naprosto ničím kryté. Za dnešními penězi již dávno nestojí cihly zlata a stříbra v trezorech centrálních bank. Peníze jsou jen potištěné papírky. Euro, koruna, dolar – všechny měny stojí na vratké důvěře, že tyto peníze mají nějakou hodnotu a bude je vždy možno směnit za zboží. Stačí se ostatně podívat na libovolnou bankovku – nikde ani slovo o tom, čím je bankovka krytá.

Druhým zásadním problémem pro další existenci nekryté měny je manipulace dat politiky, uplácení voličů nesplnitelnými sliby a bezbřehé mrhání veřejnými prostředky.
Podle maastrichtských dohod z roku 1992 nesmí roční deficit státního rozpočtu překročit 3% hrubého národního produktu. Toto pravidlo však nedodrželi nejen Řekové, maastrichtská kritéria porušilo bez skrupulí i Německo a Francie. Politikové se nechtěli vzdát svého snu o jednotné měně, a proto obětovali zdraví ekonomiky států svým osobním ambicím. Kritickou situaci eskalovalo uplácení voličů dotacemi, podporami, subvencemi a sociálními výhodami, což vedlo a vede ke stále děsivějšímu zadlužování států. Málokdo z politiků byl ovšem ochoten připustit, že Evropa zaostává v reálné ekonomice, že nedokáže čelit ekonomickému tlaku Číny i dalších nových dravých ekonomik. Nikdo z politiků nesebral odvahu přiznat, že Evropa stárne. Imigrační politika zemí eurozóny byla v rámci „politické korektnosti“ natolik bezzubá, že se místo přílivu kvalifikovaných odborníků objevil příval nových příjemců sociálních podpor.

V této situaci Evropská unie řešila ekonomický a demografický propad novým přerozdělováním, dalšími dotacemi a subvencemi, novými daňovými zátěžemi ekonomicky aktivního obyvatelstva. Politikové se přestali ohlížet na nutnost šetrného hospodaření a schvalovali (a bohužel stále schvalují) hlubší a hlubší zadlužování.

Finanční trhy zareagovaly největším propadem v historii, během několika dní se „vypařil“ bilion dolarů. Trh řeckých dluhopisů se téměř zhroutil. Raketovým růstem reagovaly ceny zlata a stříbra, na světovém trhu je akutní nedostatek stříbrných mincí i zlatých slitků menších hmotností. To signalizuje, že investoři i obyčejní občané se začínají obávat o své úspory a rychle převádějí své papírové peníze na investiční stříbro a investiční zlato.

Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti? Bohužel, neveselé. Evropské státy jsou enormně zadlužené a není naděje, že by se tento stav zlepšil. Alarmují je skutečnost, že některé státy, například Slovenská republika, si na půjčku Řecku musejí samy vypůjčit. Dluhové břemeno se proto dále zvětšuje. Šíří se úvahy o postupném opuštění evropské měny a návratu k národním měnám. Takové řešení ovšem bude neméně bolestné. Evropa si bude muset utáhnout opasky, o tom není sporu. Otázkou však je, zdali už není příliš pozdě.

Problémy eurozóny pokračují. Řecko se potýká se stávkami a chaosem, Španělsko, Portugalsko a Itálie se na podobnou situaci preventivně připravují. V Německu a ve Francii sílí hlasy, že je třeba euro opustit a vrátit se k národním měnám. Státy eurozóny hledají zdroje, jak udržet topící se euro nad hladinou. Mezinárodní měnový fond půjčuje Řecku astronomickou sumu 110 miliard, což je více, než než MMF půjčil dosud půjčil všem zemím planety dohromady…

Kamenem úrazu jsou dvě základní fakta: Euro není, jako ostatně i další světové měny, naprosto ničím kryté. Za dnešními penězi již dávno nestojí cihly zlata a stříbra v trezorech centrálních bank. Peníze jsou jen potištěné papírky. Euro, koruna, dolar – všechny měny stojí na vratké důvěře, že tyto peníze mají nějakou hodnotu a bude je vždy možno směnit za zboží. Stačí se ostatně podívat na libovolnou bankovku – nikde ani slovo o tom, čím je bankovka krytá.

Druhým zásadním problémem pro další existenci nekryté měny je manipulace dat politiky, uplácení voličů nesplnitelnými sliby a bezbřehé mrhání veřejnými prostředky.
Podle maastrichtských dohod z roku 1992 nesmí roční deficit státního rozpočtu překročit 3% hrubého národního produktu. Toto pravidlo však nedodrželi nejen Řekové, maastrichtská kritéria porušilo bez skrupulí i Německo a Francie. Politikové se nechtěli vzdát svého snu o jednotné měně, a proto obětovali zdraví ekonomiky států svým osobním ambicím. Kritickou situaci eskalovalo uplácení voličů dotacemi, podporami, subvencemi a sociálními výhodami, což vedlo a vede ke stále děsivějšímu zadlužování států. Málokdo z politiků byl ovšem ochoten připustit, že Evropa zaostává v reálné ekonomice, že nedokáže čelit ekonomickému tlaku Číny i dalších nových dravých ekonomik. Nikdo z politiků nesebral odvahu přiznat, že Evropa stárne. Imigrační politika zemí eurozóny byla v rámci „politické korektnosti“ natolik bezzubá, že se místo přílivu kvalifikovaných odborníků objevil příval nových příjemců sociálních podpor.

V této situaci Evropská unie řešila ekonomický a demografický propad novým přerozdělováním, dalšími dotacemi a subvencemi, novými daňovými zátěžemi ekonomicky aktivního obyvatelstva. Politikové se přestali ohlížet na nutnost šetrného hospodaření a schvalovali (a bohužel stále schvalují) hlubší a hlubší zadlužování.

Finanční trhy zareagovaly největším propadem v historii, během několika dní se „vypařil“ bilion dolarů. Trh řeckých dluhopisů se téměř zhroutil. Raketovým růstem reagovaly ceny zlata a stříbra, na světovém trhu je akutní nedostatek stříbrných mincí i zlatých slitků menších hmotností. To signalizuje, že investoři i obyčejní občané se začínají obávat o své úspory a rychle převádějí své papírové peníze na investiční stříbro a investiční zlato.

Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti? Bohužel, neveselé. Evropské státy jsou enormně zadlužené a není naděje, že by se tento stav zlepšil. Alarmují je skutečnost, že některé státy, například Slovenská republika, si na půjčku Řecku musejí samy vypůjčit. Dluhové břemeno se proto dále zvětšuje. Šíří se úvahy o postupném opuštění evropské měny a návratu k národním měnám. Takové řešení ovšem bude neméně bolestné. Evropa si bude muset utáhnout opasky, o tom není sporu. Otázkou však je, zdali už není příliš pozdě.

Investoři sledují se zájmem dění v Řecku, které se stává pokusnou laboratoří akutního odvracení státního krachu v eurozóně. Připomeňme fakta – Řecko dlouhodobě falšovalo výsledky státního hospodaření a vědomě překračovalo dovolený schodek veřejných financí. Výdaje státu rostly a nové výdaje se řešily stále větším zadlužováním.

Řecko je názornou ukázkou, jak děsivý výsledek má kombinace politického populismu s chrlením nekrytých peněz. Je zároveň ukázkou nezodpovědnosti politků, kteří vědomě falšovali výkazy a bez ohledu na budoucnost zvětšují dluhy.

Zatímco u soukromého subjektu by takové jednání znamenalo bankrot a tvrdý trestní postih, pro Řecko se chystá pomoc z peněz daňových poplatníků zemí eurozóny. Výjimkou není ani Česká republika, kde se sice eurem neplatí, nicméně která také přispěje na sanování řecké rozmařilosti částkou 26,15 miliardy korun. Tuto částku v tichosti dne 1.dubna 2010 Česká národní banka půjčila za symbolický úrok 1% Mezinárodnímu měnovému fondu. Bezedná „achajská studna“ však spolyká více než 200 miliard eur během pěti let.

Co ovšem běžnému čtenáři uniká, je povzdechnutí mnoha ekonomů, že si Řecko „nemůže ulevit devalvací měny“. Jinými slovy – že si Řecko nemůže znehodnotit vědomě měnu a tak se zbavit části dluhů. Nebo, řečeno zcela bez obalu – že Řecko nemůže legálně okrást věřitele splacením znehodnocenými penězi a zároveň i okrást své občany znehodnocením jejich úspor.

Opět se tím potvrzuje, že jakýmkoliv současným penězům, které nejsou naprosto ničím kryty, není radno věřit. Pro každý stát, který se dostane do úzkých, je příliš lákavé znehodnotit svoji měnu bez ohledu na to, že tím zničí celoživotní úspory vlastních občanů. Stát, zpravidla prostřednictvím „nezávislé“ centrální banky, může kdykoliv tisknout peníze, nebo prostřednictvím dalších institucí emitovat nové a nové dluhopisy. Důvěřiví – nebo nepoučitelní – občané přijímají potištěné papírky, jejichž hodnota trvale klesá. Nebo nakupují státní dluhopisy, jejich výnos během pár let pohltí inflace.

Je veřejným tajemstvím, že velké problémy s deficitem má také Španělsko, Portugalsko a další státy. Obrovské problémy přinese také stárnutí evropské populace, jak se ukazuje již nyní v Německu, i trvalý pokles konkurenceschopnosti Evropy. Důsledkem bude omezení či přímo kolaps penzijních systémů. A první trhliny se objevují již nyní – například penzijnímu systému u nás, v České republice, v době psaní těchto řádek chybí již 35 miliard korun.

Opravdu bude možné, aby si evropské země dlouhodobě žily nad poměry, respektive sanovaly současné dluhy novým a hlubším zadlužením? Nelze očekávat, že bohatší státy budou ochotny vydržovat chudé sousedy věčně. I v Německu, největší evropské ekonomice, skočily „zlaté časy devadesátých let“, kdy Kohlova administrativa nalévala do sjednocení Evropy a vytvoření eurozóny miliardy. Vlivný německý politik Frank Schäffler, jehož Svobodní demokraté (FDP) jsou v koalici s konzervativci (CDU) kancléřky Angely Merkelové, prohlásil: „Jestliže Řecko okamžitě nezačne tvrdě šetřit, musí odejít z eurozóny“. To by ovšem byl faktický konec konceptu eurozóny a eura.

Evropu, i nás v České republice, tedy bohužel čekají nové emise ničím nekrytých peněz, nové emise dluhopisů a v konečném důsledku stejný úpadek eura, jaký od sedmdesátých let zažil americký dolar. Je jasné, že celoživotní úspory milionů lidí se promění dříve či později v bezcennou hromádku papíru.

Řecko je jen prvním dějstvím chmurného dramatu, které Evropu teprve čeká. Tento Augiášův chlév totiž bájný Herkules již vyčistit nemůže …

Investoři sledují se zájmem dění v Řecku, které se stává pokusnou laboratoří akutního odvracení státního krachu v eurozóně. Připomeňme fakta – Řecko dlouhodobě falšovalo výsledky státního hospodaření a vědomě překračovalo dovolený schodek veřejných financí. Výdaje státu rostly a nové výdaje se řešily stále větším zadlužováním.

Řecko je názornou ukázkou, jak děsivý výsledek má kombinace politického populismu s chrlením nekrytých peněz. Je zároveň ukázkou nezodpovědnosti politků, kteří vědomě falšovali výkazy a bez ohledu na budoucnost zvětšují dluhy.

Zatímco u soukromého subjektu by takové jednání znamenalo bankrot a tvrdý trestní postih, pro Řecko se chystá pomoc z peněz daňových poplatníků zemí eurozóny. Výjimkou není ani Česká republika, kde se sice eurem neplatí, nicméně která také přispěje na sanování řecké rozmařilosti částkou 26,15 miliardy korun. Tuto částku v tichosti dne 1.dubna 2010 Česká národní banka půjčila za symbolický úrok 1% Mezinárodnímu měnovému fondu. Bezedná „achajská studna“ však spolyká více než 200 miliard eur během pěti let.

Co ovšem běžnému čtenáři uniká, je povzdechnutí mnoha ekonomů, že si Řecko „nemůže ulevit devalvací měny“. Jinými slovy – že si Řecko nemůže znehodnotit vědomě měnu a tak se zbavit části dluhů. Nebo, řečeno zcela bez obalu – že Řecko nemůže legálně okrást věřitele splacením znehodnocenými penězi a zároveň i okrást své občany znehodnocením jejich úspor.

Opět se tím potvrzuje, že jakýmkoliv současným penězům, které nejsou naprosto ničím kryty, není radno věřit. Pro každý stát, který se dostane do úzkých, je příliš lákavé znehodnotit svoji měnu bez ohledu na to, že tím zničí celoživotní úspory vlastních občanů. Stát, zpravidla prostřednictvím „nezávislé“ centrální banky, může kdykoliv tisknout peníze, nebo prostřednictvím dalších institucí emitovat nové a nové dluhopisy. Důvěřiví – nebo nepoučitelní – občané přijímají potištěné papírky, jejichž hodnota trvale klesá. Nebo nakupují státní dluhopisy, jejich výnos během pár let pohltí inflace.

Je veřejným tajemstvím, že velké problémy s deficitem má také Španělsko, Portugalsko a další státy. Obrovské problémy přinese také stárnutí evropské populace, jak se ukazuje již nyní v Německu, i trvalý pokles konkurenceschopnosti Evropy. Důsledkem bude omezení či přímo kolaps penzijních systémů. A první trhliny se objevují již nyní – například penzijnímu systému u nás, v České republice, v době psaní těchto řádek chybí již 35 miliard korun.

Opravdu bude možné, aby si evropské země dlouhodobě žily nad poměry, respektive sanovaly současné dluhy novým a hlubším zadlužením? Nelze očekávat, že bohatší státy budou ochotny vydržovat chudé sousedy věčně. I v Německu, největší evropské ekonomice, skočily „zlaté časy devadesátých let“, kdy Kohlova administrativa nalévala do sjednocení Evropy a vytvoření eurozóny miliardy. Vlivný německý politik Frank Schäffler, jehož Svobodní demokraté (FDP) jsou v koalici s konzervativci (CDU) kancléřky Angely Merkelové, prohlásil: „Jestliže Řecko okamžitě nezačne tvrdě šetřit, musí odejít z eurozóny“. To by ovšem byl faktický konec konceptu eurozóny a eura.

Evropu, i nás v České republice, tedy bohužel čekají nové emise ničím nekrytých peněz, nové emise dluhopisů a v konečném důsledku stejný úpadek eura, jaký od sedmdesátých let zažil americký dolar. Je jasné, že celoživotní úspory milionů lidí se promění dříve či později v bezcennou hromádku papíru.

Řecko je jen prvním dějstvím chmurného dramatu, které Evropu teprve čeká. Tento Augiášův chlév totiž bájný Herkules již vyčistit nemůže …

Investiční slitky vždy byly, jsou a zajisté i budou lákavým cílem všelijakých nepoctivců. Laik zpravidla nedisponuje zkušenostmi ani technickým vybavením, které je ke zkoušce ryzosti kovu nezbytné.

Jak se lze bránit tomu, aby investor nebyl při nákupu investičních kovů ošizen? Především platí staré známé pravidlo, že nákupy investičních kovů je rozumné provádět jen u důvěryhodných obchodníků s drahými kovy. Je třeba se oloukem vyhnout různým „výhodným nabídkám“, pokoutním překupníkům, internetovým anonymním aukcím a podobně.

Investor, který nakupuje zlato, může zakoupit slitek opatřený ochrannými prvky. Především lze nakupovat slitky, které jsou opatřeny certifikátem. Je samozřejmé, že certifikát je platný pouze tehdy, pokud je obal neporušený.

Sofistikovaným ochranným prvkem je kromě certifikátu především hologram. Jedná se laserem vytvořený motiv přímo na rubové straně slitku, který se v různém úhlu pohledu mění. Slitek opatřený hologramem i certifikátem v neporušeném plastovém obalu je považován za maximálně bezpečný. Obrovský zájem investorů o tyto slitky je naprosto pochopitelný, neboť takto chráněný slitek je samozřejmě vnímán jako prémiový a tudíž daleko lépe likvidní než obyčejný slitek bez ochranných prvků. Výrobcem slitků s hologramem je renomovaná rakouská společnost Münze Österreich, rafinérem švýcarská Argor Heraeus SA – slitky jsou tedy uznány i seznamem LBMA.

Společnost SILVERUM s.r.o. je předním distributorem zlatých investičních slitků s hologramem „lipicán“ v České republice. Díky obrovskému zájmu tuzemských investorů můžeme slitky s hologramem dodávat za nejlepší cenu v České republice. Tyto investiční slitky jsou díky estetickému provedení hologramu nejen výbornou investiční příležitostí, ale také reprezentativním dárkem k jakékoliv příležitosti.

Objednávku můžete provést zde: Investiční zlaté slitky